V Maroku dnes žije zhruba stovka Čechů. Nejvíc jich najdeme ve dvou největších městech království, tedy v hlavním městě Rabatu a v dynamické a rušné Casablance, která čítá i s aglomerací víc jak tři miliony obyvatel. V jedné z upravených čtvrtí v centru města navštívíme rodinu Pavly Hilmiové, která žije v Casablance už 49 let. Následovala sem svého muže, s nímž se seznámila v Praze. 

Pavla Hilmiová, které je dnes 84 let, žije se svým synem Kamilem a jeho rodinou v dvoupodlažním bytě, jehož středobodem je, jak už to v marockých rodinách bývá, prostorná jídelna.

Je neděle a okolo svátečně prostřeného stolu nás sedí sedm. Kromě paní Pavly, jejího syna Kamila a vnuka Janise, jsou tu také přátelé Pavla a Hakim Safadiovi, kteří žijí střídavě v Maroku a v Čechách. Maročané společně strávený čas u dobrého jídla milují a tak se okolo něj točí celá naše návštěva.

„Dnes jsme vám připravili knedlo-vepřo-zelo,“ žertuje Kamil Hilmi.

„Musíš ale dodat, že je to samozřejmě knedlo-vepřo-zelo halal,“ dodává Hakim Safadi. Kamil vzápětí uvádí vše na správnou míru:

„Nebojte se, ochutnáte samé marocké speciality.“

 Po hodině stolování jsme stále ještě u předkrmů. Než dojde na hlavní jídlo, dušené hovězí se švestkami, čeká nás vynikající masový koláč, který zabírá půlku stolu. V Maroku se mu říká pastilla a je to pochoutka pocházející ze Španělska.

„Základem je listové těsto,“ vysvětlují hostitelé. „V náplni jsou mandle, cukr, maso, cibule a hodně petržele. Maso může být kuřecí nebo rybí, kdysi se pastilla dělala i z holoubátek. Je to jídlo, které se často podává na svatbách, jako slavnostní předkrm.“

Dokonce i Pavla Hilmiová se se svým marockým manželem seznámila u společného oběda. Nebylo to v Maroku, ale v Praze, kam její budoucí muž přijel studovat stavebnictví.

Pokračování rozhovoru na stránkách Radia Praha