Vážení a milí krajané,

Věříme, že jste prožili nezapomenutelné vánoce a do roku 2010, na který celá Jižní Afrika netrpělivě čeká, a od kterého si mnoho slibuje, jste vykročili pravou nohou.

Nový rok, jak už sám název napovídá, si žádá něco nového, a tak jsme pro vás i v Krajanských informacích připravili několik změn.

Seriál o jihoafrických městech rozšiřujeme také o česká města a dnes začínáme hlavním městem Prahou. Další novinkou je seriál o nejznámějších českých zvycích, starých obyčejích a pověrách tak, jak se během roku dodržovaly a slavily.

Oblíbené rubriky Ptákoviny z Blumfontejna, Česká přísloví, České osobnosti, Zajímavosti, Recepty, Zdraví, Vtipy, Čeština, Kultura a Politické zpravodajství samozřejmě zůstávají.

Dnes si přečtete o snad nejznámější české spisovatelce Boženě Němcové; o vzniku písma; dozvíte se jaké používat při vaření tuky; pochutnáte si na jednoduchém salátu a staročeském novoročním jídle prasečí rypáček s vejmrdou; a zasmějete se nad špetkou černého humoru. Také vás pozveme do kina (ano, do kina a ne divadla) na známý balet Labutí jezero.

Hezky se bavte a ať se nám ten 2010 povede, Afriko!

Vaše redakce

Inzeráty

Naučte se šít jako profesionálové a oblékejte se podle svých představ. KURZY ŠITÍ pro začátečníky i pokročilé Individuální přístup a zdokonalení vašich dovedností jsou u nás zaručeny.

Specializujeme se také na DESIGN A ZAKÁZKOVÉ ŠITÍ svatebních šatů; večerních, business a vycházkových oděvů.

Najdete nás v Centurion.

VOLEJTE 0834484795 – Petra

• Výuka češtiny a angličtiny od začátečníků až po velmi pokročilé, od dětí až po důchodce. Individuální přístup. Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• Kvalifikovaná soudní překladatelka nabízí vypracování překladů z češtiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny (případně z a do ruštiny a němčiny). Kontakt: Radka Hejmalová-Millar, mobile 0824681401, phone 011 4681401, e-mail RadkaHej@gmail.com
• Villa Klara B&B nabízí ubytování v luxusně vybavených pokojích  v srdci Johannesburku v Northcliffu.Guesthouse je vhodně situován velmi blízko nákupního střediska Cresta.

Ideální pro byznysovou klientelu díky své poloze. (CBD 15minut, Sandton 20minut, N1 7 minut, nemocnice 10 minut)

Pokoje mají :WiFi spojení

Pro více informací navštivte naši webovou stránku.www.villaklara.co.za

Rezervace: klara@villaklara.co.za    či  011 478 2513. Denně od: 08:00 do 17:00.

At Villa Klara, the customer always comes first.

 

• SUSPENSION WAREHOUSE & CAR SERVICE CENTER - Please call us for all your car needs! For the best service in town. We are situated at 447 Church Street, Pretoria West. Tel: 012 327 7020/1; Fax 012 327 6489
• Standa a Zdenka Menšíkovi, nyní v Austrálii, hledají přátele a známé v Kapském Městě a okolí, kteří si ještě na ně pamatují a kteří by se s nimi rádi uviděli při jejich návštěvě Jižní Afriky v březnu 2010. Zvláště by se rádi setkali s Jozefem Adamcem, Dušanem Brandstaterem a s rodinou Cizlakovou. Spojte se s nimi laskavě na Internetu: stanmensik@googlemail.com nebo na telefonu: +618 9275 3040

 

 

