česky  english 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Březen

Březnové číslo Informací je nabyté informacemi a zajímavostmi. Ale ještě než se dáme do jejich výčtu, máme tu několik poděkování. Děkujeme paní Haně Geldmacher za milý e-mail a pochvalu našeho měsíčníku. Takové zprávy nám dodávají ještě víc chuti do práce.

Dále mnohokrát děkujeme paní Terezii Škorvagové za její zajímavý příspěvek – citáty pana Miroslava Horníčka, které na vás čekají v rubrice Zábava.

O citáty jsou dnes také rozšířeny Ptákoviny z Blumfontejna. Kromě toho, že se dozvíte více o již starém známém Baltazarovi, pan Schubert přidává i svoji sbírku neslavných citátů.

A do třetice všeho dobrého. Až z Prahy jsme dostali další příspěvek od MUDr. Pavla Heinige. Několik povídek, kde autor humornou formou zpracovává známé události českých dějin. Přečtěte si první z nich. Mnohokrát děkujeme.

V březnu se narodil jeden z největších velikánů české historie – první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Věnovali jsme mu rubriky České osobnosti, Recepty i Zajímavosti.

Přiblížíme vám třetí největší české město Ostravu, další přísloví a zvyky i obyčeje. Inzeráty a Oznámení jsou tentokrát rozšířeny o smutnou zprávu – úmrtí jednoho z krajanů, kterou nám zaslal pan Honza Schubert.

Malé změny nastávají v politických, kulturních a ekonomických zprávách. Bohužel jsme na začátku roku přišli o zdroj, ze kterého jsme tyto aktuality čerpali, a jsme postaveni před nelehký úkol hledání zdroje nového. Díky tomuto zádrhelu jsou aktuality zkráceny.

U toho všeho a ještě něčeho navíc vám přejeme příjemnou zábavu.

Vaše redakce

Oznámení Zastupitelského úřadu ČR v Pretorii

VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY

VE DNECH 28. a 29. KVĚTNA 2010

NA ZASTUPITELSKÉM ÚŘADĚ V PRETORII

ZÚ Pretoria oznamuje, že ve dnech 28. a29. května 2010 se budou konat volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Voleb se mohou, podobně jako v roce 2006, zúčastnit i čeští občané žijící v zahraničí. Volebním místem v Jihoafrické republice bude Velvyslanectví ČR v Pretorii.

Základní podmínkou účasti ve volbách je registrace voliče v seznamu voličů. Občané s bydlištěm v konzulárním obvodu: Jihoafrická republika, Namibijská republika, Botswanská republika, Lesothské království, Svazijské království a Mauricijská republika, se mohou zaregistrovat na ZÚ Pretoria.

Písemná žádost o zápis do seznamu voličů musí být úřadu doručena nejpozději do 18. dubna 2010. Žádost lze podat osobně či zaslat na adresu Embassy of the Czech Republic, P.O.Box 13671, Hatfield 0028, Pretoria, South Africa.

Žádost o zapsání voliče do zvláštního seznamu voličů musí obsahovat:

-        písemnou žádost o zápis do zvláštního seznamu voličů ZÚ Pretoria, která bude osobně podepsána na ZÚ, nebo opatřena ověřeným podpisem (při jiném než osobním doručení)

-        originál či ověřená kopie dokladů potvrzujících totožnost (např. cestovní pas, občanský průkaz, řidičský průkaz),

-        originál či ověřená kopie dokladů potvrzujících státní občanství České republiky (platný cestovní pas ČR, občanský průkaz)

-        originál či ověřená kopie dokladů potvrzujících bydliště v konzulárním obvodě ZÚ Pretoria. Dokladem prokazujícím bydliště může být např. příslušná příloha I.D. karty, faktura na elektřinu, vodu, telefon, TV, apod.

Občané registrovaní při volbách v roce 2006, či neuskutečněných volbách v roce 2009, již o zápis do seznamu žádat nemusí (pokud v mezidobí nepožádali o vyškrtnutí). Zájemcům o volby přesto doporučujeme, aby si telefonicky ověřili, zda jsou vedeni v seznamu voličů, a to na telefonním čísle + 27 12 4312387. 

Upozorňujeme, že při vlastním hlasování se volič musí prokázat platným pasem ČR nebo občanským průkazem České republiky.

Aktuální informace k volbám sledujte prosím na: www.mzv.cz/pretoria.

Výběr zpráv (únor 2010)

V Praze byla otevřena kancelář amerického námořního výzkumu

Regionální kancelář amerického Úřadu pro námořní výzkum (Office of Naval Research) zaměřená na vývoj špičkových technologií byla slavnostně otevřena v Praze s působností pro střední a východní Evropu. „Je to zatím vrchol naší spolupráce v této oblasti," řekl premiér Jan Fischer. Upozornil, že před dokončením je už také samostatná dohoda s USA o aplikovaném výzkumu a sdílení bezpečnostních technologií. "Praha je přirozené místo pro ustavení našeho úřadu na evropském kontinentu," řekl  viceadmirál Harry Harris, velitel 6. flotily - námořních sil USA pro Evropu.

David Maynard ze zahraniční sekce ONR upřesnil, že americká strana si bude vybírat partnery a financovat projekty od tisíců po milióny dolarů. "Omezení pro výzkum nejsou žádná," řekl. Upřesnil, že vědci a partnerské instituce budou moci výsledky své práce chránit autorskými právy a své poznatky publikovat v odborném tisku. Zda už na české straně jsou vytipovaná vědecká a vývojová pracoviště neupřesnil. Kancelář ONR sídlí na ambasádě a tvoří ji dva vědečtí a dva administrativní pracovníci.

Praha se stala pátým regionálním ústředím ONR vedle Londýna, Tokia, Singapuru a Santiaga de Chile a Austrálie. Sídlo ONR je ve virginském Arlingotnu a zaměstnává kolem 1 400 expertů. Síť poboček má v USA a v 70 zemích, je v kontaktu s 1035 vzdělávacími centry a s více než 900 průmyslovými partnery. V široké škále svého zaměření se mimo jiné soustředí na vývoj senzorů, elektroniky, materiálů, námořní meteorologie a oceánské akustiky.

V českém zdravotnictví bylo přijato revoluční rozhodnutí, které se týká léčby nevyléčitelně nemocných pacientů.

Lékaři mají právo nezahájit další léčbu, která by prokazatelně nepomohla pacienta vyléčit.  

Tato změna se týká případů těch pacientů, kteří jsou v konečném stádiu onemocnění, jež není slučitelné se životem, a kteří nejsou schopni o svém stavu sami rozhodovat. V tomto momentě, samozřejmě po důkladném odborném medicínském posouzení, může lékař rozhodnout o tom, že další marná a neúčelná léčba nebude zahájena, nebo v ní nebude dále pokračováno. „Použití postupu, kde rizika a komplikace s ním spojené, nejsou vyváženy jeho přínosem pro pacienta, je v rozporu s etickými principy medicíny.

Neznamená to však, že by lékaři nechali umírajícího pacienta napospas jeho chorobě. Bude zahájena tzv. léčba paliativní, která zahrnuje takové postupy, za jejichž cíle ČLK ve svém doporučení stanovuje „zabránění bolesti, strádání či dyskomfortu nevyléčitelně nemocného nebo umírajícího pacienta“, píše se v doporučení.

„Nezahájení nebo nepokračování marné a neúčelné léčby neznamená omezení pacienta na jeho právech, ale naopak je sledován zájem pacienta tak, aby nedošlo k porušení základních medicínských a etických principů včetně nechtěného nedůstojného prodlužování umírání,“ vysvětluje v doporučení představenstvo ČLK.

Co je eutanázie? Eutanázie spočívá v ukončení života pacienta jinou osobou nebo jím samotným na jeho vlastní žádost. Český právní systém pojem eutanázie nezná. Takovéto ukončení by muselo být posuzováno jako trestný čin. Nepřípustná a trestná je také pomoc k sebevraždě.
V rámci Evropské unie jsou některé formy eutanázie povoleny v Belgii, Nizozemsku a Lucembursku. Tento způsob ukončení lidského života dovolují také zákony Švýcarska.

