Vážení a milí krajané,

Rychle se utíkejte podívat ven. Ono tam totiž sněží.

„Apríl, koza žere papír!!!!!!!!“

....Vzpomínáte, jak tímto sloganem zněly prvního apríla všechny české školy, když se podařilo někoho napálit? Tak jsme si dnes nějaký ten žertík taky nemohli odpustit, i když pochybujeme, že nám na ten sníh někdo naletěl.

A teď už zase můžete věřit každému našemu slovu.

V dubnovém vydání se vedle tradičních zpráv z české politické, ekonomické a kulturní scény dočtete o městě Durbanu, pobavíte se u originálních Ptákovin z Blumfontejna a u notoricky známých a všude platících Murphyho zákonech, které jsme tentokrát zařadili místo tradičních vtipů.

Na své si přijdou milovníci čokolády v článku o historii, výrobě a použití této lahůdky. A abychom nezůstali pouze u teorie, také rubrika Recepty je dnes plná čokoládových nápadů pro vlastní výrobu.

Pro inspiraci otiskujeme celou stránku moudrých citátů a samozřejmě, že nebude chybět  pozvánka do kina, ani křížovka a ani něco z češtiny.

Přejeme vám krásné a veselé velikonoce a pěkné počteníčko.

Vaše redakční rada

Inzeráty

• Data konání pravidelných měsíčních střeleb klubu v Pelindabe (každou poslední neděli v měsíci) pro rok 2009. Střelby se konají od 9.00 do 13.00, poté následuje bring and braai.

29. března  2009

26. dubna 2009

31. května 2009

28. června 2009

26. července 2009

30. srpna 2009

27. září 2009

25. října 2009

29. listopadu 2009

27. prosince 2009

Václav Tvardek, 0828152272

• Výuka češtiny a angličtiny od začátečníků až po velmi pokročilé, od dětí až po důchodce. Individuální přístup. Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• Kvalifikovaná soudní překladatelka nabízí vypracování překladů z češtiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny (případně z a do ruštiny a němčiny). Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com

Jihoafrická města

DURBAN

Z hlediska historického i současného je nepochybně zajímavé město Durban. Největší průmyslový přístav Jihoafrické republiky a jeden z největších a nejvýznamějších přístavů na africkém kontinentě vůbec.

Všichni z dob povinné školní docházky známe jména Bartolomeu Dias and Vasco da Gama. Slavní mořeplavci 15. století. Bartolomeu Dias byl prvním Evropanem v novodobé historii, který přistál na pobřeží dnešní Jihoafrické republiky. Byl to však Vasco da Gama, který o několik let později objevil od oceánu uzavřenou a tedy klidnou lagunu v místě, kde se do Indického oceánu vlévá řeka. Ideální místo pro přístav, který vystavěla sama příroda, takže  ho stačilo pouze pojmenovat a začít používat. Přístav byl objeven na první svátek vánoční roku 1497 a proto je jeho původní jméno Rio de Natal (Vánoční řeka), později Port Natal. Nově objevený přístav se brzy stal populárním místem, kde unavení mořeplavci nacházeli místo k odpočinku. A při té příležitosti zde začal kvést obchod jak se zbožím tak s otroky. Někteří příchozí se tu usadili natrvalo a začali budovat osadu.

Na počátku devatenáctého století, v roce 1823, byl Port Natal objeven také po souši, když sem dorazila skupina obchodníků cestujících z Kapské provincie. Místo se jim líbilo natolik, že se sem za rok vrátili, aby tu zůstali trvale. Hned se dali do budování a položili tak základ dnešnímu městu. Do budování se dali s takovou vervou, že už o jedenáct let později, v červnu 1835, byla původní osada uznána oficiálně a pojmenována Durban na počest sira Benjamina D´Urbana, guvernéra Kapské provincie.

Zajímavé je, že  britská vláda vznik nové osady nepodporovala, protože místo kde vznikla nepovažovala za nijak atraktivní. Díky tomu byla nová výstavba velmi primitivní a chaotická, postrádající odborné plánování a jakýkoli styl.

