Vážení a milí krajané,

opět se v kalendáři přehoupnul další měsíc, a to je neklamné znamení, že nové Krajanské informace jsou na světě a uchází se o vaši přízeň.

Po té, co se seznámíte s novinkami na české politické, ekonomické a kulturní scéně se v seriálu o afrických městech můžete podívat do Upingtonu. Seznámíte se dalšími českými příslovími, pobavíte se u fejetonu z Blumfontejna a u dalších vtipů. Do kina vás pozveme na nový autobiografický film o legendární paní Coco Chanel a opět si budete moci vyzkoušet jak jste na tom s českou gramatikou.

V rubrice Recepty tentokrát najdete letitý recept na koláč. Nemohli jsme odolat a otiskujeme ho v původním znění, tedy v nádherné staročeštině. A pro ty, kdo by snad staročeštině neholdovali, připojujeme také „překlad“ do češtiny dnešní. Dopředu však upozorňujeme, že tento recept ještě nikdo z nás neozkoušel, takže za něj nemůžeme ručit (a případné reklamace nepřijímáme!).

Nedávno jsme dostali do redakce návrh, abychom v Krajanských informacích psali o významných českých osobnostech, stavbách a vůbec všem výjimečně českém. Tento návrh se nám moc líbil, a tak dnes takový seriál začínáme. Samozřejmě, že nikým jiným, než nejslavnějším Čechem, samotným Karlem IV.

Věříme, že se vám říjnové číslo bude líbit.

Vaše redakce

Inzeráty

• Data konání pravidelných měsíčních střeleb klubu v Pelindabe (každou poslední neděli v měsíci) pro rok 2009. Střelby se konají od 9.00 do 13.00, poté následuje bring and braai.

29. března  2009, 26. dubna 2009, 31. května 2009, 28. června 2009, 26. července 2009

30. srpna 2009, 27. září 2009, 25. října 2009, 29. listopadu 2009, 27. prosince 2009

Václav Tvardek, 0828152272

Naučte se šít jako profesionálové a oblékejte se podle svých představ. KURZY ŠITÍ pro začátečníky i pokročilé Individuální přístup a zdokonalení vašich dovedností jsou u nás zaručeny.

Specializujeme se také na DESIGN A ZAKÁZKOVÉ ŠITÍ svatebních šatů; večerních, business a vycházkových oděvů.

Najdete nás v Centurion.

VOLEJTE 0834484795 – Petra

• Cestovní kancelář Czechafrica Travel hledá nové profesionální průvodce(tour guides) pro své české zákazníky. Veškeré informace na T:011-4782513
• Výuka češtiny a angličtiny od začátečníků až po velmi pokročilé, od dětí až po důchodce. Individuální přístup. Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• Kvalifikovaná soudní překladatelka nabízí vypracování překladů z češtiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny (případně z a do ruštiny a němčiny). Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• Personal Assistant (Věk 21-45let)

Guesthouse a Inženýrsky-konzultanská společnost (sekretářské služby pro 2 nezávislé firmy)

-                      Recepce, concierge

-          pozdní check-iny

-          běžná administrativa

-          jízdy pro firmy

Požadavky:

-          zkušenosti v oblasti turismu, ubytování, kancelářské služby,pohostinství

-          vhodné vystupování

-          řidičský průkaz

-          R4 000 pm + max R2000 bonus.

Zašlete prosím životopis na klara@villaklara.co.za či fax 086 512 6464

• Villa Klara B&B nabízí ubytování v luxusně vybavených pokojích  v srdci Johannesburku v Northcliffu.Guesthouse je vhodně situován velmi blízko nákupního střediska Cresta.

Ideální pro byznysovou klientelu díky své poloze. (CBD 15minut, Sandton 20minut, N1 7 minut, nemocnice 10 minut)

Pokoje mají :WiFi spojení

Pro více informací navštivte naši webovou stránku.www.villaklara.co.za

Rezervace: klara@villaklara.co.za    či  011 478 2513. Denně od: 08:00 do 17:00.