České banky vydrží i další silné otřesy ekonomiky, tvrdí ČNB

Centrální bankéři věří českým finančním domům. Obstály by prý i v horších ekonomických podmínkách a velmi nepříznivém vývoji během následujících dvou let. Vyplývá to z nových zátěžových testů České národní banky. 

Informoval o tom hlavní expert centrální banky pro oblast finanční stability Jan Frait. Ve všech testech by celkově bankovní sektor udržel kapitálovou přiměřenost nad osmi procenty, což je minimum požadované centrální bankou.

"Banky zatím prošly krizí velmi dobře a pro období následujících dvou let jsou v dobré pozici," uvedl Frait. Rizika pro finanční stabilitu ČR přitom zůstávají podle ČNB i pro následující dva roky vysoká. Hlavní hrozbou je obnovení recese v Evropě a nárůst ztrát bank ze špatných úvěrů. Dalším výrazným rizikem je možná ztráta důvěry trhů ve schopnost vlád financovat rostoucí dluhy. I když podle Fraita může celkově bankovní sektor obtíže překonat bez úhony, několika bankám by hrozil pokles kapitálové přiměřenosti pod osm procent. Akcionáři těchto bank by tak museli posílit jejich kapitál. Konkrétní počet ovšem ČNB neuvedla, jsou to prý "jednotky bank".

I při nejhorším scénáři by ovšem museli akcionáři dodat nižší objem peněz, než počítala centrální banka v testech loni v červnu. V nejhorším scénáři "Ztráta důvěry" by musely banky doplnit kapitál ve výši 13 miliard korun. "Stress testy České národní banky potvrdily, že český bankovní sektor je stabilní a představuje jeden z nejzdravějších pilířů zdejší ekonomiky. Zároveň výsledky prokázaly vysokou bezpečnost vkladů v českých bankách, které zůstanou stabilní i v případě nepříznivého vývoje ekonomiky," uvedl náměstek výkonného ředitele České bankovní asociace Jan Matoušek.

Inzeráty/Oznámení

Smutná zpráva:

Oznamujeme všem krajanům, že 19. února 2010 zemřel po těžké nemoci pan Jirka Pikhart. Pan Pikhart se narodil v roce 1936. Byl úspěšným podnikatelem a 55 let taktéž pozorným manželem. Manželce, paní Mileně, a celé rodině vyjadřujeme upřímnou soustrast.

  • Výuka češtiny a angličtiny od začátečníků až po velmi pokročilé, od dětí až po důchodce. Individuální přístup. Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
  • Kvalifikovaná soudní překladatelka nabízí vypracování překladů z češtiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny (případně z a do ruštiny a němčiny). Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
  • paní Hana Rezkováhledá svoji kamarádku Dr. Milenu Baxa, která žila/žije v Pretorii. Prosím kontaktujte ji na adrese hana.rezkova2004@volny.cz

Naučte se šít jako profesionálové a oblékejte se podle svých představ.

KURZY ŠITÍ pro začátečníky i pokročilé

Individuální přístup a zdokonalení vašich dovedností jsou u nás zaručeny.

 

Studio

Specializujeme se také na DESIGN A ZAKÁZKOVÉ ŠITÍ svatebních šatů; večerních, business a vycházkových oděvů.

Najdete nás v Centurion.

VOLEJTE 0834484795 – Petra

 

  • SUSPENSION WAREHOUSE & CAR SERVICE CENTER - Please call us for all your car needs! For the best service in town. We are situated at 447 Church Street, Pretoria West. Tel: 012 327 7020/1; Fax 012 327 6489
  • Villa Klara B&B nabízí ubytování v luxusně vybavených pokojích  v srdci Johannesburku v Northcliffu. Guesthouse je vhodně situován velmi blízko nákupního střediska Cresta.

Ideální pro byznysovou klientelu díky své poloze. (CBD 15minut, Sandton 20minut, N1 7 minut, nemocnice 10 minut)

Pokoje mají :WiFi spojení

Pro více informací navštivte naši webovou stránku www.villaklara.co.za

Rezervace: klara@villaklara.co.za    či  011 478 2513. Denně od: 08:00 do 17:00.

At Villa Klara, the customer always comes first.

  • Pan Miroslav Doskočil z Brna hledá svého kamaráda pana Alexe Suma (*1945, Brno). Pan Sum žil dlouhá léta v Pretorii (asi od roku 1969?), byli spolu v pravidelném kontaktu, ale v posledních pár letech se přestal ozývat.

Jakékoliv informace o panu Sumovi pošlete prosím na adresu                                                                                 doskocil.miroslav@seznam.cz

 

 

Jihoafrická a česká města

OSTRAVA

Původně malá osada vznikla nad řekou Ostrá (dnes Ostravice), která jí dala jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu.

Výhodné umístění na hranicích země a současně procházející jantarová stezka se ve středověku promítla do jejího rozvoje. Po třicetileté válce význam Ostravy upadá a z provinčního městečka se stalo opět důležité centrum až koncem osmnáctého století. A to díky čemu jinému, než díky uhlí.

Tradují se dvě verze nálezu černého uhlí na Ostravsku. Podle první našel černý kámen jistý Jan Augustin, v druhé se stal „prvním baníkem“ místní kovář Jan Keltička. Faktem je, že první zpráva o nálezu uhlí s uvedením místa nálezu, která již byla brána i nadřízenými úřady v úvahu, pochází až z roku 1763. Uhlí objevil a jeho nález oznámil hornímu úřadu v Kutné Hoře zmiňovaný Augustin, mlynář z Klimkovic. Augustin uhlí objevil na výchozech slojí v údolí Burňa, v místech za bývalou koksovnou dolu Trojice ve Slezské Ostravě, deset minut pěšky od dnešního centra Ostravy.

Podle zprávy kutnohorského hormistra Jana Antonína Alise, potvrdily zkoušky u opavských kovářů dobrou jakost černého uhlí. Teprve v červnu 1767 byli vysláni horníci na průzkum výskytu uhlí na Ostravsku, Těšínsku a Bialsko-Biasku. Pravdivost údajů, získaných horníky, potvrdil šichtmistr Lutz 14.6.1767. Na jaře příštího roku pokračoval průzkum a Lutz objevil dalších sedm výchozů uhelných slojí. Začal razit dvě štoly a hloubit jednu kutací šachtici. Lutz provedl celkem jedenáct pokusných kutání a odhadl zásoby uhlí na 15 až 20 let při tehdejším způsobu dobývání. Proč se tedy objev uhlí ve Slezské Ostravě dlouhou dobu připisoval slezsko-ostravskému kováři Janu Keltičkovi? Ten začal pro svou vlastní potřebu povrchově dobývat uhlí okolo roku 1776. Úřední oprávnění pro štolové dobývání uhlí obdržel Keltička 28.10.1776. Tento den byl až do roku 1838 slaven na paměť začátku dobývání uhlí ve Slezské Ostravě a při hornických slavnostech dostával každý havíř stříbrný dvacetník. Keltička, který má dnes na Slezské i svou ulici, tak byl mezi havíři oblíben jistě víc než „náplava“ mlynář z jakýchsi Klimkovic.

V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Stávají se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města, jehož výsledkem je, že v druhé polovině 20. století je Ostrava známa též jako Ocelové srdce republiky.

Po rozsáhlém kolapsu hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním vytěžených dolů (na území města se od 30.6.1994 netěží) a rozsáhlou investicí do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila. Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory – díky nošovické továrně Hyundai je to automobilový průmysl, ve městě sídlí známé značky z oboru informčních technologií, elektroniky či energetiky (Asus, Siemens, TietoEnator, Briggs & Stratton, ABB a další). Bývalá Nová huť se přejmenovala a nyní nese jméno majitele největšího světového hutního podniku ArcelorMittal.

 Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

 

FEJETONY

Ptákoviny z Blumfontejna

 

ZNOVU BALTAZAR

Jak jsem říkal již posledně, nemám Baltazara rád a to, že jsem se odstěhoval do Afriky, mi v souvislosti s ním, docela vyhovovalo. Věřil jsem, že jsem se Baltazara zbavil. Jenže v životě se všechno děje jinak! Baltazar mi poslal dopis, ve kterém mne úpěnlivě žádá, abych se postaral o jeho synovce, který má přiletět studovat do Jižní Afriky.