Původními obyvateli této oblasti je africký kmen Zulu, který novým bílým usedlíkům příliš nakloněn nebyl a většinou všechny zde nově vznikající osady napadal a ničil. Durban tolerovali pouze proto, že to pro ně bylo výhodné obchodní místo. Velice bedlivě však osadu pozorovali. Nedaleko dokonce postavili pevnost, kterou pokřtili uKangel´amaNkengana. Tento nevyslovitelný název znamená jednoduše „Dávej pozor na vagabundy“. Tehdejší obyvatelé zde tedy (zcela oprávněně) žili s pocitem, že jsou stále pozorováni.

Následovalo několikaleté období bitev a bojů o uznání nového města, na jehož konci byl Durban uznán jak kmenem Zulu, tak britskou vládou a začal jeho opravdový rozkvět.

Dnes je Durban hlavní město provincie KwaZulu Natal a obrovský průmyslový přístav. Durban je také oblíbeným turistickým střediskem. A to hned z několika důvodů. Díky svému tropickému a mírnému přímořskému podnebí je nejteplejším městem Jihoafrické republiky. Teplota zde jen málokdy klesne pod 20 stupňů C, takže koupat v moři se zde můžete celoročně. Durban a jeho okolí má také nádhernou krajinu. Přímo ve středu města jsou pláže sice trošku poznamenány přítomností průmyslového přístavu, ale pláže jak na sever tak na jih od města jsou skutečně „světová třída“. Dále je v Durbanu spousta atrakcí, jako delfinárium, akvárium, muzea a různá střediska vodních sportů, takže se tu nikdo nenudí. A v neposlední řadě je durbanské moře nejbližší z Johannesburgu a Pretorie, což je obyvateli těchto měst hojně využíváno.

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

 

FEJETONY (z tvorby JUDr. Jana Schuberta)

DRUHÝ DOPIS OBČANA JIŽNÍ AFRIKY SVÉMU PŘÍTELI V ZAHRANIČÍ

Můj drahý příteli,

Mnohokrát ti děkuji za Tvůj dopis, který  mne doopravdy utěšil.

Měl jsi pravdu; dnes už je tomu 3 měsíce, co mne Ethel opustila a já jsem začal život užívat plnými doušky. Jsem vděčen osudu, že se mi nepodařilo odejít z tohoto světa předčasně.

Moc peněz sice nemám ale jsem na světě šťasten a protože mám dobrý rekord, moje banka mi půjčila na slušné úroky. Zamiloval jsem se totiž, do ojetého sportovního Ferrari, které měl vystavené Autosalon v naší ulici, za velice přijatelnou cenu. Řekl jsem si, že nepříjemného jsem toho v poslední době zažil dost a že je čas abych si sám sobě udělal radost.

Jak jsem ti psal, Ethel si naše rodinné auto vzala, byl jsem nucen nějaké auto si koupit tak jako tak( tady je totiž veřejná doprava dost ničemná, ve srovnání s Českem).

Tak jsem si řekl, že spojím příjemné s užitečným, vypůjčil jsem si od banky a to Ferrari jsem koupil.

Člověče, to je nádhera. Já si jezdím, jen abych jezdil. Vždycky když přijedu domů, jsem trochu smutnej, že už zase jízda skončila.

Včera jsem si řekl, že si pojedu vyzkoušet, jak rychle ten kus plechu pojede. Dojel jsem tedy na dálnici a šlápnul na pedál. V momentě jsem na tachometru měl 150 km/h. Trochu jsem přidal a ono to vyjelo na 180km/h. A najednou jsem uviděl policejní vůz, zaparkovaný po straně dálnice. Policajt stál před ním a mával na mne abych zastavil. Už jsem to chtěl udělat, ale v poslední chvíli jsem si řekl, že mám auto, ve kterém mu lehce ujedu. Šlápnul jsem tedy na pedál a v momentě jsem měl na tachometru 200. Policajt za mnou. Šlápnul jsem na pedál víc a tachometr vylétl na 230 km/h. Policajt za mnou! Když jsem docílil rychlosti 250 km za hodinu, uvědomil jsem si, že budu-li takhle pokračovat, musím se nutně zabít. Rozumně jsem tady zastavil a počkal si na dopraváka.