At Villa Klara, the customer always comes first.

 

• SUSPENSION WAREHOUSE & CAR SERVICE CENTER                            Please call us for all your car needs! For the best service in town. We are situated at 447 Church Street, Pretoria West. Tel: 012 327 7020/1; Fax 012 327 6489

 

Jihoafrická města

U P I N G T O N

 

Sir Thomas Upington, attorney-general of the Cape, was the man principally responsible for liquidating the business activities of the Orange River pirates and capturing their leader, Klaas Lucas. When the desperadoes were finally driven away in 1884, a town was founded in the area on the banks of the Orange River, and named in honour of the pacifier of a very tumultuous part of the country.

Among the first pioneers were Oom Japie Lutz and the missionary Christiaan Schroder who, in 1890, dug the first irrigation canal, erected a pump on the banks of the river, and started a pontoon ferry here.

Upington is the principal town of the Northern Cape and lies on the north bank of the Orange River. The railway reaches the town by means of a bridge 1 067 metres long, the second longest bridge in southern Africa. The town is the centre for considerable industry in the production of lucerne, sultanas, raisins, dried fruits, cotton, peas, karakul sheep, goats and cattle. Scheelite and tungsten are mined in the area. Salt is produced from natural salt pans such as Loch Maree, and many tourists use the town as a transit point on the way to the Augrabies Falls or the Kalahari Gemsbok National Park.

The river is ideal for boating, swimming and fishing. One of the islands in the river, Olyvenhoutsdrift, has been developed into a park, with a caravan and camping ground, bungalows and sports fields. It is connected to the riverbanks by a bridge.

Dates grow well at Upington. The first palms are said to have originated during the Anglo-Boer War, when British soldiers received dates as part of their rations. The man pushed the date stones into the mud on the riverbanks and many thousands of palm tree grew. On Olyvenhout Island there is an avenue of date palms 1 065 metres long.

Upington has several hotels as well as its tourist resort on the island. It is a pleasant and modern town. Roads lead to all parts of the district, known as Gordonia, after Sir Gordon Sprigg, prime minister of the Cape at the time the river pirates were defeated.

The Spitskop Nature Reserve outside the town is open daily. In  it the plants indigenous to the area can be seen.

In the local cemetery there is the grave of famous Scotty Smith, highwayman, horse thief, rustler, bank robber, adventurer – one of the most celebrated of South African desperadoes.

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

FEJETONY

Ptákoviny z Blumfontejna

 

 

BALTAZAR

Nemám Baltazara rád. Příčí se mi jeho arogantní chování, které provází nevhodnými, sarkastickými a provokativními komenty.

Jeho smysl pro humor je bizarní a jeho žerty bývají těžko stravitelné, až ofensivní..

My dva s Baltazarem se známe od školních let. Přesto, že jsem ho nikdy neměl rád, se dá říci, že jsme přátelé - alespoň s jeho strany, protože mně neustále telefonuje, navštěvuje mne a navrhuje abychom spolu někam šli, většinou na oběd nebo na večeři. To ovšem neznamená, že bych byl jeho sarkasmu ušetřen;. minulý týden jsme zase byli spolu na obědě- Sešli jsme se až ve Francouzské restauraci Obecního domu, která se stala naším oblíbeným útočištěm. Dali jsme si sklenici Cinzana a pak jsme si oba objednali pečeného pstruha. Číšníci před nás položili talíře a na stříbrném tácu přinesli dva pstruhy. Na neštěstí dva rozličné pstruhy: jeden byl velký a masitý, zatímco ten druhý byl podstatně menší a hubenější. Podivil jsem se, že se tohle mohlo stát ve Francouzské restauraci ale Baltazarovi to zřejmě nevadilo, protože se okamžitě vrhnul po tom větším. Naznačil jsem mu, že přesně takový nezpůsob, vzít si toho většího pstruha, když si bere první, bych od něho byl očekával „A kterého by sis byl vzal ty, kdyby sis bral první?“, ptá se Baltazar. Opověděl jsem mu, že já mám vychování a samozřejmě bych si byl vzal toho menšího:“ Na to Baltazar „Tak vidíš, že jsem si vybral správně - dyť toho menšího máš!“

Neměl pravdu, neměl jsem, protože po Baltazarově sarkastické poznámce jsem zavolal vrchního a oba pstruhy vrátil s přáním aby nám přinesli dva pstruhy stejné velikosti.