O finance se prý nemám starat, veškeré výdaje mi budou uhrazeny. Jenom by prý chtěl abych na jeho synovce dohlédl; je prý trochu divoký a snadno se může dostat do nechtěné situace.

Obratem jsem Baltazarovi odpověděl s otázkou „proč, proboha, Jižní Afrika? Tady je to školství na dost slabé úrovni? Proč ho nepošleš do Ameriky?“

Baltazar mi odpověděl „Protože v Americe nikoho spolehlivého neznám a Ty jsi, Honzo, jediný komu bych synovce svěřil“.

Co jsem měl dělat? Byl jsem zahnán do kouta; takovou důvěru přece nemohu zklamat. Nicméně, synovce jsem neznal, tak jsem nechtěl, aby bydlel u mne. Co když je na drogách anebo náboženský fanatik, který je neustále obklopen skupinou věřících z jeho shromáždění. Já už mám svoji životní rutinu a jsem příliš starý na to, abych ji měnil. Najal jsem tedy pro Baltazara hezký dvouložnicový byt s balkonem. Také jsem navštívil jeho budoucí školu abych jim oznámil datum jeho příletu.

Baltazarova rodina je velice rozvětvená. Jenom synovců má Baltazar pět.

Synovec, který měl do JAR přicestovat, se jmenoval „Randlic“. Jméno vyštrachal jeho otec  v nějakých starých knihách, prý to bylo jméno nějakého věhlasného rytíře z 15tého století.

S tímhle jménem jej spíš měli poslat někam kde se mluví rusky a ne anglicky, protože mu tady okamžitě všichni začali říkat „Rendlík“.

Čekal jsem na Randlice na letišti. Měl jsem ceduli s jeho jménem, takže mne v tom davu snadno našel. Jenomže mne sotva pozdravil vrazil mi do ruky ruční zavazadlo a odběhl, dokončit debatu s jedním starším pánem, který v letadle seděl vedle něho.

V Randlicově arogantním chování jsem najednou poznal Baltazara. Začínal jsem litovat své neschopnosti říci „ne“.

Zatímco jsme čekali na zavazadla, jsem v hukotu davu jasně slyšel Randlicův hlas, který starého pána poněkud drze poučoval. Alespoň jedna dobrá věc: Randlic mluví dobře anglicky!

„Vy jste vyrostli v jiném světě, řekl bych dokonce primitivním“ pravil Randlic dost hlasitě, aby to okolní cestující dobře slyšeli. „Dnešní mladí lidé vyrostli s televizí, tryskovými letadly, cestováním ve vesmíru, člověkem na měsíci, a raketami, které doletěly až na Mars. Dneska máme nukleární energii, elektrická a vodíková auta, počítače které pracují rychlostí světla, a ...

Randlic se odmlčel, protože si najednou všiml, že nemluví jenom k tomu staršímu pánovi, neboť ho poslouchá celá hala. Najednou bylo v hale ticho!

Pán, kterému byla tato lekce adresována, využil té pomlky a přednesl odpověď, která prokázala, že patří do ligy o stupeň vyšší než Randlicova. To si chlapec asi našel nesprávného soupeře: „Máš chlapče pravdu, my jsme tyhle vymoženosti za našeho mládí neměli a vyrůstali jsem bez nich. Právě proto jsme je vymysleli a vynalezli, aby je měla tvoje generace. A teď mi, ty arogantní spratku, řekni, co jste vymysleli vy, aby to měla příští generace?“

Pár vteřin bylo ohlušující ticho a pak najednou všichni cestující v hale začali hlučně tleskat.

Znechucený Randlic mi popsal jeho zavazadla a nechal mne na ně čekat. Sám si šel sednout do čekárny. Z kapsy vytáhnul pytlík  bonbonů a začal si je cpát do pusy, jeden po druhém. Pán, který seděl naproti, se po sedmém bonbonu k Radlicovi naklonil: „Víš chlapče, že takové množství bonbonů je velice nezdravé? Kazí to zuby a zapřičiňuje to tloustnutí!“

„Můj dědeček žil až do sto sedmi let!“ odpověděl Randlic.

„A žvýkal sedm bonbonů najednou?“ ptal se pán.

„Ne, ale nepletl se do toho, do čeho mu nic nebylo“.

Tuhle debatu jsem zaslechl když jsem Randlicovi nesl jeho zavazadla. Chlapec přiletěl před půl hodinou a už dvakrát mi dal příležitost jasně v něm uvidět Baltazara.

Napětí mezi mnou a Randlicem zesílilo, když mne po čtyřech dnech pozval do školy sám ředitel, aby mne požádal jestli bych nemohl Randlice zapsat do jiné vybrané školy, že prý jeho škola je na stejné úrovni s několika jinými školami. U nich prý narušuje průběh vyučování

Vysvětlil jsem mu, že školu vybrala jeho rodina a já nemám mandát to měnit.

„V tom případě,“ odpověděl ředitel „přeložíme Rendlíka k jinému třídnímu profesorovi, který je víc, jak se říká, od huby.“

Nový třídní připomenul žákům zítřejší důležitý test. „Nebudu toleroval žádné výmluvy, kdyby zítra někdo nepřišel. Možná, že bych akceptoval nukleární útok, osobní zranění nebo smrt někoho blízkého v rodině ale tím to končí: žádné jiné výmluvy!“

A tu se ozval „Rendlík“: „Omluvil byste mne kdybych zítra nepřisel kvůli naprostému vyčerpání sexem?“

Celá třída řvala smíchem.

„V tom případě bych byl nucen Vám dovolit“, odpověděl profesor, „ psát test druhou rukou!“

Z dílny pana Honzy Schuberta

NESLAVNÉ CITÁTY

Tyto citáty nejsou vymyšlené, uvedené osobnosti je skutečně prohlásily.

To se týká i toho posledního (já jsem to doopravdy řekl!)

„VŠECHNO, CO MOHLO BÝT VYNALEZENO, BYLO UŽ VYNALEZENO!“

Charles H Duell, vysoký komisař Amerického Patentního Úřadu – 1899

„TENHLE TELEFON MÁ PŘÍLIŠ MNOHO NEDOSTATKŮ, ABY S NÍM MOHLO BÝT VÁŽNĚ POČÍTÁNO JAKO S VHODNOU METODOU KOMUNIKACE. TENTO VYNÁLEZ MÁ PRO NÁS NULOVOU HODNOTU“

Vnitropodnikové memorandum americké „Western Union“-  1876

„ODHADUJI, ŽE SVĚTOVÝ TRH BY MOHL BÝT TAK PRO 5 COMPUTERŮ“

Thomas Watson, předseda IBM – 1943

„TAHLE LETADLA JSOU VELICE ZAJÍMAVÁ HRAČKA, PRO ARMÁDU VŠAK NEMAJÍ HODNOTU ŽÁDNOU“

Ferdinand Foch, francouzský maršál

„KDO, PROBOHA, CHCE SLYŠET HERCE MLUVIT?“

H M Warner, Warner  Brothers  -1927

„PTALI SE MNE POD PŘÍSAHOU, KOLIK PITEV NA MRTVÝCH TĚLECH JSEM  CELKEM PROVEDL. DNES MOHU MÍSTOPŘÍSEŽNĚ PROHLÁSIT, ŽE VŠECHNY MOJE PITVY BYLY PROVEDENY NA MRTVÝCH TĚLECH!“

Profesor Nathan Jones, New York Supreme Court – 1996

„JSOU TŘI  ETAPY ŽIVOTA: MLÁDÍ, STŘEDNÍ VĚK A VYPADÁTE DOBŘE“

Neznámý autor

„CHLAP MUSÍ UDĚLAT TO, CO TU JE PRO CHLAPA, ABY UDĚLAL. ŽENA MUSÍ UDĚLAT TO, CO ON UŽ MEMOHL!“

Bette Davis

„UVNITŘ KAŽDÉHO STARÉHO ČLOVĚKA JE MLADÝ ČLOVĚK, KTERÝ NEDOVEDE POCHOPOPIT, CO SE, K SAKRU, STALO!“

Cora Harvey Armstrong

„ZA KAŽDÝM ÚSPĚŠNÝM MUŽEM JE NADMÍRU PŘEKVAPENÁ ŽENA“

Maryon Pearson

„NEBER ŽIVOT PŘÍLIŠ VÁŽNĚ, ŽIVÝ SE ODTUD STEJNĚ NEDOSTANEŠ!“

Neznámý autor

„OPTIMISTA JE ČLOVĚK, KTERÝ VŠUDE VIDÍ JEN ZELENÉ SVĚTLO. PESIMISTA NAOPAK, VIDÍ VŠECHNO RUDĚ. SKUTEČNĚ MOUDRÝ ČLOVĚK . . . . . .JE BARVOSLEPÝ!“