Přijel ale vůbec se nemračil, jak jsem očekával. „Pěkný auto“, povídá. Abych způsobně udržel konverzaci, nesměle jsem mu naznačil, že jsem asi jel trochu rychleji, než je povolená rychlost. „Ne“, povídá policajt, „letěl jste níže, než je povolená výška. Podívejte se, já jsem měl dlouhej den, jsem unavenej a chci domů. Dám vám jednu šanci z té pokuty, která by mimochodem byla více než R1000, se dostat. Já jsem už v životě slyšel od motoristů všechny možné historky a výmluvy. Jestli mi řeknete, proč jste jel rychle a pobavíte mne nějakou originální historkou, kterou jsem ještě neslyšel, nechám vás jet.“

„To je nadílka“ řekl jsem si. Mozek se mi rozběhl na plné obrátky.

 Pak jsem si vzpomněl na Ethel a najednou jsem měl pro policajta odpověď, o kterou si řekl:

„ Před třemi měsíci mi utekla žena s policajtem. Myslel jsem si, že jste to vy a že mi ji vezete zpátky!“

Odejel jsem tentokrát bez pokuty...

Tvůj

Robert

POHÁDKA

Byl jednou jeden král !

Byl silný a mocný a jeho vědomí moci rostlo každým dnem. Nakonec se přestal snažit jít kamkoli i v hradě, každý musel přijít k němu, jinak by býval byl o hlavu kratší.

Jenomže život v trůnu beze změny se může lehce stát nudným. Proto si král nechal zavolat své mudrci, aby mu poradili, jak se z té nudy dostat ven.

Mudrcové dali hlavy dohromady a za tři dny přišli s řešením: nějakých 10 km od hradu je hora s překrásnou vegetací. Jediný pohled prý vyčistí mysl na týden. Ať prý si pan král udělá výlet a hora jeho mysl povzbudí.

„Udělat si výlet k hoře?“ odpověděl král. „Jen ať hora přijde hezky ke mně!“

Mudrcové zase dali hlavy dohromady a přišli s řešením: že prý hora ke králi nepůjde, jako už jednou v historii nešla hora k Mohamedovi, takže nakonec musel Mohamed k hoře.

Král ku podivu pochopil a vydal se na výlet k hoře. Byl tou krásou tak očarován, že se tam nechal vozit každý den. Během doby si i hora krále oblíbila, některé prameny dokonce tvrdí, že se do krále zamilovala.

Jednoho dne, jako obvykle, král přijel s bandaskou studené vody k hoře a trávil tam odpoledne.

Ke konci návštěvy, dříve než se s horou rozloučil, v domnění, že má v bandasce vodu, aby se ochladil, vylil si na hlavu bandasku petroleje. Po chvíli, zapaluje si dýmku, odhodil hořící zápalku do záložky u kalhot,  vzňal se a hořel jasným mírně namodralým plamenem.

On tenkrát docela neuhořel ale horu to doopravdy vzalo, ta se roztřásla zemětřesením.

Když král viděl jak hora trpí, pochopil, že hoře způsobil hoře, moře hoře. Vrátil se tedy na hrad a za odměnu nechal horu pozlatit.

Pod tíhou zlatého plechu hora přestala dýchat a udusila se. Když se to král dozvěděl, probodl si hruď papírem  - tady historie asi udělala chybu, pravděpodobně tam mělo být „rapírem“ -  a od té doby už máme jenom presidenty, z nichž někteří jsou dobrými vládci a někteří horšími. U těch druhých je to ale vyrovnáno vynikajícím smyslem pro rytmus neboť známo jest, že tanec vše napraví!

Nebo to má být konec?

Zábava

a)    LUŠTITELSKÝ KOUTEK

V tomto čísle bez křížovek, ale i tak si hlavu lámat můžete….

·        Ponožky

Na půdě, kde je tma, visí na šňůrách pomíchané černé a bílé ponožky.
Kolik nejméně ponožek musíte z půdy přinést, aby bylo zaručeno, že máte alespoň jeden pár ponožek stejné barvy?

Podotýkám ještě jednou, že na půdě je tma a proto netušíte, jakou barvu ponožky zrovna ze šňůry berete.

·        Cihla

Jedna cihla váží jedno kilo a půl cihly k tomu.
Kolik kilo váží 2 cihly?

·        Despotický král

Je jedno království, kterému vládne despotický král. Ten má ve zvyku zbavovat se svých nepřátel (jak už to králové dělají) prostě tím, že je nechá popravit. Aby ale přece jen příliš nepobuřoval lid, dává každému odsouzenci ještě "šanci".