Zbytek oběda proběhl bez dalších incidentů, což je u Baltazara dost vzácné.

Sotva jsme však po obědě vyšli na ulici, Baltazar se rozběhl ke strážníkovi, který právě psal pokutu neoprávněně parkujícímu automobilu. Baltazar strážníka oslovil: „Podívejte se bráško, dyť nemusíte hned jednoho honem trestat vysokou pokutou. Jsme lidi, každej někdy uděláme chybu“.

Podivil jsem se, že Baltazar přijel do středu města autem a navíc, že zaparkoval tak hloupě. Ke všemu to ani nebylo jeho auto, zřejmě zase „testoval“ nový model, což byla jeho specialita.

Policajt Baltazara ignoroval a psal dál. Baltazar se začal rozčilovat a nazval policajta zaostalým byrokratem, který byl vychován za bolševika,

Policajt první pokutu odtrhl, vsunul za stírač a začal psát druhou pokutu, tentokrát za ojeté pneumatiky.

Baltazar na něho zařval, že je prase líný a všechno co ho, při jeho inteligenci mohli naučit, bylo psát pokuty.

Strážníkovi začal rudnout krk, neřekl však ani slovo, odtrhnul druhou pokutu, zastrčil ji za stírač k té první a začal psát třetí pokutu, tentokrát za prasklé přední sklo. Nebyla to pravda, sklo nebylo prasklé, jenom tam byla odštípnutá „žabka“ po kamínku, vystřeleném zadním kolem jiného auta.

Baltazar začal adresovat lidi, kteří se tam mezitím shromáždili:“Podívejte se na něj, na křupana. On si myslí, že je v sedmdesátých letech. To si máme nechat líbit?“

Strážník se nenechal vyprovokovat, za to začal psát čtvrtou pokutu, tentokrát za brzdy.

Tak to pokračovalo nějakých 15 minut. Během té doby se už nashromáždil slušný dav.

Policajt už byl purpurový v obličeji, pod stíračem nějakých 8 pokut a v davu se lide začínali hádat: jedni fandili Baltazarovi, druzí zastávali názor, že zákon je zákon, když v tom Baltazar k mé malé radosti, přiskočil ke mně, potřásl mi rukou a povídá: „Já ti zítra zavolám, já už musím jít, mně přijela tramvaj“ a obrátil se k policajtovi:„Hezky jsme si popovídali ale já už doopravdy musím jít, možná zase příště!“

Poté se rozběhl a naskočil do vlečňáku rozjíždějící se tramvaje.

Strážník zůstal stát jako omráčen s nedopsanou devátou pokutou v ruce, nevěda co dělat. Řešit tuhle situaci ho neučili. Stál jako socha, hledě za mizící tramvají; v tom pohledu se zračilo hluboké zamyšlení...

Ani lidé v davu a to zejména ti kteří se hádali, nebyli ušetřeni mírného šoku. Začali se jeden druhému omlouvat jako školáci.

I já jsem byl několik vteřin zmaten ale znav Baltazara od školních let, měl jsem lepší předběžný výcvik než ten strážník.

Příště Baltazarovi už doopravdy řeknu, co si o něm myslím!

Nejdřív ale počkám, s jakým nápadem zase přijde!

Co se dá dělat, Baltazar je nevychovaný hrubec ale je s ním sranda.

Jenže já nemám Baltazara rád....