Neznámý autor

„PLATIT POJIŠTĚNÍ, KTERÉ ZA NĚCO STOJÍ, ČINÍ POJIŠTĚNÉ CHUDÝMI . . .ABY MOHLI ZEMŘÍT BOHATÍ“

Neznámý pojišťovací agent

LÁSKU NELZE KOUPIT ZA PENÍZE. ZAPLATÍŠ-LI VŠAK DOSTATEČNĚ, NEPOZNÁŠ ROZDÍLU!“

Anonymní návštěvník jistého domu

„KDO SE SMĚJE NAPOSLED, TEN MÁ NEJDELŠÍ VEDENÍ“

Jan Schubert – 2010

Sbírka pana Honzy Schuberta

 

 

 

 

ČESKÁ  PŘÍSLOVÍ – od pana Jirouta

 

JAK JDE KROJ, TAK SE STROJ

nepropaguje rozhodně uniformitu, ale moudře radí těm, kteří mají sklon odlišovat se ode všech ostatních “za každou cenu”. Obvykle jsou takoví jedinci ve své honbě za originalitou a výjimečností směšní. Jestliže si například dnešní sportovně vyhlížející, urostlý mládenec nechá narůst biblický plnovous, navlékne se do dědečkova kaiseroku a pokryje vlasatou hlavu uměleckým širákem z počátku století – bude jistě místo “obdivu” budit spíše údiv a pobavený úsměv. A nejde jen o “kroj”, jde i o věk originalitou posedlého výstředníka. Zvlášť “veselé” jsou ty módní kreace, kdy postarší příslušnice ženského pohlaví volánky a mašlemi imitují dospívající žabky – či naopak mladičké školačky připomenou pelerínou a dlouhou sukní přísné, usedlé guvernantky.

KOMU NENÍ RADY, TOMU NENÍ POMOCI

je přísloví dobře známé a co pravda obecně uznávané. Je však opravdu s podivem, jak málo ho míváme na zřeteli v našem denním životě my sami i ti, kterým dáváme rady. “Žlučníkáři” například velice dobře vědí, že nemohou bezstarostně hodovat u bohatě prostřených vánočních stolů nebo na zabíjačce u tetičky – a přece se po každých svátcích, po rodinných oslavách, znovu svorně scházejí v lékařských ordinacích či na nemocničních lůžkách. “Ledvináři” mohou stokrát vyslechnout, že ta sklenička navíc mívá pro ně zlé důsledky – a přece jí neodolají. Víme o svém vykotlaném zubu – a přece nás v zubní ordinacích zubních lékařů ponejvíce vídají s ovázanou, oteklou tváří. Zdravotnické plakáty nabádají ke správné životosprávě, k péči o chrup, omývání ovoce, nekouření, nepožívání alkoholu a nevím, čemu všemu ještě – dost možná však, že právě ten s naším titulním příslovím, byl by nakonec nejúčinnějším.

JEZ DO POLOSYTA, PIJ DO POLOPITA, VYJDOU TI NAPLNO LÉTA

je přísloví v dnešních časech dostatku obzvláště aktuální. Nadarmo nám v televizním seriálu svého času docent Doleček hrozil infarktem, chorobami cév i zažívání – pijeme a jíme dál co hrdlo ráčí, kyneme, bujíme, až na ty řídké chvíle, kdy se “pevně” rozhodneme že “do měsíce musím alespoň pět kilo shodit!” Pak nastává doba útrap, zkouška nervů pro nás i lidi kolem nás – neboť oni jedí a my hladovíme. Naše noční sny jsou najednou plné pečených kuřat, vepřových kýt a šlehačkových pohárů, ve dne na nervy útočí vůně guláše ze závodní kuchyně či salámu na kolegově pracovním stole – stáváme se neurotiky, psanci, choleriky, s nimiž najednou nemohou vydržet ani ti nejbližší. A přece byl recept na štíhlou linii – jak už přísloví praví – docela jednoduchý!

 

 

 

 

 

České zvyky a obyčeje

 

ŘEHOŘ (12. březen)

Na svatého Řehoře ledy plují do moře, žába hubu otevře...

V minulosti se na tento svátek těšívali všichni školáci. Měli totiž volno a ještě k tomu pořádali oblíbené řehořské obchůzky.

Řehoř (Gregorios) pocházel z rodiny římského senátora a žil v 6. století. I když mohl udělat úřednickou kariéru, raději zvolil život křesťanského duchovního, rozdal majetek a odešel do kláštera. V roce 590 byl zvolen papežem a do historie církve vstoupil jako jeden z nejvýznamnějších papežů.

Papež Řehoř se stal nejen světcem, ale také jedním ze čtyř latinských církevních Otců, od konce 13. století je nazýván církevním učitelem. Od historiků dostal přídomek Veliký, a tak celé jeho jméno zní Řehoř I. Veliký.

Stal se patronem žáků, ale také zpěváků, hudebníků, zedníků či knoflíkářů. Někde jej pokládali za ochránce dolů.

V mnoha evropských zemích byl už od středověku den sv. Řehoře slaven jako svátek školáků. Všichni se na něj těšili, protože ve školách se neučilo a děti chodily koledovat v převlecích za řehořské vojáky. Nejstarší zprávy o řehořských obchůzkách v Čechách pocházejí z 2. poloviny 16. století. Jejich cílem byla tehdy nejen koleda, ale také získávání nových žáků do škol. Zpočátku šlo o městskou záležitost, protože na venkově se školy zřizovaly až v 18. století po reformách císařovny Marie Terezie.

Řehořské slavnosti, ať ve formě obchůzek nebo jako školní slavnosti, se pořádaly ještě v 19. století. To se jich už zúčastňovala i děvčata. Také učitelé chodili s dětmi koledovat, aby si přilepšili k malé mzdě.

POSTNÍ DOBA (únor – březen)

Pražila má milá pučálku, pražila ona ji na šálku....

 

Předvelikonoční půst je poměrně dlouhý: začíná hned druhý den po masopustu. V úterý se lidé ještě bavili v rozpustilých maškarních průvodech, a následující Popeleční středa už patřila k postní době.

Půst začíná každý rok v jiný den. Souvisí totiž s Velikonocemi, a tak připadá na únor nebo na březen. Trvá celkem 40 dnů a jeho konec zasahuje až do vlastních velikonočních svátků, protože posledním dnem půstu je neděle – Boží hod velikonoční. Po celou tuto dobu se nepořádaly žádné zábavy s hudbou a tancem ani hlučné svatby, platil i zákaz nočních milostných schůzek. Strava se omezovala na jednoduchý bezmasý jídelníček.

Půst však neznamenal jen omezení některých potravin. Podle církevního výkladu se lidé postí a vzdávají přepychu, protože si připomínají čtyřicet dnů, které Ježíš strávil na poušti, jedl jen prostou stravu a odolával pokušení ďábla. Pro křesťana mělo být toto období především časem pokání, sebezpytování a rozjímání, vlastně přípravy těla i duše na nejdůležitější svátek roku – Velikonoce.

 

Postní jídla

Půst ve smyslu omezování jídla nezavedla katolická církev, existoval vlastně od pravěku. Na konci zimy a začátkem jara lidem nezbývalo moc zásob a do nové úrody bylo daleko. Hlavně nebylo nic čerstvého, a tak se jedly převážně zbytky a taková jídla, která nasytila, ale zároveň nebyla náročná na množství surovin. Ve středověku k nim patřily polévky, kaše, sušené lesní plody, placky nebo chléb ze zbytků mouky smíchané s různými náhražkami. Církev jen připojila pravidelné (a pro věřící povinné) postní pátky.