Jihoafrická a česká města

Hlavní město PRAHA

První známky osídlení pražského území se objevují již ve starší době kamenné. V mladším paleolitu byli lidé už na všech výšinách dnešní Velké Prahy. Osídlení lákalo karavany cizích kupců, kteří zde u Vltavy nalézali příznivé podmínky k obchodu i táboření. Časem tu vytvořili trvalé obchodní středisko, zdroj příjmů vládců místních kmenů. Asi v 6. století n.l. ovládli území Slované, mezi nimiž se v 9. století n.l. dostal do čela kmen Čechů, vedených rodem Přemyslovců. Přemyslovec Bořivoj přijal křesťanství a před rokem 890 založil na ostrohu nad Vltavou první kostel, zasvěcený Panně Marii, jako základ hradiště, které tu vyrostlo krátce na to k ochraně obchodního centra a mělo i střežit  stále se rozrůstající sídliště v podhradí při Vltavě. Hradiště se stalo vzápětí sídlem světské i církevní správy všeho území Čechů a jeho podhradí největším tržištěm široko daleko. Zprávy z 11. a 12. století podávají stále plastičtější obraz růstu ranně feudální Prahy. Hradiště se rozrostlo v kamenný románský hrad s knížecím palácem, domem biskupa, kapituly a klášterem. Dominantu tvořily dvě baziliky s věžemi. Podhradí se rozvinulo ve skutečné velkoměsto, imponující kamenným mostem (Juditiným), měšťanskými domy, šlechtickými dvorci, desítkami kostelů a několika kláštery. Na pravé straně Vltavy se tyčil Vyšehrad, rovněž s knížecím palácem, třemi kostely a kapitulním domem.   

V průběhu 13. století byl na tento živelný organismus Prahy aplikován pevný řád městského zřízení a do města dorazil nový gotický sloh.

Proměnu Prahy v gotické velkoměsto dovršuje Karel IV. Za jeho třicetileté vlády (1346 – 1378) se stala Praha rozlohou čtvrtým největším městem světa a stavebním obsahem prvním městem ve střední Evropě. K jejímu rozvoji přispělo ustavení nejvyšších středověkých institucí: císařského dvora, arcibiskupského dvorce a university. Pro dvůr přestavěl Karel IV. palác Hradu do podoby paláce králů francouzských se vznosnou kaplí Všech svatých, pro arcibiskupství vybudoval katedrálu sv. Víta, a universita jej nepřímo vedla k založení Nového Města pražského, jež se stalo vrcholným dílem středověkého urbanismu. Dalšími podnikatelskými činy vzdělaného císaře byla výstavba nového opevnění a bran, nového kamenného mostu s velkolepou vstupní věží, založení několika klášterů a farních kostelů, přestavby chrámů a domů a vybudování dvou radnic. V čele tohoto podnikání stál největší mistr středoevropské gotiky Petr Parléř, architekt, sochař i umělecký řemeslník, který znásobil význam metropole římského císařství stavbami i plastikami, umělecky nad jiné průbojnými. Malířská i sochařská díla a výtvory všeho druhu uměleckého řemesla, především práce zlatnické, oplývající drahokamy, drahocenné hedvábné závěsy, orientální i vlašské, a nádhera rouch dvořanů a kněžstva doplňovaly okázalostí interiérů karlovské Prahy velkolepost její vnější výstavby.

Doba husitská zastavila tento překotný růst, který s nádherou prostředí přinášel i zkaženost mravů a třídní antagonismus.

První Habsburk, absolutistický panovník Ferdinand I. (po roce 1526), za jehož vlády přišli Pražané o nejcennější svobody, a jeho panští dvořané dávají plný průchod renesančnímu slohu. Požár Malé Strany a Hradu roku 1541 se stal záminkou k nové budovatelské horečce v této pražské oblasti, na níž se vedle šlechty podílelo i měšťanstvo. Vrchol renesanční éry znamená doba Rudolfa II.

V 17. století byl význam dvora snižován narůstajícím konfliktem mezi Habsburky a jejich protivníky a třídními protiklady, projevujícími se na jedné straně zdánlivou konjunkturou a na druhé straně finančními obtížemi a chudobou. Pád Rudolfův a stavovské povstání roku 1620 proti jeho druhému nástupci Ferdinandu II., jež skončilo porážkou českých stavů, zasáhly krutě Prahu politicky i hospodářsky, ukončily skvělou éru jejího dočasného prvenství v evropské kultuře a přivodily úplný zvrat. Praha přestala být sídelním městem říše a změnila se ve správní centrum provincie, vydané napospas libovůli protireformačních mocipánů, světských i duchovních, cizáků i domácích renegátů. Staví se palác Valdštejnský, Michnovský a Černínský.