Na popravišti si každý z odsouzených musí vylosovat z takového pytlíku kuličku. Pokud vytáhne ze dvou, které v pytlíku jsou, bílou, dostane milost. Pokud si vytáhne černou, už ho před katem nic nezachrání.

Jednou ale král potřeboval jednoho člověka nechat popravit za každou cenu a tak katovi nařídil, ať dá tentokrát do pytlíku obě dvě kuličky černé. Katovi se ale odsouzence zželelo, a tak mu o tom večer před popravou řekl. Vězeň přemýšlel, a když druhý den přišel na popraviště a vytáhl si kuličku, dostal milost.

Jak to udělal?

Nutno dodat, že neměl na sobě nic, kromě vězeňských hadrů, nikoho neznal atp.

Pozn.: správná řešení najdete na poslední straně

 

b)    ČEŠTINA

Pro tentokrát jsem se rozhodla, že vás nebudu trápit měkkým a tvrdým i/y, ale dnes si pro změnu povíme něco o tom, odkud ta naše krásná čeština vůbec pochází:

Z historie češtiny

Čeština patří do západní skupiny slovanských jazyků spolu s polštinou, slovenštinou a lužickou srbštinou (jazykem, kterým dnes mluví asi sto tisíc obyvatel v Německu v okolí měst Budyšín / Bautzen a Chotěbuz / Cottbus). Vyvinula se z praslovanštiny, což byl společný jazyk pro všechny slovanské kmeny, které původně sídlily za Karpaty v okolí řek Dněpr a Dněstr. Na území dnešní České republiky přišly slovanské kmeny v několika etapách v 5.-6. století n.l.

Prvním spisovným slovanským jazykem, který se užíval v českých zemích, však nebyla zpočátku čeština, nýbrž staroslověnština. Staroslověnština byla spisovným jazykem Velkomoravské říše – prvního slovanského státu, který vznikl na našem území v 9. století. Po rozpadu této říše se staroslověnština užívala jako spisovný jazyk také v raném českém státě s centrem v Praze, a to až do konce 11. století. Staroslověnština je jazyk, který uměle vytvořili dva řečtí misionáři – Cyril (vlastním jménem Konstantin) a Metoděj – pro potřeby křesťanské liturgie. Základem tohoto jazyka byl bulharsko-makedonský dialekt.

První historicky známá česká slova pocházejí z druhé poloviny 12. století. Jsou to překlady slov a vět v latinských textech. Na konci 13. století se objevují první české literární texty. K velkému rozvoji českého literárního jazyka dochází hlavně ve 14. století, kdy se připravuje první český překlad Bible. V 15. a 16. století se čeština stává rovněž jazykem vědy a proniká do administrativní praxe. Vznikají první české právnické texty.

Starší spisovný český jazyk dosáhl svého vrcholu v překladu Bible, který vytvořili členové Jednoty bratrské a publikovali jej v letech 1579 – 1593, tzv. Bible kralická. V této době čeština ovlivňovala i ostatní slovanské jazyky. Stala se konverzačním jazykem v polských šlechtických kruzích.

V 17. a 18. století (po bitvě na Bílé hoře) se pozice češtiny postupně zhoršovala. Dokonce přestala být administrativním jazykem v českých zemích a udržovala se pouze na venkově.

Teprve po zrušení nevolnictví v roce 1781 začali přicházet do měst a na studia lidé z venkova, a tím začalo nové období vývoje češtiny, tzv. Národní obrození.

V češtině se znovu začínají psát hodnotná literární díla a český jazyk postupně proniká do politického i hospodářského života a do škol.

Ale kdo přesně má na svědomí ta tvrdá a měkká i/y se nedočteme nikde. 

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

c)     ZDRAVÍ??? :-)

Čokoláda

Historie čokolády

Původním místem výskytu kakaovníku je tropický deštný prales a povodí Amazonky a Orinoka. V době, kdy Kryštof Kolumbus objevil nevědomky Ameriku, se čokoláda pila na území Mexika a Střední Ameriky. Za původní pěstitele kakaovníku jsou považováni Olmékové, Mayové a Aztékové.