Popeleční středa – počátek půstu

V první postní den dělával kněz už od 11. století věřícím na čelo křížek z popele (tzv. popelec) a přitom připomínal pomíjivost pozemského života a nutnost pokory slovy „prach jsi a v prach se obrátíš“. Popel, který používal a podle kterého se tento den nazývá Popeleční středa, se získával spálením posvěcených kočiček, schovaných z minulého roku.

Šest postních nedělí

V dlouhém postním období měly z hlediska lidových zvyků význam především neděle. Každá se označovala jinak a celkem jich bylo šest. V různých krajích se mezi nimi zvyky a obyčeje prolínaly.

První neděle (latinsky Invocabit) byla Černá, protože ženy kvůli půstu odkládaly pestré oděvy a nahrazovaly je nevýraznými barvami, hlavně černou a modrou. Někde se nazývala Pučálka, to podle jídla, vařeného z luštěnin.

Druhá neděle (latinsky Reminiscere) se lidově nazývala různě, nejvíc se však ujal název Pražná. Pražmo byl primitivní pokrm, který se bez podstatných změn připravoval od dob starých Slovanů. Základem bylo nedozrálé obilí, upražené na pánvi.

Třetí neděle (latinsky Oculi) se v Čechách nazývala Kýchavná a věřilo se, že kolikrát toho dne kdo kýchne, tolik let bude žít. Pověrečných výkladů byla celá řada. Kýchání totiž bývalo pro naše předky mnohem důležitější, než je dnes. Báli se ho jako prvního příznaku morových ran, na druhé straně zase věřili, že pořádné kýchnutí pročišťuje tělo. Proto ho také různě vyvolávali sušenými bylinami a později šňupavým tabákem. Význam kýchnutí dokresluje i známé rčení „Pozdrav Pán Bůh“, které se občas užívá dodnes.

I čtvrtá neděle (latinsky Laetare) měla lidových názvů víc. Asi nejpůvabnější z nich je neděle Družbaldná neboli Družbaldnice. V tento den se totiž uvolňovala přísná postní pravidla, lidé se mohli scházet, pobavit a zatancovat. Někde chodíval družba s ženichem na seznamovací návštěvu do domu budoucí nevěsty – odtud název Družebná neděle. Další názvy připomínají různé církevní ligurgické úkony (Růžová) nebo její místo v polovině postní doby (Středopostní).

Pátá neděle (latinsky Judica) byla Smrtelná či Smrtná. Velikonoce se blížily a v kostelích se zahalovaly kříže. Tato tradice pochází zřejmě z doby počátků křesťanství. Název neděle je však odvozen od velmi starého zvyku, rozšířeného v celém slovanském světě – vynášení Smrti.

Šestá neděle (latinsky Palmarum) Květná nebo také Květnice byla poslední a nesla se ve znamení památného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Obyvatelé ho tehdy prý vítali s palmovými ratolestmi, které jsou dodnes významným symbolem v zemích, kde palmy rostou. V Českých zemích tuto funkci převzaly větvičky jívy nebo jiných stromů a keřů, které se daly v kostele posvětit a tím nabyly v očích lidu magickou moc. Chránily dům i pole, zabraňovaly bolestem a nemocem.

VYNÁŠENÍ SMRTI A PŘINÁŠENÍ LÉTA (březen)

Smrt jsme vám vynesli, nový líto přinesli...

 

Vynášení Smrti nemělo s křesťanskou liturgií nic společného. Bylo starší než sama církev. Jeho původ musíme hledat v pohanských obřadech. Smrt totiž nepředstavovala nic jiného než zimu, kterou už lidé chtěli mít za sebou. Těšili se na jaro, slunce a teplo. Proto ji symbolicky odnášeli a zbavovali se jí. Je možné, že původně tak zároveň přivolávali déšť.  

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

 

Zábava

a)    ČEŠTINA

Ještě než se pustíte do urputného boje s českou gramatikou, jsem se rozhodla vás trošku pobavit. Nedávno se mi do rukou dostal vtipný text o nových pádech, které se v češtině vyskytují. Uznejte, že mají něco do sebe:

Čeština má 17 pádů!

 Původní pády 
 1. pád = kdo, co = nominativ 
 2. pád = koho, čeho = genitiv 
 3. pád = komu, čemu = dativ 
 4. pád = koho, co = akuzativ 
 5. pád = oslovujeme, voláme = vokativ 
 6. pád = o kom, o čem = lokál 
 7. pád = s kým, čím = instrumentál 
 Doplnění na současných 17 pádů  
   
                                                              8. pád = kdo z koho = korytativ 
                                                  9. pád = koho jak = buzerativ 
   
                                                  10. pád = koho kam = delimitativ 
                                                  11. pád = kdo koho = likvidativ 
   
                                                  12. pád = jak na koho = intrikativ 
                                                  13. pád = komu co = podmazativ 
   
                                                  14. pád = co za co = korupcionál 
                                                  15. pád = jak komu = protekcionál 
   
                                                  16. pád = kdo s kým = kopulativ 
                                                  17. pád = co na co = prezervativ 
   
   
 A teď už vzhůru na  měkká a tvrdá I Y. Dnes si zase připomeneme vyjmenovaná slova. 
 Doplňte správná slova do následujících vět: 
   
 Slova: 
 Výr, vír, zbil, zbyl, býlí, bílí, my, mi, mít, mýt, lyska, líska, pyl, pil. 
   
 Věty: 
 ..... je noční pták. 
 Vodní ..... můžeš vidět pokaždé, když vypouštíš vodu. 
 ..... tady kousek chleba. 
 Otec ..... svého syna. 
 Na louce roste ..... 
 ...... koně se pásli na louce. 
 Podej ..... tu tužku! 
 ..... dnes večer půjdeme do kina. 
 Chci ..... krásné nové šaty. 
 ..... nádobí mě nebaví. 
 Podívej, tam na větvi sedí ....... 
 Naše ..... v zahradě krásně kvete. 
 Jelen ..... ze studánky. 

Máš na nose ..... z květin.

Připravila Radka Hejmalová-Millar

b)    HÁDANKA

Topinky

Za jaký nejmenší čas opečete tři topinky, když se na pánvičku vejdou jen dvě najednou a jedna strana se peče 30 sekund?

c)     ČESKÉ OSOBNOSTI

Tomáš Garrigue Masaryk

TGM


http://old.hrad.cz/pics/nar.gif7. 3. 1850 Hodonín

http://old.hrad.cz/pics/smrt.gif14. 9. 1937 Lány

český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista; zakladatel novodobého československého státu, československý prezident

Narodil se v Hodoníně jako prvorozený syn v chudé rodině Josefa Masárika. Nejužší vztah měl k matce Terezii rozené Kropáčkové. Do nižší reálky jej rodiče poslali až po přímluvě místního děkana, který poukazoval na chlapcovy mimořádné schopnosti a nadání. Bylo tedy rozhodnuto, že se po škole v Hustopečích vydá na učitelskou dráhu. Přišla však dvouletá odmlka, kdy se krátce učil ve Vídni strojním zámečníkem, ale z učení utekl. Potom byl jako učedník v panské kovárně v Čejči. Nakonec se dostává na studia do německého gymnázia v Brně.

Vynikající prospěch mu umožnil získat stipendium a mimo to sehnal výhodné místo vychovatele v rodině policejního ředitele Antona Le Monniera. Masaryk byl v této době natolik finančně zajištěn, že mohl vydržovat na studiích i bratra Ludvíka (od roku 1868). Došlo ale ke konfliktu s vedením gymnázia, jehož příčinou bylo Masarykovo odmítnutí zúčastnit se povinné školní zpovědi, a tak byl z ústavu vyloučen. Naštěstí jeho příznivec a zaměstnavatel Le Monnier byl přeložen do Vídně a Masaryk odjíždí s ním.