Kolem roku 1700 přichází nová generace stavebníků, vzdělaných i zcestovalých, která chce více kvality než kvantity a obohacuje město paláci a kostely, často umělecky nadprůměrnými.

Kulturní úroveň Prahy se však zdvihá teprve s nástupem politického a národního vítězství českého obyvatelstva po polovině 19. století. Národní instituce potřebují veřejné budovy. Možnosti jejich výtvarné realizace nabízí nová generace architektů: Ullman, Zítek, Barvitius, Schulz a Wiehl. Ve vzájemné soutěži  čeří zploštělou hladinu pražské výstavby budovami vysoké mezinárodní úrovně a novorenesančního slohu – Národní divadlo, Groebova vila, kostel na Smíchově, Dům umělců, Národní a Uměleckoprůmyslové muzeum. A Praha se vrací ke své bývalé slávě, která už od té doby byla poničena pouze fašismem a komunismem. Dnes je Praha celosvětově uznávána jako jedno z nejkrásnějších měst na naší Zeměkouli vůbec.

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

FEJETONY

Ptákoviny z Blumfontejna

 

ZKOUŠKY

V místnosti vládlo napětí. Nervózní studenti medicíny pozorovali jednoho ze svých spolužáků, jak je ždímán při ústní zkoušce a jeho nevědomost jim ještě více připomínala jejich snadnou zranitelnost.

Zkoušenému bylo dosud předneseno nějakých 7 otázek, z nichž nedokázal odpovědět ani jednu. Bylo čím dále jasnější, že zkoušený medik nevyjde z tohoto boje s vlajícími barvami a i když ostatní přítomní medici v duchu znali odpovědi na většinu jemu daných otázek, kdo ví, co se komise bude ptát jich?

Zkoušející věděl, že zkoušený je pod velkým stresem a pravděpodobně má v hlavě zapomenuto a prázdno. Proto se mu snažil pomoci, raději nežli by ho utopil.

“Jak byste léčil Španělskou chřipku?” zeptal se. Místností se opět, už asi po osmé, rozhostilo trapné ticho.

“Podívejte se, pane kolego,” oslovil jej zkoušející. “Já vím, že jste pod velkým stresem, ale vy jste mi dosud nedal jedinou odpověď; Já vám chci pomoci, tak vám dám poslední otázku. Když ji zodpovíte, budu uvažovat o tom, vás nechat projít. Odhrňte prosím ten modrý závěs a řekněte mi, co je za ním!”

Za závěsem byl  výklenek a v něm stála lidská kostra, kterou měl medik popsat.

Opatrně, jako kdyby tam mohlo být divoké zvíře, medik odhrnul záclonu. Když uviděl kostru, odskočil snad dva metry a vyděšeně zařval “Brrr – to je smrť!”

Z dílny pana Honzy Schuberta

 

ČESKÁ  PŘÍSLOVÍ – od pana Jirouta

 

LÍNÁ HUBA, HOLÉ NEŠTĚSTÍ

říkávali naši předkové na adresu nekňubů a nedovtipů, loudalů a váhalů, lenochů a bloumalů, kteří „nechali Filipa doma“. Ano, kdo se nezeptá, nedozví se. Kdo se o své záležitosti nedovede postarat, ten přichází zkrátka. Vždyť to známe už z pohádek, jak takovým trulantům a budižkničemům ti bystří a chytří „vypálili rybník“ – a zcela po zásluze! A známe i takové kolem sebe. Říká se o nich, že kam je ráno postavíš, tam je večer najdeš. Nebývají zrovna v oblibě a rozhodně nepatří k těm,  k nimž se chodívá o radu. Příliš dlouhé váhání, nerozhodnost, liknavost a lhostejnost už se v životě mnohému nevyplatily.