Z dílny pana Honzy Schuberta

ČESKÁ  PŘÍSLOVÍ – od pana Jirouta

 

Česká přísloví – od pana Jirouta

Nekupuj zajíce v pytli

Tak trefně nás staré přísloví nabádá k opatrnosti a pozoru před šizuňky, šibaly a ošemetníky, kteří svoje „zajíce“ dovedou prodat tak šikovně, že je buď zaplatíme dvakrát a nebo v tom pytli vůbec nebyli. Ano, lidem lehkovážným, prostomyslným, ukvapeným nebo snobům se dá nabídnout ledacos. Už Haškův Švejk zdárně vyráběl z obyčejných voříšků čistokrevné foxteriéry a stájové pinče – a před válkou „prodal“ pověstný Harry Jelínek americkému milionáři dokonce i Karlštejn. Ti, kteří se honí za cizozemským zbožím, mohou místo západního „výkřiku“ automobilové módy koupit třeba dávno ojetý vrak, nebo namísto „zaručeně pravého“ tuzexového svetříku – poctivý výrobek naší domácí produkce.

Z cizího krev neteče

Aneb: na své vlastní býváme opatrnější, líp a šetrněji zacházíme s osobním majetkem. Ale může se to i obrátit. Vandalovi, který zničil aparát v telefonní budce, může se stát, že sám bude potřebovat lékařskou pohotovost nebo v krajním případě i požárníky. Rozbitá a vymlácená autobusová čekárna bude v hustém dešti či pořádném mrazíku stejně nepříjemná tomu, kdo se o její zkázu přičinil, jako i těm ostatním bez viny. Špinavý a poničený vnitřek činžovního domu bude otravovat právě tak cizí návštěvníky, jako zdejší obyvatele. A pozor: budeme-li systematicky hromadit věci či materiál, z něhož „krev netekla“, určitě se z toho jednou budeme muset zodpovídat.

Klep, železný cep

Nepodceňuje přísloví nebezpečnost a zákeřnost pomluv, které samy o sobě sice ještě nikoho nepřipravily o život, ale dovedou ho postiženému pořádně ztrpčit. Klepaři a „drbny“ vešly jako směšné, ale i nebezpečné postavy do anekdot, karikaturní tvorby, literatury, divadelních her i filmů. U Gogola, Čechova, ale také Nerudy, Arbesa i jiných tvůrců, připravily zlé pomluvy nevinného člověka o rozum, o peníze, o přátele.

Klepaři a klepařky, kteří dovedou zlomyslně „propírat cizí prádlo“, nemají dnes dostatečný prostor pro svou činnost, jako v dobách, kdy vysedávali na pavlačích. Přesto však se – třeba u piva – ještě narodí mnohý ošklivý klípek či hrubý žert. Je zvláštní, že klepům a pomluvám dopřávají sluchu a úst právě ti, kteří mají sami značné charakterové nedostatky.

TIP NA VÝLET

 

Znáte Genadendal, jedno z několika jihoafrických míst, spojených s misemi Moravských bratří?

Městečko Genadendal leží asi 150km východně od Kapského Města  v nádherném údolí obklopeném horami. 

24. září 2009, kdy se v JAR slavil Heritage Day, proběhlo v jihoafrickém Genadendalu slavnostní otevření výstavy o životě prvního evangelického misionáře na africkém kontinentu Georgu Schmidtovi. Touto výstavou připomíná muzeum v Genadendalu 300. výročí narození moravského rodáka, který se zapsal do jihoafrické historie.

Georg Schmidt, který se narodil v moravském Kuníně (dříve Kunewalde) v roce 1709, byl vyslán do Jižní Afriky  jako misionář Moravských bratří, tedy příslušník Jednoty bratrské. Do Kapska přicestoval v roce 1737, kde založil misi v místě zvaném Baviaaskloof, dnes Genadendal (cca 150 km od Kapského Města). Svoji misijní činnost vykonával mezi původními obyvateli tohoto regionu z kmenu Khoi-Khoi. Jeho působení v tak vzdálené zemi nebylo jednoduché, Schmidtův pobyt nebyl nijak finančně podporován, což vyžadovalo soběstačnost v zajištění  životních potřeb i při misijní činnosti. G. Schmidt pobyl v Jižní Africe pouze 7 let. Během svého působení začal křtít původní obyvatele, což se znelíbilo holandským úřadům, a tak v roce 1744 musel opustit zemi. Nicméně jeho odkaz byl zachován a je dodnes připomínán  a ctěn.