Mayové rozšířili pěstování do dalších oblastí Střední Ameriky, byli především zemědělci a půda, kterou okupovali, byla velice úrodná. Kakaový bob měl kromě zemědělského významu i význam náboženský.Chápali kakaový bob jako symbol plodnosti a úrody, a proto každý rok obětovali zajatce, kterému bylo vyrváno srdce z těla poté, co vypil pohárek čokolády. Už Mayové s kakaem obchodovali a čokoládu považovali za afrodiziakum.

Kakaové boby se také využívaly jako platidlo, platily se jimi také daně a žold vojákům, měly vysokou hodnotu a na trhu byly za vše směnitelné. Například za 10 kakaových bobů se dal pořídit králík nebo prostitutka, za 100 kakaových bobů si mohl plantážník koupit otroka.
Do Evropy přivezl kakaové boby a nápoj chocolatl španělský dobyvatel Hernando Cortés v polovině 16 století, když si podrobil Mexiko.

Španělé zakládali plantáže kakaovníku v Mexiku a po celé Střední a Jižní Americe. Zakládali je v oblastech, které měly příznivé podmínky pro pěstování např. v Kolumbii, Venezuele, Ekvádoru a na ostrově Trinidadu.

Dnes se kakaovník pěstuje převážně na menších plantážích, aby se tak zabránilo napadení různými chorobami.

V Evropě se stal tento čokoládový nápoj velmi oblíbeným a brzy se dostal do vyšších společenských vrstev. Pití čokolády bylo stále populárnější a žádanější. Původní čokoládový nápoj byl hořký, a proto se časem začaly vymýšlet nové postupy na výrobu, také se do něj začal přidávat cukr.

Zásadní revoluci ve výrobě čokolády způsobil v roce 1828 Holanďan Conrad van Houten, který oddělil kakaové máslo od kakaového prášku, čímž se stala výroba čokolády levnější a všem společenským vrstvám dostupnější.

O pár let později, v roce 1847 vznikla první tuhá čokoláda smícháním kakaového másla, kakaového prášku a přidáním cukru.

První mléčná čokoláda byla vyrobena v roce 1875 přidáním kondenzovaného mléka.

Druhy a kvalita čokolády

Kvalita čokolády je posuzována podle několika zásadních kritérií:

1. Kvalita kakaových bobů -  Kakaové boby se rozdělují do skupin Fine, Flavour a Ordinary.Nejkvalitnější z nich je skupina Fine, která je ze skupiny criollo a k vidění na trhu je jen velmi málo. Druhá skupina Flavour, je kakao za střední Ameriky a Karibiku. Třetí skupinu tvoří Ordinary, kakao ze zemí západní Afriky a Brazílie.

2. Obsah kakaového másla -Kakaové máslo je směs glyceridů mastných kyselin, liší se různým bodem tání a má sytě žlutou barvu. Liší se maličko vůní a bodem tání podle druhu kakaového bobu. Procentuální zastoupení kakaového másla v kvalitních kakaových bobech je asi 55 %.

Čím vyšší je obsah kakaového másla, tím je čokoláda kvalitnější a jemnější. Kakaové máslo můžeme samozřejmě nahradit levnějším tukem, v tom případě musíme počítat s horší kvalitou čokolády. Každá čokoláda má trošičku jinou chuť a jinak se rozpouští v ústech. Méně kvalitní čokoláda se rozpouští v ústech hůře právě díky tukům nižší kvality.
Čokoláda té nejvyšší kvality má v obchodním světě čokolády svůj termín „ Couverture“. Tato čokoláda obsahuje vysoké procento velmi kvalitního kakaového másla, je tekutá a má vynikající chuť.

3. Proces konšování - Konšování je proces míchání při teplotě 50 – 65 ºC a trvá v rozmezí dvou hodin až tří dnů. Tento proces umožňuje rovnoměrné rozložení kakaového másla, zlepšuje se chuť i kvalitu a čokoláda se tak stává jemnější. Čím déle tento proces trvá, tím je čokoláda kvalitnější.

                                                                Pravá čokoláda

Pravá, neboli hořká čokoláda obsahuje kakaovou hmotu, kakaové máslo a cukr. Taková čokoláda je vyrobena pouze z kakaového másla bez jakéhokoliv jiného rostlinného tuku.

                                                           Čokoláda s ekvivalentem

Čokoláda s ekvivalentem obsahuje kakaovou hmotu, kakaové máslo, přidaný rostlinný tuk a cukr. Kakaové máslo může být nahrazeno jinými rostlinnými tuky, tak zvanými ekvivalenty.