KUJ ŽELEZO, DOKUD JE ŽHAVÉ

pronesl asi poprvé náš prapředek v kovárně, kde liknavý tovaryš příliš dlouho váhal nad rozžhaveným kovem. Toto přísloví je tou nejlepší radou pro všechny nesmělé, plaché, váhavé, nerozhodné, jakož i ty, kteří rádi odkládají uskutečnění svých předsevzetí. Někdy jenom na druhý den, jindy na neurčito. Život je však  - jak všichni dobře víme – pln zákrutů, nečekaných náhod a zvratů, nejrůznějších úskalí, takže ono „železo“ může někdy vystydnout už v příštím okamžiku. Přísloví nás tímto nabádá k aktivitě, činorodosti, cílevědomosti a pohotovosti. Bude-li například okouzlený mládenec příliš dlouho otálet s vyznáním svého obdivu, může se mu – při dnešním životním tempu a vitalitě dívek – velmi lehce stát, že poprvé „promluví“ až teprve jako svědek na svatbě svého idolu.

MLADÍ LEŽÁCI, STAŘÍ ŽEBRÁCI

zcela jednoznačně praví přísloví, jež dospělí moudře připomínají těm z příslušníků mladé generace, kteří mají k „ležení“ zvláštní vlohy. Naštěstí jich není tak mnoho, i když přece jen jsou. Sami mladí nemívají právě v oblibě ty své druhy, kteří například na chmelové brigádě věnují svou pozornost více „chmelu“ samotnému, nežli jeho poctivému shromažďování do věrtelů. Kteří uprostřed žňového shonu klidně ulehnou do stínu, jimž hrábě či lopata slouží spíše jako opora při postávání – zkrátka takové, jimž se odborně říká „lempl“, „dřevo“ či „vozembouch“. Dlouho obvykle v kolektivu neobstojí, neboť k mládí zcela přirozeně patří elán, pohyb, nadšení a energie.

České zvyky a obyčeje

 

Nový rok – 1. leden

Na Nový rok, o slepičí krok...

1. leden, kterým začíná nový rok, je dnes důležitým dnem, v němž většina obyvatel planety očekává s nadějí, co jim nadcházející rok přinese. Bývá zvykem přát všem blízkým zdraví a štěstí a dávat si různá předsevzetí. U nás se první den v roce slaví většinou dobrým rodinným obědem, procházkami a návštěvami příbuzných a přátel. Silvestrovskou oslavou se lidé rozloučili se starým rokem a následující den už vítají ten nový. Nikoho ani nenapadne, že by to mohlo být jinak.

Slunce a Měsíc

A přece bylo, po celá staletí. Začínat rok prvním lednovým dnem je dohoda novodobé civilizace, uměle vytvořená a vzhledem k přírodnímu koloběhu vlastně nelogická.

Pro naše předky byly důležitými mezníky pro běh času fáze Měsíce a postavení Slunce – jarní a podzimní rovnodennost, letní a zimní slunovrat. Kolem nich se soustředilo nejvíc pohanských obřadů.  Velký význam mělo pro zemědělce a chovatele dobyteka také jaro, kdy se probouzí příroda, rodí mláďata a chystají se práce na poli. A tak se v některých zemích začínal nový rok 25. března, jinde slavili 19. březen, který byl pokládán za den stvoření světa, anebo také 1. březen či velikonoční Zelený čtvrtek.

V zemích severně od Alpy (v Německu v Uhrách a také v Čechách) se tradičně za počátek roku pokládal 25. prosinec, což nejspíš souviselo s pohanským významem zimního slunovratu. Až na vyjímky se tento termín dodržoval  za vlády všech Přemyslovců, česká královská kancelář ho důsledně užívala až do husitství.

1. leden se jako stálý termín pro Nový rok začal v Evropě ujímat od 15. století a teprve v průběhu 17. století byl téměř všeobecně přijat. Příčinou nebyla jen síla tradičních zvyklostí a neochota ke změnám, ale také reformy a složité posuny v kalendáři, které trvaly až do 20. století.