Autorem výstavy o životě G. Schmidta je kurátor muzea v Genadendalu Dr. Issac Balie, který byl nedávno jmenován patronem Mezinárodní moravské konference při Muzeu Moravských bratří v Suchdole nad Odrou v České republice. Součástí výstavy i několik historických map , které byly muzeu v Genadendalu darovány jedním z českých krajanů, který žije v Kapském Městě.

Během návštěvy v Genadendalu můžete mj. navštívit rozsáhlé muzeum, stále fungující vodní mlýn, tiskárnu, tkalcovnu a další. Georg Schmidt při svém pobytu v Genadendalu zasadil hrušeň. V zahradě, kterou spravují Moravští bratři, můžete najít hrušeň, která je třetí generací původního stromu zasazeného Georgem Schmidtem. 

Atmosféru návsi a celého historického centra městečka spoluvytváří i několik mohutných starobylých dubů, jejichž stín oceňují místní obyvatelé i návštěvníci zejména v parném létě.

A jestli jste milovníky horských výšlapů, Genadendal a asi 5 km vzdálený Greyton, místo se spoustou malých restaurací a ubytovacích zařízení,  jsou mj. výchozími body pro horské túry.

Výstava potrvá po celý rok, takže až budete někdy v Západním Kapsku, určitě si výlet do Genadendalu naplánujte.

                                                                                             Napsala  Dagmar Minaříková

Zábava

a)    ČEŠTINA

Dost bylo Y a I, tentokrát se podíváme na zoubek něčemu jednoduššímu jako jsou párové souhlásky B – P a D – T.

Doplňte B, P a D, T, popřípadě Ď, Ť:

Holu- si sedl na slou-. Jirka nese plný košík hu-. Ku- pro tatínka chlé-. Kde je hro- černého rytíře? Čáp klape zobákem kla-, kla-, kla-. Moucha si sedla na stro-. Kolem cesty je hluboký příko-. Jaku- nese lu-. V lese roste du-. Na stráni je mnoho chalu-. Zatru- pořádně! Sli- nám, že mu ošetříš ten stru-. Nebožtík má slavný pohře-. Ba-ka nese ote- dřeva.

Souse- má hla-. Ka- vlastní popravčí špalek. Tady je ale kli-. Je listopa-. Jíš rád me-? Kvete sa-? Poje- na zápa-. Přij- v devět. Ve sklenici je le-. Na kdy je naplánovaný odle- letadla? Sokolský sle- je úchvatný. Poj- se mnou na hra-. Očekáváme příjez- o-chodníka.

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

b)    ČESKÉ OSOBNOSTI

Karel IV. Snad nejvzpomínanější panovník, který kdy českým zemím vládl. Narodil se 14. května 1316. Kde přesně není známo, ale patrně na Starém městě pražském kdesi v podhradí, jak uvádí kronikář Petr Žitavský. Byl prvorozeným synem Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.  Původně ho pojmenovali Václav.

Dětství měl vcelku pestré. Již v šesti letech ho jeho otec poslal na francouzský královský dvůr. Zde vládl král Karel IV. Sličný, švagr českého krále Jana Lucemburského. Mladý „Václav“ přijal ve Francii při biřmování jméno Karel. Dostalo se mu zde též skvělého vzdělání a panovnické výchovy. Byl šlechticem, a to nejen na svou dobu, mimořádně schopným a talentovaným. Snad nejvíce se jeho vlohy, nepočítáme-li pozdější politické úspěchy, projevily ve zvládání jazyků. Karel plynně hovořil, ale také psát německy, francouzsky, latinsky, italsky a po návratu do Čech se znovu naučil i česky. Památné a velice často citované je jeho vyznání k rodnému jazyku, které můžeme nalézt v jeho vlastním životopise Vita Caroli: „Když jsme přišli do Čech, nenalezli jsme ani otce, ani matky, ani sester, ani koho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, ale později jsme se jí opět naučili, takže jsme mluvili a rozuměli jako jiný Čech.“