Od listopadu 1869 studuje Akademické gymnázium. Veškerý svůj čas věnuje intenzívnímu studiu, především jazyků a filozofie. V roce 1872 skládá maturitu a zapisuje se na filozofickou fakultu ve Vídni na obor filologie. O rok později umírá jeho mecenáš, avšak Masaryk okamžitě nachází nové a ještě výhodnější místo u generálního rady Anglo-rakouské banky R. Schlesingera. Roku 1876 zakončuje univerzitní studia a odjíždí na cesty (Itálie, Německo). V Německu strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. Tento pobyt neposkytl Masarykovi pouze rozšíření vzdělání, ale především zde v červnu 1877 poprvé spatřil svoji budoucí životní družku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku. V srpnu před odjezdem do svých domovů došlo k jejich zasnoubení.

Masaryk po návratu do Vídně spěchal se zajištěním nezávislé existence. Jako nejschůdnější se mu jevilo získání docentury. Jeho plány byly přerušeny zprávou o Charlottině zranění. Vydal se na cestu do Ameriky, kde pak 15. 3. 1878 snoubenci uzavírají sňatek. Novomanželé se vracejí do Vídně a Masaryk v září 1878 podává habilitační práci, zabývající se problémem sebevraždy. Její knižní vydání (1881) vyvolalo značný ohlas. V květnu 1879 se narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan.

Byla to především otázka finančního zajištění rodiny, jež vedla Masaryka k přijetí místa na pražské univerzitě. Do Prahy přišel s rodinou roku 1882, když došlo k jejímu rozdělení na českou a německou část.

Jeho osobnost se naprosto vymykala a odlišovala názory i vztahem ke studentům, udivoval konzervativní prostředí svými přednáškami k různým, dosud tabuizovaným tématům (sociální problémy, prostituce atd.). Nejinak tomu bylo i v případě jeho manželky, plně emancipované Američanky. Přes tuto rozdílnost a některé rozpory byl však od počátku českou společností přijímán a respektován. Roku 1883 začal redigovat vědecký časopis "Athenaeum", na jehož stránkách publikoval s vlastním výkladem Gebauerovu stať navrhující nové a precizní ověření pravosti "Rukopisů zelenohorského a královédvorského". Tak vyvstal nejprve střet, který postupně přerostl v celonárodní aféru, kde proti vědecké pravdě stál vlastenecký cit a národní politika. Rozhodnými argumenty a posudky sice Masaryk prokázal, že jde o padělky, ale za cenu ztráty důvěry v české společnosti. Během rukopisných bojů se vytvořila skupinka názorově spřízněných osob (J. Gebauer, J. Goll, O. Hostinský, August Seydler), k níž se připojila i řada mladších stoupenců Masaryka, představovaná především J. Herbenem. Tato událost přesměrovala Masarykův zájem do politického života. Jeho spolupracovníky v té době byli J. Kaizl a K. Kramář. Nový politický směr, který představovali, nazval sám Masaryk "realismem". Do říšské rady vstupuje s mandátem za mladočechy roku 1891. Odchází však po dvouletém působení (rodinné důvody a údajně nutnost další přípravy na politickou činnost); vrací se roku 1907, kdy si poslanecký mandát podržel do roku 1914.

Devadesátá léta jsou v jeho životě zvláště činorodá a přínosná. Vydává řadu spisů - "Česká otázka" (1895), "Naše nynějši krize" (1895), "Jan Hus" a "Karel Havlíček" (1895, 1896), "Moderní člověk a náboženství" (1896), "Otázka sociální" (1896).

Roku 1897 je jmenován profesorem Karlovy univerzity. Zapojil se též do tzv. Polanské aféry - Hilsneriády (1899, po odsouzení L. Hilsnera za údajnou židovskou rituální vraždu české dívky), kde prosadil revizi procesu, ale současně se stal terčem protižidovské kampaně v tisku i na univerzitní půdě. Roku 1900 v této napjaté době a nepříznivé situaci vytváří Českou stranu lidovou (od 1905 Česká strana pokroková).

V době vypuknutí 1. světové války měl už Masaryk za sebou úctyhodnou dráhu vědeckou, pedagogickou a kulturně politickou, ale na české politické scéně nevážil mnoho - od roku 1907 byl pouze jediným říšským poslancem nepatrné České strany pokrokové (realistické), založené roku 1900. Byl sice kritikem poměrů v Rakousku-Uhersku, ale o státní samostatnost českých zemí neusiloval - ta byla v programu další nepatrné české strany, státoprávně pokrokové, kterou v říšském sněmu zastupoval také jen jeden poslanec, Antonín Kalina.

Když Masaryk po vypuknutí války odjížděl v prosinci 1914 do exilu, aby proti Rakousku bojoval v zahraniční akci, kladl si otázku: "jsme zralí pro svobodu, pro správu a udržení samostatného státu... pochopime světodějný okamžik?" Před koncem roku 1914 odjel Masaryk do Itálie a po varování přátel se již do vlasti nevrátil. Působil ve Švýcarsku (1915) a později se během roku přesouvá do Francie, kam přijíždí i E. Beneš. Po celou dobu války nesl na sobě největší tíhu a odpovědnost za budoucnost celého českého a slovenského národa při jednání v Anglii (1916), Rusku (1917 - duben 1918) a poté v Americe, až po podpis Pittsburské dohody a Washingtonské deklarace. A zatímco evropští spojenci s rozbitím Rakouska-Uherska dlouho váhali, podařilo se Masarykovi pro vznik nového státu získat podporu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Po válečných létech usilovné organizační, agitační a diplomatické činnosti, v níž mu byli nejbližšími spolupracovníky M. R. Štefánik a E. Beneš, se 14. října 1918 stal předsedou prozatímní československé vlády, o čtyři dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa a 14. listopadu jej v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromáždění prezidentem republiky. Jaká změna proti stavu před válkou, kdy Masarykova strana byla pokládána téměř za sektu!

Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy a příští den pronesl na Hradě své první poselství k Národnímu shromáždění. Zahájil je slavným citátem z Kšaftu Komenského, že "vláda věcí Tvých k Tobě zase se navrátí, ó lide český", a právě v tom byl jeden ze zdrojů budoucích potíží nového státu. Kdekdo jej pokládal za obnovu starého českého státu, ve skutečnosti však vznikal stát zcela nový, zahrnující také Slovensko a Podkarpatskou Rus, a lid český v něm mluvil nejen česky, ale i slovensky, rusínsky, polsky, maďarsky, a hlavně německy. Ztotožnění státu a národa bylo až příliš poplatné ideologii 19. století, a k idei státního československého národa se navíc nehlásili ani všichni Slováci. Také Masarykův názor, že ve světové válce šlo o boj demokracie s teokracií a že v ní "zvítězili idealisté, zvítězil duch nad hmotou, právo nad násilím, pravda nad chytráctvím", byl spíše přáním než skutečností, stejně jako názor, že s demokracií zvítězila také humanita a že svobodné státy budou tvořit "přátelský všecelek", že končí éra "absolutistickéhn ovládání Evropy jednou velmocí nebo spolčením velmocí". Své názory na poválečné uspořádání Evropy vyložil v "Nové Evropě" (1920), v níž vůdčí myšlenkou bylo "Ježíš - ne César".
V poválečném období také dokončuje knihu pamětí "Světová revoluce", vznikají Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem. Chtěl dokončit i třetí díl práce "Rusko a Evropa", ale nejprve státnické povinnosti a později zdravotní stav mu to neumožnily.