Koledníci

Nový rok býval pro některé skupiny lidí příležitostí k finančnímu přilepšení. Od renesance dostávali za zpěv v kostele peněžitý obnos literáti, hospodáři odměňovali čeledíny a děvečky, duchovní dostávali dárky od věřících farníků. Od 18. století dostávali odměnu i učitelé za rozesílání malovaných přání. Ve městech i na venkově se také chodilo koledovat. Například pekařští nebo sladovničtí tovaryši v maškarách obcházeli domácnosti, zpívali a peroutkami ometali prach. Někde zase koledníci převlečení za baby, s hlavami zamotanými do šátků, chodili s hrnečkem kolomazi, strašili děti, a když někdo nedával pozor, hned ho začernili. V první polovině 20. století bylo poměrně běžné, že do domácností chodili přát štěstí do nového roku popeláři, listonoši, domovníci, kominíci, ponocní, tedy profese, s nimiž se lidé setkávali v průběhu celého roku. Byli-li s jejich prací spokojeni, rádi jim poskytli malou odměnu. 

Chození s fanfrnochem

Koledovat chodily i děti. Z mnoha míst jižních a středních Čech i z Moravy se dochovaly zprávy o chození s buchálem neboli bukačem, také bzučánem či fanfrnochem. To všechno jsou pojmenování pro zvláštní hudební nástroj, jehož bzučivé zvuky doprovázely koledníky při zpěvu krátkých popěvků.

Fanfr, fanf, fanfrnoch,

nastává nám nový rok,

nový rok nám nastává,

koledy se nandává,

hou, hou, haleluja.

Zvuk fanfrnochu byl velmi hlasitý a spolu s vykřikováním koled nadělal spoustu hluku. Z roku 1778 pochází zpráva o tom, že jeden hostinský v Berouně ztratil trpělivost, jednoho z koledníků ztloukl a sám byl pak za to odsouzen k patnácti ranám karabáčem. Někteří pamětníci koledování s bukačem zažili ještě ve 20. století.

Kolední proutek

Jinde na Nový rok chodily děti popřát štěstí a dobrou úrodu s ozdobený proutkem, který od nich hospodář „koupil“ za sladkosti a drobné peníze. Na jaře ho pak zapíchl do pole se lnem, aby len vyrostl  také tak vysoký.

Nejlepší je větvička trnky s bodlinami. Na vrchol připevníme malé červené jablíčko nebo vlašský ořech (může být i zlacený) a ozdobíme stužkou. Na bodliny napícháme sušené ovoce, rozinky a hrášky. V modernějším pojetí lze přidat i barevně sladěné čtverečky, kolečka nebo kytičky z látky.

Jak na Nový rok...

Z novoročních pověr se dodnes udrželo „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. A proto se lidé nemají hádat, zlobit a rozčilovat. Je dobré mít na sobě něco nového a v kapse trochu peněz. Mnohé hospodyně chtějí mít doma čisto a uklizeno, a dávají pozor, aby se nerozbilo nějaké nádobí. Kdysi také dbaly na to, aby se celý den z chalupy nic nevynášelo, protože  by to během roku určitě chybělo.

Takových  a podobných pověr by se našlo mnoho, různých kraj od kraje a leckde i dům od domu. Bylo-li dítě, přineslo štěstí, byla-li to stará žena, někde i žena v jakémkoli věku, bylo zle. Dodržovala se i spousta zákazů, které se týkaly praní prádla, mytí nebo mlácení obilí; při porušení hrozilo nebezpečí špatné úrody.

K novoročnímu obědu se často jedl uvařený „prasečí rypáček“, tedy ovar (Viz recety). V některých oblastech je tradičním jídlem čočka. Lidé věřili, že kdyby podávali k obědu kuře, husu, nebo jiného opeřence, ulétlo by jim štěstí. A dodnes se v některých rodinách nabízí vánočka s jedním zapečeným hráškem. Kdo ho najde, bude mít štěstí celý rok.

Novoroční blahopřání

Novej rok nám nastává...