Cesta na český trůn a do českých zemí vůbec však nebyla zdaleka tak rychlá a přímá. Nejprve si tehdy teprve  patnáctiletý Karel musel prožít italskou anabázi. V letech 1331 až 1334 se pokoušel v severní Itálii hájit zájmy svého otce Jana Lucemburského. Pokus skončil nezdarem. Ještě v témže roce však Karla jeho otec jmenoval do úřadu moravského markraběte. Od této chvíle se již Karel na vládě svého otce významně podílel. Bohužel jeho schopnosti spravovat zemi a řešit politické problémy začali vyvolávat u jeho otce strach, že by ho snad jeho syn mohl s pomocí české šlechty připravit o trůn. Mladý Karel tedy Čechy téměř pravidelně opouštěl byl-li jeho otec Jan Lucemburský v Čechách také.

K usmíření otce syna nakonec přispěli především dvě okolnosti. Za prvé Janovy vleklé zdravotní potíže, které nakonec vyvrcholili jeho oslepnutím. A za druhé, římský císař Ludvík Bavor, jejich odvěký rival, který získal kontrolu na sborem volitelů římského krále.  

Král Jan Lucemburský nakonec 11. června 1341 svolává slavnostní zasedání zemského sněmu, kde zasedá šlechta, vysoké duchovenstvo a další významní představitelé Českého království. Zde jim Jan oznámil své rozhodnutí, že jeho nástupcem na českém trůně se stane Karel. Přítomní s tímto návrhem vyslovili souhlas.

Nyní se Karel rozhodl řešit problém s římským králem. S podporou avignonského papežství se mu nakonec podařilo docílit zvolení nového římského krále. Stal se jím 26. listopadu 1346 on, i když na jeho volbě byli přítomni spíše jen druhořadí šlechtici. Také korunovace neproběhla v chrámech vhodných pro tento akt, tedy např. Cáchy nebo Kolín nad Rýnem, ale v Bonnu. Tato města i značné množství šlechticů bylo totiž na straně Ludvíka Bavora a takto Karlovu soupeři vyjadřovali podporu.

Po volbě se mohl král český a římský věnovat poměrům doma, tedy v Českém království. Spojení české koruny a koruny římské se stalo základním článkem jeho koncepce budování českého státu. Český stát považoval za nejcelistvější, hospodářsky nejmocnější a nejstabilnější součást Svaté říše římské. České země se měli stát jádrem rodových držav lucemburské dynastie. Jistý vyvrcholením jeho zájmu o domácí poměry a politiku se staly státoprávní akty z jara 1348: založení vysokého učení (7. dubna, byla to první univerzita ve střední Evropě) a založení Nového Města pražského. Byl také položen základní kámen k novému kamennému mostu přes Vltavu, který měl nahradit starý dřevěný most Juditin. V Praze v té době podle odhadů mělo žít 30 000 až 80 000 obyvatel. České soustátí dostalo pevnou podobu a dostalo název „Země Koruny české“. Pod ně patřilo: Království české, Markrabství moravské, slezské knížectví, později Horní a Dolní Lužice a od roku 1373 Braniborsko. Založení Karlštejna přišlo nedlouho poté. Jak se můžeme dozvědět i v idealizované filmovém zpracování Noci na Karlštejně, byl hrad zbudován „jako pokladnice svatých ostatků, kde chce král o samotě rozjímat a oddávat se křesťanským skutkům pokory a sebezapírání“ kam navíc nesměli ženy. Historicky měl být ale Karlštejn schránkou na uschování českých a říšských korunovačních klenotů. Hrad samotný patří mezi perly středověkého stavitelství a dnes je jedním z nejvyhledávanějších.