                                                              Imitace čokolády

Imitace čokolády obsahuje kakaovou hmotu (pouze do 10%), levný rostlinný tuk místo kakaového másla a cukr. Imitace čokolády neboli náhražková čokoláda je něčím, co zdánlivě čokoládu jen připomíná a pod názvem čokoláda se nesmí prodávat. Na výrobcích je často označována jako pochoutka nebo poleva. Používá se hlavně jako poleva na sušenky nebo do zmrzliny.

Švýcarská čokoláda

Ačkoliv je v dnešní době Švýcarsko považováno za čokoládovou velmoc, s její výrobou maličko zaspali. O její existenci se dozvěděli obyvatelé této země až v roce 1697, kdy čokoládu do Švýcarska přivezl tehdejší starosta Curychu Heinrich Escher. Touto dobou již dávno čokoláda zaplavovala bohatší vrstvy jiných evropských států.
Přestože první továrny na výrobu čokolády ve Švýcarsku vznikali až v průběhu 19 století, dostala se tato úchvatná alpská země brzy do popředí. Zasloužilo se o to hlavně několik švýcarských průkopníků výroby této čokoládové pochoutky. Tajemství úspěchu této země tkví také v kvalitnímu mléku, které mají švýcarské krávy díky jedinečným alpským pastvinám. Dnes je Švýcarsko symbolem čokolády a pojem švýcarská čokoláda symbolem kvality.

Jak to všechno začalo

Příběh švýcarské čokolády začíná v roce 1819, kdy jistý Francois Louis Cailler (1796 - 1852) otevírá první švýcarskou čokoládovnu v Corsier, poblíž Ženevského jezera. Továrna byla vybavena stroji, které on sám vynalezl. Vyráběl čokoládu z kakaa, tuku a vody, barvou připomínala světlý asfalt a byla tak trochu tvrdá. Svému umění výroby čokolády se naučil v italském Turínu u firmy Caffarel.

Dalším významným zakladatelem švýcarského čokoládového impéria Philippe Suchard (1797- 1874) se o výrobu čokolády začal zajímat čistě náhodou. Čokoláda byla v této době považována za zázračný lék, a proto ho jeho nemocná matka požádala, aby jí přinesl čokoládu z lékárny.

Švýcarsko, kolébka mléčné čokolády

Za vynálezce mléčné čokolády jsou považováni Henri Nestlé (1814 - 1890) a Daniel Peter. Henri Nestlé, švýcarský chemik, sice nevyráběl čokoládu, ale v roce 1867 přišel na způsob, jak vyrobit sušené mléko, které se po smíchání s vodou stane výživou pro kojence. A právě sušené mléko se jen o pár let později stalo významným zlomem ve vývoji čokolády.

Daniel Peter, další výrobce švýcarské čokolády, využil Nestlého sušené mléko a nechal tak v roce 1875 vzniknout první mléčnou čokoládu. Základem tohoto procesu bylo odpařit vlhkost ve směsi a nahradit ji kakaovým máslem, tak aby se hmota mohla lít do forem.

První, opravdu jemná čokoláda

Dalším významným mužem, který se podílel na vývoji výroby čokolády, byl Rudolphe Lindt (1855- 1909), který jako první vyrobil čokoládu, která se doslova rozplývala na jazyku. Lindt totiž vynalezl „konšování“, čímž se výrazně zlepšila kvalita čokoládových cukrovinek.  

První čokoláda s oříšky

Charles- Amedee Kohler (1790 - 1874), obchodník s čokoládou, který v roce 1830 začal vyrábět svou vlastní čokoládu, se snažil stejně jako jeho předchůdci Cailler a Suchard o neustálé zlepšování. Úspěch se dostavil a Kohler tak přispěl do výroby čokolády vynálezem první čokolády s oříšky. Kohlerova firma později splynula s firmou Nestlé.

Švýcarsko v průběhu 19. století předstihlo ve výrobě čokolády a čokoládových cukrovinek Německo a Francii, které do této doby působili v popředí výroby čokolády a začátkem 20. století si tak získalo světovou proslulost, kterou si uchovává dodnes. Většina nejvýznamnějších švýcarských čokoládoven má jména právě po svých zakladatelích. Mezi ty nejvýznamnější patří právě firmy Suchard, Lindt & Sprüngli, Nestlé, Maestrani, Favarger a další.