Jedením z prastarých zvyků je posílání novoročních přání. Jejich předchůdci byla malovaná a často veršovaná přání, která posílali učitelé  vrchnosti, městským radám a všem, od kterých mohli očekávat nějaký peněžitý dar nebo alespoň přízeň. Výroba a posílání  těchto tzv. minucí byla velmi pracná, a tak učitelům pomáhali jejich žáci. Proti tomu, aby tak ztráceli čas z vyučování, protestovali rodiče i nadřízení, ale marně. Platilo, že čím víc minucí učitel rozešle, tím se může těšit na větší zisk. Tento starobylý obyčej se udržel velmi dlouho, dokonce i mezi bakaláři na univerzitě, a zanikl až v době vlády Marie Terezie. Obliba novoročních přání však trvala dál.

Přímým předchůdcem dnešní novoročenky byly malované lístky hraběte Karla Chotka, které použil ve 30. letech 19. století jako náhražku za návštěvu v rodinách přátel, kam se mu nechtělo osobně. Proto se také jeden čas těmto lístkům říkalo omluvenky.

Ze stejné doby pochází zkratka P.F., která se objevuje ve spojení s letopočetem nadcházejícího roku a znamená francouzské Pour féliciter – pro štěstí. Zkratka se ujala v rámeci Rakouska-Uherska výhradně v českých zemích. Říká se dokonce, že samotní Francouzi nevědí, co to znamená.

V posledních letech se zdálo, že obliba papírových novoročenek klesá, především vlivem nových komunikačních možností. Přesto jich lidé jenom u nás rozešlou každý rok mnoho miliónů. Pouze část se přesunula do podoby elektronické pošty nebo SMS zprávy.

Tři králové (6. leden)

My tři králové jdeme k vám....

Svátkem Tří králů končí vánoční období a ve většině rodin se odstrojuje vánoční stromeček. Dřív bývalo zvykem, že druhý den ráno se jeho dřevem zatopilo a uvařila se káva, která tak za vší tou nádherou udělala definitivní tečku. Dnes je likvidace stromečku pro mnoho obyvatel měst spíš spojena s nerudovským „kam s ním?“

Svátek je však také neodmyslitelně spojen s tříkrálovskou koledou. Je zajímavé, že podobu koledníků v bílých přepásaných košilích a s papírovými korunami na hlavách (a přitom tento obyčej ve druhé polovině 20. století téměř zanikl) si vybaví skoro každý. Mohou za to nejspíš známé obrázky Mikoláše Alše a Josefa Lady.  

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

 

Zábava

a)    ČEŠTINA

Pokračujeme v procvičování párových souhlásek. Tentokrát F a V.

Doplňte F nebo V, popřípadě Ď a Ť nebo H a CH:

Václa- je nadutý jako pá-. Drozd usedl na věte-. Čí je to kre-? Kde je tvůj domo-? Fotogra- přelezl ze-. Podej nám tu láhe-. Přeji pěkný lo-. Tetřev usedl na me-. Jose- mi dal ša- a mat. Zajíc chroupal mrke-. Ohni ten ple-.

Slů-ka obdivu tě potěší. Venku je hou- dětí. Stříbro je drahý ko-. Jaký to má povr-?

–čela letí k úlu. – lese je mnoho so-. Zranil jsem se o věte-. Rudol- má rád zpě-. O-čák chová o-ce.

Zpracovala Radka Hejmalová-Millar

b)    HÁDANKA

Král a jeho tři dcery

 

Král měl tři dcery: Anežku, Bertu a Cecílii.
Anežka vždycky mluvila pravdu, Berta vždycky lhala a Cecílie někdy mluvila pravdu a někdy lhala.

Ke dvoru přijel cizí princ, aby se ucházel o pravodomluvnou Anežku. Král jej zavedl do trůnní síně, kde všechny tři dcery seděly vedle sebe. A že princi Anežku dá, pokud pozná, která z nich to je. Přitom smí každé z nich položit jedinou otázku.

Princ chvíli přemýšlel a pak položil všem tutéž otázku: "Jak se jmenuje princezna, která sedí uprostřed?"

Princezna sedící vlevo odpověděla: "Anežka."
Princezna sedící uprostřed odpověděla: "Berta."
Princezna sedící vpravo řekla "Cecílie."

Princ se jen maličko zamyslel a princeznu podle odpovědí poznal.
Která z princezen je pravdomluvná Anežka?

c)     ČESKÉ OSOBNOSTI

Božena  Němcová

(04.02.1820 - 21.01.1862)

Zakladatelka novodobé české prózy, autorka venkovských povídek a pohádkových sbírek.

