česky  english 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: archiv ZÚ - Velvyslanec Řezáč zahajuje výstavu
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Velvyslanec JUDr. Pavel Řezáč zahájil výstavu Motýla jsem tu neviděl: Kresby dětí z terezínského ghetta v Centru holokaustu a genocidy v Kapském Městě

Velvyslanec JUDr. Pavel Řezáč slavnostně zahájil dne 20. října 2021 v Centru Holocaustu a genocidy v Kapském Městě výstavu Motýla jsem tu neviděl: Kresby dětí z terezínského ghetta, z dílny pražského Židovského muzea, jež odstartovala několika měsíční vzpomínkové akce v Jižní Africe k připomenutí 80. výročí zahájení transportů českých židů a založení terezínského ghetta. Výstava a přednášky a workshopy, pořádané českým velvyslanectvím, se  budou konat v Kapském Městě, Durbanu a Johannesburgu až do konce března příštího roku.
 

Spolu s velvyslancem otevřely výstavu její autorka, Dr. Zuzana Pavlovská, vedoucí Oddělení vzdělávání pražského Židovského muzea a ředitelka kapského Centra holocaustu a genocidy paní Heather Blumenthal. Výstava byla první veřejnou akcí kapského Centra holokaustu po téměř dvou letech covidových restrikcí, která se konala za účasti hostů, jichž se fyzicky účastnilo zhruba 40 a dalších 130 formou streamování přes platformy Teams a Facebook.

V dalších dnech - 21. a 22. října uskutečnila Dr. Pavlovská pět doprovodných veřejných přednášek a workshopů, zejména pro školy a university, kterých se živě zúčastnilo přes 300 mladých posluchačů, ve kterých se autorka výstavy soustředila na zmíněná významná smutná výročí, výstavu samotnou, a na poválečné dějiny pražského Židovského muzea.

Velvyslanec Řezáč ve svém úvodním projevu apeloval zejména na význam zaměření vzpomínkových akcí na mladou generaci, aby se zabránilo možnému opakování se dějin, pramenícího z jejich neznalosti. Současně vzpomenul, jak hluboce poznamenaly opatření související s pandemií kulturní a sociální život na celém světě a ocenil, že kapské Centrum holocaustu nakonec po téměř dvou letech spolupráce s velvyslanectvím akci uskutečnilo nejen online, ale i publikem na živo. Současně byla vzpomenuta dlouholetá spolupráce českého velvyslanectví v Pretorii s Nadací Holocaustu a genocidy v Jižní Africe, jejíž vyvrcholením bylo udělení ceny ministra zahraničních věcí  ČR Gratias Agit jeho předsedkyni a ředitelce johannesburského Centra holocaustu a genocidy paní Taly Nates v loňském roce, které se však z důvodu covidových restrikcí reálně uskutečnilo až v březnu tohoto roku na jeho rezidenci za účasti významných osobností z diplomatického sboru a kulturního života.

S Židovským muzeem v Praze české velvyslanectví  spolupracuje již od roku 2016, v paměti zůstaly zejména výstavy -  Neztratit víru v člověka: Protektorát očima židovských dětí, Zmizelí sousedé a přednáška o Příběhu SS lodi Patria, které Dr. Pavlovská představila v letech 2016 a 2018 ve všech třech Centrech holocaustu a genocidy v Kapském Městě, Durbanu i Johannesburgu.

Terezínským ghetem prošlo zhruba 10 500 českých židovských dětí starších 15 let, většina byla brutálně usmrcena. Tyto etnické čistky přežilo pouze zhruba 300 dětí a mladistvých. Tyto jejich kresby nám neviné zemřelé navždy připomínají.

Autorkou výstavy je dr. Zuzana Pavlovská, Židovské muzeum.

 

Příběh dětí deportovaných do terezínského ghetta

Expozice v devatenácti oddílech nastiňuje příběh židovských dětí deportovaných během druhé světové války do terezínského ghetta. To v letech 1941–1945 sloužilo jako přestupní stanice do koncentračních a vyhlazovacích táborů na východě.

Příběh začíná reflexí událostí následujících těsně po 15. březnu 1939, kdy došlo k okupaci českých zemí a vytvoření tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Následuje líčení transportů do Terezína, zahájených 24. listopadu 1941, všedního života v ghettu a života v tamních dětských domovech, tzv. heimech.

Dále jsou zde zobrazeny oslavy svátků, sny, které uvězněné děti snily o návratu domů či o cestě do Palestiny. Tato část tvoří jakési poetické intermezzo mezi brutálním vytržením z domova a deportací do Osvětimi, která je poslední a nejsmutnější kapitolou celého vyprávění.

Friedl Dicker Brandeisová a výuka kreslení v Terezíně

K vylíčení příběhu posloužily dětské kresby vytvořené v Terezíně mezi lety 1942-1944 v rámci organizované výuky kreslení.

Tuto výuku vedla paní Friedl Dicker Brandeisová (1898–1944), malířka a návrhářka působící v oblasti interiérového designu a scénické tvorby, absolventka Státního Bauhausu ve Výmaru, žačka Franze Čížka, Johanna Ittena, Lyonela Feiningera, Oskara Schlemmera a Paula Klee.

Hodiny kreslení zaujímaly v rámci výuky dětí v Terezíně, která ovšem z větší části probíhala tajně, jisté výsadní postavení, neboť byly výsledkem propracované pedagogické koncepce, kterou si Friedl Dicker osvojila během svých studií na Bauhausu, a to zejména v přípravném kursu Johanna Ittena. Kresba byla chápána jako klíč k poznávání a osvojování si základních principů komunikace, byla v tomto pojetí prostředkem k sebevyjádření, uvolnění fantazie a emocí. Z tohoto hlediska působila výuka kreslení zároveň i jako terapie, která pomáhala dětem lépe snášet život ve skličující každodenní realitě ghetta.

Kresby jako jediné památky

Na čtyři a půl tisíce dětských kreseb, které zůstaly uschované ve dvou kufrech, jež Friedl Dicker před svou deportací do Osvětimi uschovala v Terezíně a které byly bezprostředně po skončení války předány Židovskému muzeu v Praze, tvoří jeden z nejautentičtějších dokladů tragického osudu českých a moravských Židů během druhé světové války. Jen malá hrstka tehdejších židovských dětí přežila válku, neboť většina jich neušla transportu do Osvětimi, který znamenal cestu na jistou smrt.

Dochované kresby jsou tak mnohdy jedinou památkou na své autory. Bez nich by jejich jména zůstala zapomenuta.

Galerie


Motýla jsem ti neviděl