Pro zajímavost, o velikonočních svátcích se sní ve Švýcarsku průměrně 560 g čokolády na jednu osobu, celkově hovoříme o 4 100 tuny čokolády na celé Švýcarsko. Od roku 2005 se Ve Švýcarské Ženevě pořádá čokoládový festival. První ročník festivalu se konal 12.3.2005 na náměstí Place du Bourg ve Versoix s účastí asi osm tisíc milovníků čokolády. Druhého ročníku už se účastnilo patnáct tisíc lidí z různých koutů světa.                                                                                                       

Zpracovala: Mirka Schullerová

d)    RECEPTY

Čokoládové košíčky s kandovaným ovocem

■ 100 g lískových oříšků
■ 200 g čokolády na vaření
■ 4 lžíce smetany
■ 1 lžičku skořice
■ 1 lžičku strouhané citronové kůry
■ 120 g kandovaného nebo proslazeného ovoce (meruňky, třešně...)
■ citronovou a pomerančovou kůru
■ rozinky
■ 50 ml rumu

Lískové oříšky opražte na suché pánvi, nasypte do utěrky, promněte, vyfoukejte slupky a oříšky umelte. Ovoce drobně nakrájejte, zalijte rumem, nechte ho do ovoce vsáknout. Ve vodní lázni rozehřejte čokoládu se smetanou a skořicí. Vmíchejte citronovou kůru, oříšky a ovoce (jednu lžíci si nechte na posypání). Ještě teplé rozdělte do malých papírových košíčků, ozdobte kousky ovoce a nechte ztuhnout.

Čokoládový krém se zmrzlinou

■ 200 ml smetany
■ 50 g cukru
■ 1 lžičku škrobové moučky
■ 100 g hořké čokolády
■ špetku skořice
■ 4 porce vanilkové zmrzliny
■ 1 zralé mango
■ 1 lžíci strouhaného kokosu

Ve smetaně rozmíchejte škrobovou moučku s cukrem a nechte přejít varem. Přidejte na kousky nalámanou čokoládu, skořici, míchejte, až se čokoláda rozpustí a dobře spojí se smetanou. Postavte do studené vody, míchejte, až krém částečně zchladne. Rozdělte ho do pohárů, každý doplňte kopečkem vanilkové zmrzliny, kouskem manga (nebo i jiným ovocem) a lehce posypte kokosem.

e)    HUMOR

Ze života  aneb  Muphyho zákony

*Když už není, co by se pokazilo, něco se vždycky najde.

*Tělo ponořené do vany způsobí, ze začne zvonit telefon.

*Jestliže se ti zcela náhodou, navzdory několika nárazům holení do nábytku, podaří hovor       dostihnout, půjde o omyl.

 *Rozvášněný dav se řídí tím nejhloupějším v davu !

*Pravděpodobnost, že chleba spadne namazanou stranou dolu, je přimo úměrná ceně koberce.

*Člověk začne jednat rozumně, až selžou všechny ostatní varianty.

*Chybovat je lidské, ale jestli chcete něco opravdu posrat potřebujete počítač.

*Pokud se věc rozbije v den, kdy má vypršet její dvouletá záruční lhůta, je tím dnem neděle a v obchodě mají zavřeno.

 *Letící kamínek nikdy nemine plochu čelního skla.

 *Jakákoliv situace, ať je sebehorší, má schopnost se zhoršit.

*Když něco hledáte, nejdřív se podívejte tam, kde byste to vůbec nehledali.

*Jestliže se pokus vydařil,musela se stát chyba.

*Zvýšení platu je vždy právě takové, aby vám stouply daně, a právě tak malé, abyste ho na čistém platu ani nepoznali.

*Pravděpodobnost dopravní kontroly cestou z večírku je přímo úměrná množství alkoholu v krvi.

*Nikdo není ve skutečnosti tak ošklivý, jak vypadá na pasové fotografii.

*Když se ti rozsype krabička hřebíků na podlahu, ten poslední, co sebereš z podlahy bude vždy předposlední.

*Člověk, který se usmívá, když mu jde všechno špatně, už vymyslel na koho shodí vinu.