Dívčím jménem Barbora Panklová. Narodila se pravděpodobně 4.2.1820 (přesné datum je zahaleno tajemstvím) ve Vídni jako dcera kočího Johanna Pankla a české služky Terezie Novotné.  Oba její rodiče byli poté zaměstnáni u vévodkyně Zaháňské (majitelka náchodského panství). Své dětství prožila Božena Němcová v Ratibořicích u České Skalice, vzdělání se jí dostalo minimální. Boženu Němcovou v mládí velmi ovlivnila její babička Magdaléna Novotná. V roce 1837 byla na přání matky provdána za o patnáct let staršího úředníka finanční stráže Josefa Němce. Manželství šťastné nebylo, i přesto měli spolu čtyři děti. Manžel byl služebně překládán, tak se rodina často stěhovala. V Praze, v letech 1842 – 1845, se Němcová dostala do společnosti vlastenecké inteligence a seznámila se s předními českými spisovateli. Tato léta jsou dobou jejího velkého duševního a vzdělanostního vývoje. Na Chodsku (1845-48) přišla do styku s lidovým světem a tradicemi. Venkovský lid si ji velmi oblíbil. Když byl manžel přeložen do Uher, odstěhovala se Němcová do Prahy. Tím vyřešila nesoulad v manželství, ale s dětmi žila v bídě. V roce 1853 zemřel její nejstarší syn Hynek, tato událost měla velký vliv na její chatrné zdraví. V roce 1861 odešla do Litomyšle redigovat své spisy, ale to se jí už nepovedlo. Koncem listopadu ji z Litomyšle do Prahy odvezl její manžel. Vánoce strávila se svými dětmi. 20. ledna dostala Němcová autorské exempláře prvního sešitu Babičky. Rozplakala se, byly vytištěny na tom nejlacinějším papíře se spoustou chyb. Zemřela v Praze 21.1.1862.

 
Zprávu o její smrti otiskly všechny české i německé noviny, smutečního průvodu se 24.1.1862 zúčastnilo tisíce lidí. Je pochována na vyšehradském hřbitově.

Do literatury vstoupila Božena Němcová básněmi Slavné ráno a Ženám českým. Vyprávěčský talent uplatnila hned v prvním prozaickém díle Národní báchorky a pověsti (1845-47) – kniha lidové prozaické slovesnosti, pohádky, legendy a pověsti. V lidových pohádkách Božena Němcová zvýraznila absolutní spravedlnost, jednoznačně dává zvítězit lásce a dobru. Lidovou pohádkou se Němcová zabývala i později – Slovenské pohádky a pověsti (1857-8).
Publicistickou činnost zahájila Němcová r. 1845 v Květech, seriálem Obrazy z okolí domažlického, dále přispívala články z Chodska.

 
Povídkové dílo Němcové vznikalo až v posledních desíti letech jejího života. Je autorkou povídek: Pomněnka šlechetné duše, Baruška, Chudí lidé, Pan učitel, Chýše pod horami, Divá Bára, Karla, Dobrý člověk, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice.
Vrcholným dílem je povídka  Babička (1855), Božena Němcová ji psala v době svého největšího tvůrčího vzepětí, které následovalo po těžkém duševním otřesu způsobeném smrtí nejstaršího syna Hynka.

Na rozdíl od K.J.Erbena nešlo Němcové o zachycení původní podoby pohádkových motivů, Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky.

d)    RECEPTY

Vyzkoušejte si staročeské jídlo, s velmi zajímavým názvem, které se dříve podávalo na Nový rok na oběd.

Prasečí rypáček s vejmrdou

Půlka vepřové hlavy, cibule, česnek, celý pepř, jablka, křen, citron.

Nejprve se připraví ovar. Vepřová hlava se vloží do osolené vařící vody spolu s cibulí, 3 stroužky česneku a 5 kuličkami pepře. Zprvu se vaří odkrytá, a teprve až opadne pěna, zmírní se var a hrnec přiklopí.