Karlovy ambice byli vysoké. Tento panovník však  patřil k těm vládcům, kteří je dokázali i naplnit. Počátkem dubna 1355 byl Karel IV. v Římě, Věčném městě, slavnostně korunován na římského císaře, čímž jistě dosáhl vrcholu jeho dobových politických možností. Je samozřejmé, že dosažení tohoto cíle nebylo snadné. Byl to však jeho dlouhodobý cíl.

Roku 1356 Karel IV. vydává dokument nazvaný Zlatá bula pro říši, což se stalo de facto ústavou Svaté říše římské. Ta zůstala v platnosti až do roku 1806. Dokument se zabýval především způsobem volny římského krále.

Je velmi zajímavé sledovat cesty Karla IV. do Itálie. Už od jeho patnácti let jsou tyto cesty vždy spojeny se životní změnou. Nebo lépe řečeno s postupem nahoru na stupínku hierarchie a moci. Tehdy v patnácti letech se po návratu do Českého království stal markrabětem moravským. Druhá cesta pro něj znamenala korunovaci římským císařem, tedy jisté symbolické naplnění ideálního obrazu římského panovníka. Jediní další panovníci 14. století, kteří podnikli „římskou jízdu“ byli Karlův děd Jindřich VII. a Ludvík Bavor. Řím navštívil Karel IV. také proto, aby napomohl návratu papeže do tohoto města. Tento jeho záměr se naplnil až krátce před jeho smrtí.

Základem stability českého soustátí za vlády Karla IV. byla rovnováha hlavních sil, podílejících se na politické moci. Karel určoval směr vnitřní i zahraniční politiky. Zde se zákonitě musel střetávat se zájmy české šlechty. Rozhodl se tedy tomuto pnutí předcházet tím, že schopným příslušníkům vyšší šlechty svěřil důležité úřady a využil jejich touhy po tom, aby se dostali do blízkosti panovníka. Případným pokusům českých pánů o omezení jeho postavení čelil také podporou církve. V té spatřoval určitou protiváhu vůči vyšší šlechtě a také vítaný zdroj vzdělaných úředníků pro rozšířující se správní orgány Království českého, celé Koruny české i Svaté říše římské. Další důležitou složkou pro rovnováhu sil se stala i města, jejichž význam rostl. Je samozřejmé, že ne vše se Karlovi zdařilo. Byl také několikrát nucen udělat ústupky zejména pak vůči českým pánům brzy po založení Pražské univerzity.

Šedesátá léta znamenala mocenskou expanzi do tzv. Nových Čech, neboli do zemí Braniborských a Frank. Karel také koupil strategický hrad Donaustauf. Území Braniborska bylo pro císaře velmi důležité a hodlal pro jeho získání udělat maximum. V idealizovaných představách o Karlu IV. se dnes tvrdí, že válkou nikdy nic nezískal. Není to tak docela pravda. Roku 1371 se braniborský markrabí Oto Braniborský po boku polského krále Kazimíra a uherského krále Ludvíka do sporu s Karlem IV. Ten proti Otovi vytáhl se silnou armádou a donutil jej vzdát se jakýchkoliv nároků na Braniborsko. Za to byla Otovi dána určitá kompenzace např. titul arcikomorníka svaté říše římské. Roku 1373 se tedy završilo letité úsilí Karla IV. o získání země Lucemburků.

V závěru svého života podnikl Karel IV. podnikl spolu se svým nejstarším synem Václavem cestu do Francie. Hovořil zde s králem Karlem V., jak byl se dnes řeklo, rozdělení sfér vlivu v Evropě a také v neposlední řadě o přesídlení papeže z Avignonu zpět do Říma. Bylo také dohodnuta a naplánováno, že polská koruna by měla v budoucnu připadnout Zikmundovi. Poměry se však vyvinuly jinak, a tak Zikmund v roce 1387 neusedl na trůn polský, ale uherský. Nakonec ani problém s přesídlením papeže nebyl vyřešen zrovna nejlépe. Urban VI. sice sídlil v Římě, ale francouzští kardinálové zvolili vzdoropapeže a ten setrvával v Avignonu. Toto rozštěpení neboli schisma papežského úřadu ukončil až později Zikmund.