*Pojistky zahrnují absolutně všechny typy neštěstí, kromě těch, které se stanou tobě.

Citáty

*Zajímám se o budoucnost, protože v ni hodlám strávit zbytek života..

* Býk je nebezpečný zepředu, osel zezadu, blbec ze všech stran!

*Nepřežeň to se snahou! To nejlepší nás potkává, když to nejméně očekáváme.

*Nebyl nám vyměřen tak dlouhý čas bytí,bychom se zabývali blbostmi.

*Udělat cokoli blbuvzdorným je nemožné, protože blbci jsou ohromně vynalézaví.

 *Smích je sůl života a kdo je jím dobře prosolen, dlouho vydrží.

*Život není měřen počtem nádechů a výdechů...ale počtem momentů, které nám vezmou dech....

*Nikdy není tak zle,aby nemohlo být ještě hůř !!!

*Ke štěstí žádný výtah nejede, musíš jít po schodech.

*Budeš-li žít podle přírody, nikdy nezchudneš; budeš-li žít podle toho co říkají lidé, nikdy nezbohatneš.

*Když jsi přišel na svět,plakal jsi. Žij tak, aby až budeš z tohoto světa odcházet plakali všichni ostatní.

*I stařec je k poučení vždy dost mlád.

*Štěstí dává přátelství zrod, neštěstí je zkouší.

*Kdo nikdy nemiloval, může napsat velký román o lásce, nikoliv však prostou báseň o ní.

 *Kamarádství je jako zlatá nit,když se přetrhne ,dá se navázat , ale vždy na ní zůstane uzel...!

*Přítel je osoba, se kterou se odvažujete být sám sebou.

*Co se týče " záhad ", ty ve skutečnosti neexistují, jsou věci, které buď ještě nechápeme, nebo jim prostě odmítáme rozumět.

*Schopnost předvídat nemilou věc nazýváme pesimismem.

f)      CO NOVÉHO V KINĚ

Marley & Me

Režie: David Frankel

Hrají: Alan Arkin, Eric Dane, Haley Bennett, Jennifer Aniston, Owen Wilson

Obsah filmu:

Novomanželé John a Jenny Groganovi (Owen Wilson a Jennifer Aniston) se rozhodnou, že opustí drsné zimy Michiganu a začnou nový život na slunné Floridě. A aby těch změn nebylo málo, pořídí si roztomilého, šestikilového labradora Marleyho, který se během pár týdnů změní v padesátikilový parní stroj, plný nezkrotitelné energie. Takto začíná film režiséra Davida Frankela (Ďábel nosí Pradu), který popisuje 13 let života se psem, života, který někdy – a to dost často – připomíná soužití s nevypočitatelným uragánem. A tak John a Jenny Groganovi sledují, jak Marley slintá po nově natřených zdech, cupuje všechno na kousky, žere polštáře a kytky, pije vodu ze záchodu a honí pošťáka. Marley na oplátku zase sleduje život svých páníčků, jejich úspěchy i prohry, změnu práce a pomáhá jim svým živelným způsobem překonávat všechny nástrahy spojené s rozrůstající se rodinou. Ze všeho nejvíc jim však připomíná, že život nejsou jen starosti, ale hlavně velká zábava.

Skvělý film , který se bude líbit především milovníkům pejsků.

Přesto že je tento film klasifikován jako komedie, doporučuji vzít si s sebou do kina i menší zásobu kapesníku, protože jak už to v životě bývá, nikdo z nás, ani naši čtyřnozí členové rodiny zde nejsou navždy.

                                                                                                                                                          Napsala Mirka Schullerová

 

 

 

Správná řešení:

 

Ponožky: 

3 ponožky. Vždy budou alespoň dvě stejné barvy, protože více barev na půdě prostě není.

 

Cihla:

Dvě cihly váží dohromady 4 kg.

Rovnice pro řešení:
a=1+a/2

 

Despotický král:

Vězeň přišel na popraviště, sáhl do pytlíku a vytáhl si samozřejmě černou kuličku. Tu však nikomu neukázal, bleskově ji strčil do pusy a spolknul.

Všichni na něj zůstali koukat a nakonec museli rozhodnout na základě toho, jaká kulička zůstala v pytlíku.

No a protože tam byla ta druhá černá, všichni si mysleli, že spolknul tu bílou a vězeň musel být propuštěn.