Podmínky pro vznik ČSR byly mimořádně příznivé - Německo poraženo, Rusko rozvráceno revolucí, Rakousko rozbito - ale vše bylo mnohem složitější. Po tvrdých protiněmeckých slovech ve svém prvním poselství už ve "Světové revoluci" (1925) Masaryk uznal, že "je v Evropě 11 států, které jsou menší než naše německá minorita", a napsal: "hlásím se docela vědomě k národnostní politice Přemyslovců, kteří Němce národně chránili". Zabýval se úvahami o švýcarském uspořádání státu, ale k tomu nebyla společnost zralá a státu se nikdy nedostalo potřebných padesáti let klidu a míru, které Masaryk při příležitosti 10. výročí vzniku republiky požadoval pro její zdárný rozvoj. ČSR měla také problémy hospodářské, sociální, správní a obecně politické a Masaryk nebyl jen mužem vznešených idejí, ale i politikem rázných činů. V roce 1920 například jmenováním úřednické vlády J. Černého nekompromisně přispěl k potlačení komunistického pokusu o získání moci. I když nebyl členem žádné politické strany - jeho předválečná strana se sloučila s Kramářovou národní demokracií - účinně do politického dění zasahoval a byl představitelem "hradní politiky", kterou podporovali zejména sociální demokraté, národní socialisté, někteří vůdčí činitelé dalších stran (A. Švehla, J. Šrámek), přední žurnalisté a umělci a samozřejmě Sokol a převážná část legionářů. "Hrad" měl také odpůrce, a to především v nacionálně zaměřených stranách (A. Hlinka, K. Kramář, později K. Henlein). V lidech, kteří politicky či osobně ztroskotali (J. Stříbrný, R. Gajda), a samozřejmě v KSČ, která razila heslo "Ne Masaryk, ale Lenin!". Přesto byl osobně všemi respektován a představoval mimořádnou autoritu. Po prvním dvouletém funkčním období byl zvolen prezidentem znovu v letech 1920, 1927 a 1934 a u příležitosti jeho 80. narozenin byl přijat zákon: "T. G. Masaryk se zasloužil o stát".

"Za své politické osamostatnění děkujeme v hlavní míře...Západu", napsal a byl také právem přesvědčen, že k Západu nový stát svými dějinami patří. Podporoval proto zejména v zahraniční a obranné politice Benešovu orientaci na Francii a již ve svém prvním poselství prohlásil, že "naše republika zůstane spojencům vždy věrna". Avšak po světové válce nevznikl v Evropě "přátelský všecelek". Významné státy ovládly diktatury komunistická, fašistická a nacistická, které se měly stát světu i republice osudnými, neboť spojenci z mnoha důvodů neopětovali její věrnost. Po nástupu Hitlera k moci Masaryk ještě v roce 1934 přijal prezidentskou kandidaturu - komunisté tehdy kandidovali K.Gottwalda - ale již v příštím roce v prosinci na svůj úřad abdikoval. V důsledku věku, špatného zdraví a i neschopnosti demokrata a humanisty plně pochopit něco tak odpudivého jako totalitární diktatura, nepovažoval za možné stát v čele státu v době hrozících nebezpečí.

"To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě," truchlil s mnohými básník J. Seifert, když Masaryk zemřel na sklonku léta 1937 na zámku v Lánech. Jeho pohřeb dne 21. září se stal velkou manifestací zármutku, ale také víry v demokracii všech demokraticky cítících občanů státu bez ohledu na národnost.

Masarykovou zásadou bylo, že "demokracie je protivou aristokratismu", a byl proto přesvědčeným stoupencem republikánského zřízení. Po tisíciletí monarchismu bylo štěstím pro novou republiku, že jejím prezidentem se stal právě on. Rozsáhlé vzdělání filozofické, historické a sociologické, znalost cizích zemí a jazyků, významná činnost vědecká a pedagogická, dlouholetá politická zkušenost stranická i poslanecká, odpor proti tomu, že "veliká většina lidí politicky činných se nedovede povznést nad sebe, nedovede se vyprostit z kleští nekritického egocentrismu,vysoká osobní morálka, střídmý život a v neposlední řadě také důstojné, ba vznešené vzezření a vystupování - tím vším založil v české politické tradici příklad státníka, který pro jeho nástupce byl a dlouho ještě zůstane nedostižným vzorem.

 

Jak TGM stoloval a jaké pokrmy měl opravdu rád se dozvíte v rubrice Zajímavosti.

                                                                                                    Zpracovala Mirka Schullerová

d)    RECEPTY

Hovězí vývar v šálku (4 porce)

400 g hovězího krku, 100 g mrkve, 50 g celeru, 50 g petržele, půlka cibule, 1 rajče, 2 stroužky česneku, sůl, nové koření, bobkový list, celý pepř, tymián, šafrán, 1 l vody, 1 dl sherry

Kousky masa zalijeme studenou vodou, přidáme koření (v gázovém sáčku), sůl a dáme táhnout (probublávat) na 3 hodiny. Při vaření stahujeme vzniklou pěnu. Pak přidáme kořenovou zeleninu, opečenou cibuli i česnek, rajče, šafrán a uvaříme do měkka. Zeleninu vyjmeme, vývar scedíme a na závěr ochutíme sklenkou sherry.

Květák s máslem (4 porce)

1 větší květák, sůl, cukr krystal, 100 g másla, 150 g bílé strouhanky, 40 g sekané petrželky, půlka citronu

Květák vložíme do vařící osolené vody se lžičkou cukru a šťávou z poloviny citrónu. Za 10 minut vyjmeme a dáme odkapat. Strouhanku opražíme dozlatova. Na porci podáváme čtvrtinu hlávky květáku přelitou máslem a sypanou opraženou strouhankou i sekanou petrželkou

Malinový dezert (4 porce)

5 dl smetany ke šlehání, 200 g malin, 20 g želatiny, 100 g cukru, 1 lžička citrónové štávy. Koňaková pěna: 2 žloutky, 1 dl bílého vína, 1 cl koňaku

Želatinu rozpustíme v 1 dl vody, přidáme rozmačkané maliny, citrónovou šťávu a půlku cukru. Třetinu směsi vlijeme do 4 formiček - jen zaplníme dno. Půlku smetany ušleháme, do další vmícháme cukr, zbytek malin a ušlehanou smetanu. Směsí doplníme formičky a necháme zatuhnout v chladničce. Ve vodní lázni ušleháme žloutky do pěny. Když začne houstnout, postupně přiléváme bílé víno. Nakonec vmícháme koňak a trochu cukru. Dezert vyklopíme na talíř, lehce pocukrujeme, ozdobíme malinami a přelijeme koňakovou pěnou.

                                                                                                     Dobrou chut´ přeje Mirka !

e)    POVÍDKY

Povídky MUDr. Pavla Heinige

Ze zápisků středověkých kronikářů…

Legenda o tom, jak Jan Žižka z Trocnova přišel o druhé oko. Dle vyprávění středověkých kronikářů při obléhání hradu Rabí přišel Žižka o druhé oko. Tento výjev byl znázorněn na hradní bráně, a byl tam do té doby, než ji zbourali.

Když objížděl slavný vojevůdce Husitů Jan Žižka hrad a zkoumal, jak jej dobýt, vyklonil se z okna věže purkrabí Přibík Kočovský a zavolal na Žižku.

“To jsi ty Žižko?
“A kdo jinej by to měl bejt” odpovídá voláním Žižka.
“Tak se podívej, jak se trefím” zvolal Přibík a vystřelil mu šípem ze samostřílu druhé oko.


Z jiného vyprávění však víme, že Žižka nepřišel o druhé oko šípem vystřeleným z kuše, ale třískou, která se odštěpila od stromu, do něhož narazila střela.

Přibík Kočovský však nezavolal “tak se dívej” nýbrž zvolal “krejž holého” - tak to skutečně stálo na bráně. To jako měl volat, aby si Žižka zakryl holý obličej – tak to stálo skutečně vytesáno na bráně. “Jinak že Přibík za nic neručí.”

To všechno jsou výmysly našich kronikářů. Žižka dobyl hrad Rábí dvakrát, a to brzy za sebou. Poprvé zahubil všechny kněze, mnichy i novicky. Pak pochytal rodinu purkrabího a ten před smrtí prosil Žižku, aby ušetřil děti slovy “krejž holého”. Tedy spisovně “chraň holátka”. Žižka děti ušetřil, což byl na tehdejší poměry akt nevídaný, a proto byl na paměť vytesán na bránu.

Pak se to všechno nějak zamotalo a při druhém obléhání vznikla chaotická vyprávění, která jsou v dnešních učebnicích vydávána za historickou skutečnost.

Skutečnost, že Žižka při obléhání hradu Rábí přišel o oko je nezvratná. A to vše ostatní?

Věřte, či nevěřte středověkým kronikářům.

Josef Kuneš

f)      FILM                                                                                                                                                                                                                        

Po skvělém filmu  AVATAR  vám tentokrát představujeme  něco z jiného žánru, a to tolik očekávaný muzikál NINE, který přichází do kin již 19. března 2010!

Nine

100 min; 2008.