Pokud jde o literární činnost krále českého a císaře římského Karla IV., pak je třeba zmínit jeho vlastní životopis Vita Caroli. Popisuje v něm svůj život až do roku 1340. Dalším jeho dílem je Život sv. Václava. Následují různé spisy náboženského a právního charakteru. Také stojí za zmínku jeho podpora dějepisectví. Jednak ve snaze oslavit svou vlastní vládu, ale také její přemyslovské kořeny.

Karel IV., syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, král český a císař římský, zemřel 29. listopadu 1378 na zápal plic. Při slavnostní pohřební řeči, pronesené vzdělancem Vojtěchem Raňkovým z Ježova, byl nazván „Otcem vlasti“. Pan Vojtěch řekl také toto: „Smrti sice želeti musí všichni věrní a oplakávati vůbec všichni, nám však z Království českého tím tíže jest ji snášeti, tím trpčeji nad ní naříkati, čím více se mezi bouřlivými hrozícím nám válek příboji a hlomozem bojíme, že loď naše, tj. Čechie, od nepřátel pravděpodobně bude zmítána, zbaveni jsouce tak velikého veslaře a od takového kormidelníka opuštěni, věrného utěšitele ztrativše a dosud do přístavu pokoje vánky do plachet našich dujícími, jak jsme doufali, nedovedeni a nedohnáni.“ Věta věru prorocká.  Je tedy zřejmé, že jeho významu si byli velmi dobře vědomi již jeho současníci. České země totiž za jeho vlády prožívali nebývalý všestranný rozvoj a to kulturní, umělecký i hospodářský. Pohřben je tento náš snad největší panovník v královské hrobce v chrámu sv. Víta na Pražském hradě, kterou nechal sám zhotovit.

c)     RECEPTY                                                                                                                                                                                                                        

Recept hraběcí rodiny Šliků z 1. pol. 19. století. Věděli byste si s ním rady?

Pulírovaný jablkový dort. 

„Vezme se 1 libra cukru, dej ho na kastrol a k tomu z 2 pomerančů a 2 cytronů zoft, a ½ žejdlíku vody do toho, to se musí dobře svařit až se ten cukr leží přidá se pak ¾ libry oloupaných jablek nechají se na kaši svařit, dá se ¼ libry mandlí, jedna polovice z těch mandlí drobně se skrájí, a zalkermasbreizoftem se obarvějí a ta první polovice jako nudle se skrájejí, 4 loty pyskáčů jako drobný nudle krájený z 2 pomerančů a 2 cytronů kury drobně skrájený, ¼ libry cukrovaný pomerančový kůry, všecko drobně skrájený, to se všecko dobře dohromady zamíchá a nechá vystydnout, pak se do cukru spanýruje, může se na všelijaké vandle, a nebo spůsobů zapísí formy, pak se to vydělá z formy na papír a nechá se to ve vlažné troubě sušit.“

Překlad

Vezměte půl kila cukru, zahřejte ho a přidejte šťávu ze dvou pomerančů, dvou citronů a 15 dl vody. Vše dobře svařte. Pak přidejte 300 gramů oloupaných jablek, která svaříte na kaši. Mezitím si nakrájejte 100 gramů mandlí – polovinu nadrobno nasekejte a obarvěte horkým karamelem, druhou nasekejte na nudličky na zdobení. K mandlím v karamelu přidejte na nudličky nakrájených 50 gramů dužiny ze dvou pomerančů a také drobně nakrájenou kůru ze dvou citronů a 100 gramů cukrované pomerančové kůry. Všechno dobře smíchejte, nechte vystydnout a smíchejte s cukrem a jablečnou hmotou. Pak z hmoty tvořte různé placky, nebo ji vlijte do formy a upečte. Pak dort vyjměte z formy na papír a usušte ho ve vlažné troubě.

d)    HUMOR