S ohledem na nízký počet obyvatel a úroveň industrializace potřebuje svazijské hospodářství k chodu pouze přibližně 233 MW elektrické energie. I přes to je však Svazijsko závislé především na sousední JAR, která uspokojuje více jak 65 % jeho energetické spotřeby, což je vzhledem k dezolátnímu stavu jihoafrického energetického monopolu Eskom předmětem politických tenzí. Přibližně 15 % energetické poptávky Svazijska uspokojují jiné státy v regionu a zbylých přibližně 20 % generuje Svazijsko samo. Motivace Svazijska k přechodu na čisté zdroje energie je tak mimo jiné motivována tamními přírodními podmínkami, avšak především snahou vymanit se z energetického područí JAR.

Co se svazijského energetického mixu týče, dominuje mu, jak již bylo zmíněno, import energie ze sousední JAR, jejímž zdrojem je výhradně uhlí. Z hlediska zdrojů generační kapacity Svazijska převládají biomasa, vodní a solární energie či dieselové generátory, přičemž nezávislých producentů energie v zemi za poslední dva roky rapidně přibývá.

V rámci svazijského veřejného sektoru stojí na vrcholu hierarchie Ministerstvo přírodních zdrojů a energetiky. Regulátorem trhu s elektřinou je ESERA a za generaci, přenos a distribuci je zodpovědný svazijský energetický monopol EEC. Svazijský soukromý sektor je pak poměrně efektivně uskupen pod hlavičkou asociace Business Eswatini, která sdružuje více jak 95 % tamních podniků.

Energetická transformace je ve Svazijsku silně podporována ze strany EU, a to prostřednictvím nástrojů GET.invest a GET.transform, které jsou zaměřeny na mobilizaci investic a technickou podporu energetické transformace rozvojových zemí. Společně s EU tento program spolufinancují Německo, Nizozemsko, Rakousko
a Švédsko, přičemž implementátorem této společné iniciativy je německá rozvojová agentura GIZ.

Svazijské energetické transformaci stojí v cestě především nedostatek možností výhodného financování, cenově (ne)dostupné technologie či tarifní subvence domácností, které činí řadu projektů nerentabilních. Vzdor tomuto je však tamní regulatorní prostředí relativně transparentní a v porovnání se sousední JAR je registrace a implementace projektů nezávislých producentů energie podstatně jednodušší. Jelikož svazijské hospodářství potřebuje ke svému chodu relativně malé množství elektřiny, velké energetické projekty nebudou ještě dlouhou dobu ve Svazijsku rentabilní. Toto však nahrává do karet českým podnikům, které poskytují především řešení menšího rozsahu. Z důvodu nutnosti stabilizace sítě tzv. základním zatížením je s ohledem na tamní zemědělskou produkci přednost dávána biomase. Poptávka je rovněž po projektech, know-how a technologiích v oblasti vodní, solární a větrné energie.

Obecně vzato lze konstatovat, že vzdor limitům, které ve Svazijsku představuje mimo jiné velikost jeho hospodářství, tamní soukromý i veřejný sektor má o spolupráci s evropskými společnostmi a investory zájem. S tím souvisí i ochota navazovat kontakty.

Autor: David Vaverka, ek. dipl. velvyslanectví ČR v Pretorii