Pokud se do zbylého vývaru vloží předem uvařené nudle a sekaná petrželka, vznikne silná a chutná polévka, která přijde k chuti zejména po Silvestrovské noci.

Vejmrda je lidové pojmenování pro jablečný křen, pochoutku používanou jako příloha k ovaru. Jemně nastrouhaná kyselejší jablka se zakapou citronem, aby nezhnědla, a smíchají se s trochou cukru, špetkou soli a citrónovou šťávou nebo octem. Přidá se nastrouhaný čerstvý nebo sterilovaný křen, případně trocha vody. Hotová směs se uzavře do sklenic, v nichž  vydrží mnoho dnů čerstvá.

Avokádový salát s jogurtem

Ingredience:
3 oloupaná avokáda, 2 stroužky česneku, 4 dl bílého jogurtu, 350 g červených paprik

Postup přípravy: Avokáda nakrájíme na kostky. Papriky rozkrojíme, očistíme a nakrájíme na drobné kostičky. Česnek utřeme a vmícháme do jogurtu. Přidáme avokádo a papriku. Vychladíme  alespoň hodinu.  K salátu servírujeme pečivo.

e)    FILM                                                                                                                                                                                                                        

Cinema Nouveapresents:

Swan Lake

Director: Marius Petipa

Running time: 2 hrs 8 min

Synopsis:

Act 1 Scene 1: The castle grounds

Prince Siegfried and his friends are celebrating his coming of age at a private twenty-first birthday party. The guests drink to his health and dance a waltz. The Prince's tutor tries to teach him the virtues of learning over the pleasures of the flesh, but ends up drinking a bit too much himself. The Queen arrives, displeased that her son still has not chosen a suitable royal bride. She is presented with bouquets of flowers and in turn presents her son with a brand new crossbow. After the Queen has gone, the party resumes. Even the tutor is persuaded to take a turn on the dance floor, before relinquishing his place to the Jester. Finally, as twilight falls, the guests depart. Siegfried suddenly sees of a flock of white swans flying overhead. Wishing to hunt them, he seizes his new crossbow and follows them into the depths of the forest.

Scene 2:  A lake in the forest. Midnight

White swans glide near the shore. They are actually maidens transformed into swans by the evil magician Rothbart, who is himself half man, half owl. Only at night can they resume their human form, and only the power of eternal love can break the magician's spell. Siegfried appears, drawing his bow to shoot an approaching swan. Suddenly the swan turns into a beautiful young woman - it is Odette, queen of the swan-maidens. Her beauty enthralls the Prince, but she is afraid of the Rothbart, who returns and drives Siegfried away. Siegfried pursues Odette into the forest, and vows his eternal love and fidelity to her. Odette and the other swans celebrate their night of freedom in dance. As dawn breaks, Odette bids Siegfried a tender farewell before rejoining her companions as they turn back into swans.

Act 2:At the castle

A grand ball is being held at the castle to celebrate the Prince's birthday. The Jester dances to entertain the guests. Siegfried's mother urges him to choose a bride, but he, having given his heart to Odette, rejects them all. Suddenly new guests arrive - it is Rothbart and his daughter Odile, whom he has transformed into a black-clad likeness of Odette. He plans to make the Prince love the disguised Odile, thereby breaking his vow of eternal fidelity, and condemning Odette to remain a swan forever. Siegfried is seduced by Odile's dark beauty. But no sooner has he informed his mother that she is his chosen bride than he has a vision of the real Odette and realizes that he has been deceived. In despair, he rushes out to the lakeside to find Odette.

Act 3: The lakeside, later the night.

White and black swans try to amuse themselves by the lakeside. Odette arrives and tells them what has happened at the castle. She is followed by Rothbart, who returns in a rage, amidst thunder and lightning.

Siegfried rushes in. He begs Odette to forgive him and professes his undying love to her. As the enraged Rothbart tries to force Odette and Siegfried apart, the Prince grapples with the magician and tears off one of his wings. His power destroyed, Rothbart collapses and dies. True love has broken the evil spell; the sun rises and shines radiantly on Siegfried, Odette, and all the other swan-maidens he has saved.

f)      HUMOR