Režie: Rob Marshall
Produkce: Marc E. Platt, Rob Marshall, Harvey Weinstein
Scénář: Anthony Minghella, Michael Tolkin
Hrají: Nicole Kidman, Penélope Cruz, Sophia Loren, Kate Hudson, Marion Cotillard, Judi Dench, Stacy Ferguson, Daniel Day-Lewis

Synopse:

Po úspěšném oscarovém muzikálu Chicago, se režisér Rob Marshall pouští do další velkolepé podívané. Excelentní taneční čísla a superhvězdná herecká sestava dominují této filmové verzi proslulého brodwayského muzikálu Nine, jehož inspirací byl autobiografický snímek Federika Felliniho 8 1/2. Film nás zavede do italských Benátek, kde se režisér Guido Contini (Daniel Day Lewis) snaží dokončit svůj film. Čerstvému čtyřicátníkovi ale kazí radost nastupující krize středního věku a hlavně nedostatek inspirace. Navíc podléhá vlivu mnoha žen, které ho obklopují. Matky (Sophie Loren), manželky (Marion Cotillard), milenky (Penélope Cruz), celoživotní múzy (Nicole Kidman), kostýmní výtvarnice (Judy Dench), módní redaktorky (Kate Hudson)


Muzikál, který si nemůžete nechat ujít!

Připravila Mirka Schullerová

g)    HUMOR


Zábava – od paní Terezie Škorvagové

 

Miroslav  H o r n í č e k (10.11.1918 – 15.2.2003)
byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik.

Jeho krásné průpovídky:

 

Milostný trojúhelník může existovat jen tehdy,

když je jeden úhel tupý.

 

 

Moudrost nepřichází vždy s věkem. Někdy věk přichází sám.

 

 

Je odsouzeníhodné, když se sportovci opíjejí.Na druhou stranu je dobré a chvályhodné, když opilci sportují.

 

 

Je těžké být debilem, protože konkurence je veliká.

 

 

Když je vám vaše milovaná nevěrná a vy se chystáte skočit z okna,

uvědomte si, že vám nasadili parohy, a ne křídla

 

 

Dobrá žena buď pije, nebo nalévá.

 

 

I ženatý může být šťastný. Jen se to nesmí dovědět manželka.

 

 

Já jsem vám to říkal(epitaf na hrobě hypochondra).

 

 

Když láska prochází žaludkem, tak kde potom proboha končí?

 

 

Když muž otevře ženě dveře auta, je nové buď auto, nebo žena.

 

 

Beru svoji ženu všude,ona ale vždycky najde cestu zpátky.

 

 

Bůh miluje ateisty,protože ho neobtěžují svými problémy.

 

 

Nic tak nekrášlí ženu, jako pár koňaků v žaludku muže.

 

 

Pane Bože,přijmi moji manželku s takovou láskou,s jakou Ti ji posílám (Epitaf).

 

 

Při stárnutí se mužům zmenšuje mozek a zvětšuje prostata.

 

 

Smích bez příčiny znamená,že jste buď idiot,nebo zlaťoučké děvčátko.

 

 

Život začíná,když chcípne pes a děti vypadnou z domu.

 

h)    ZAJÍMAVOSTI

Recepty a stolování podle chutí prezidenta Masaryka

„Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě; to není materialism - materialism je nemyslet a jíst a pít přes míru a proti rozumu.“ Výrok prezidenta z Čapkových Hovorů s TGM nebyl rozhodně pózou, jak dokládají paměti lidí, jež žili a pracovali v jeho domácnosti. T. G. Masaryk jedl skutečně střídmě a nebyl ani vybíravý.

Ze vzpomínek pamětníků

Úcta k chlebu.Prezident Masaryk měl velkou úctu k chlebu. Byl k ní vychován z domova, ještě víc se prohloubila v krušných dobách jeho kovářského učení a vysokoškolského studia. Chléb, i nedojedený, byl vždy na zvláštním talířku a vedle odloženého krajíce se nikdy nesměl položit zbytek jiného jídla. 

Masarykovo cukroví.Za éry TGM bývalo o Vánocích v Lánech na stole vždy speciální cukroví podle receptu jeho maminky. Šlo o máslová ořechová kolečka obalovaná v cukru.

Přítel bylinek. TGM byl velký ctitel bylinných čajů. Nechyběly ani při pátečních setkáních s významnými osobnostmi vědy a umění. Traduje se, že mu k stáru pro posílení organismu namíchala speciální směs i slavná bába z Tymákova, úspěšná léčitelka Božena Kamenická.

Dírka ve dveřích.T. G. Masaryk měl rád, když stolování probíhalo bez dlouhého čekání na jídlo. Lánští stolníci si proto udělali do dveří otvor, jímž sledovali situaci. Jak prezident dojedl, hned nesli další chod. TGM pak dlouho vrtalo hlavou, jak v sousední místnosti vědí, že právě skončil s polévkou.

Kastrůlek pro Černínský palác. V lánských lesích roste dodnes spousta bílých hřibů. U Masaryků milovali houbovou omáčku. Syn Jan, tehdy tajemník ministra zahraničí Edvarda Beneše, si jí vždy odvážel do Černínského paláce plný kastrůlek.

 „Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním. Mnoho lidí ale nechává svůj žaludek dřít do úmoru - přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena,“ tvrdil už v době, kdy se boubelatá postava považovala za výraz blahobytu.

Škubánky a krupicajda

„Chutnou kuchyni prezident Masaryk ale uměl ocenit. Jeho maminka vařila s láskou, a to i nejjednodušší jídla. Měl moc rád škubánky, krupicovou kaši, bramboračku a vůbec nejmilejší jídlo byly švestkové knedlíky s mákem. Málo se také ví, že TGM byl jedním z prvních, kdo u nás snídal ovesnou kaši. Tento zvyk převzal od své americké manželky Charlotty.

 „Prezident Masaryk nikdy nekouřil a před padesátkou se stal přísným abstinentem. Stolníci věděli, že mu při oficiálních přípitcích mají nalít šampaňské, ale smočil jen rty, sklenice zůstala plná. Chtěl jako prezident i své hosty nutit, aby jedli bez piva a vína. Ale to se mu nikdy nepodařilo.

Černá i bílá neřest

Ale i TGM byl jen člověk, i on měl své neřesti. V oblasti gastronomie to byla velká vášeň pro černou kávu.

Na Hradě se tehdy při státních návštěvách pila káva spařovaná. V konvicích ji podávali dva číšníci. Jeden zakládal šálky, druhý naléval nápoj a nabízel smetanu, která se k ní v té době hojně konzumovala. TGM měl rád také kávu bílou, s nalámaným rohlíkem ji považoval za svou nejoblíbenější večeři. Byla ovšem v obráceném gardu - teplé mléko ochucené trochou kávy.

Prezident Masaryk nikdy netrpěl na složitá jídla o mnoha chodech. Měl prostě rád jednoduchost ve všem.

Recepce k I. výročí vzniku ČSR 21. října 1919:

·                   Hovězí vývar v šálku

·                   Třeboňský candát, holandská omáčka

·                   Kuřecí prsíčka Lucullus

·                   Bažant po česku, houskové smaženky

·                   Květák s máslem

·                   Pěnový pokrm s překvapením

·                   Zákusky, ovoce, káva

 

 

 

 

 

 

 

Správná řešení:

 

Čeština:

 Výr je noční pták.
 Vodní vír můžeš vidět pokaždé, když vypouštíš vodu.
 Zbyl tady kousek chleba.
 Otec zbil svého syna.
 Na louce roste býlí.
 Bílí koně se pásli na louce.
 Podej mi tu tužku!
 My dnes večer půjdeme do kina.
 Chci mít krásné nové šaty.
 Mýt nádobí mě nebaví.
 Podívej, tam na větvi sedí lyska.
 Naše líska v zahradě krásně kvete.
 Jelen pil ze studánky.

Máš na nose pyl z květin.

 

Hádanka:

90 sekund.

1. strana první topinky společnč s 1. stranou druhé topinky = 30s.
1. strana třetí topinky společně s 2. stranou druhé topinky = dohromady 60s.
2. strana první topinky společně s 2. stranou třetí topinky = dohromady 90s.