V současnosti pokračuje prospekce dalších, předběžně vytipovaných, oblastí s výhledem brzkého zahájení těžby ropy a zemního plynu ve východních provinciích země, především v lokalitách Anoual či Matarka. Potvrdí-li se optimistické předpoklady spojené s novými uhlovodíkovými nalezišti na východě Maroka, zákonitě dojde k rychlejšímu otevření trhu a přílivu dalších větších investic ze zahraničí.

Východní pobřeží Maroka a severní část hranice Maroka a Alžírska z opakovaných průzkumů tamějšího geologického podloží ve vztahu k budoucí komercializaci přírodních zdrojů, které se zde nacházejí, vychází jako hodnocené těmi nejvyššímu známkami. Příkladem je oblast Tendrara, v níž byly nedávno otevřeny další dvě průzkumné lokality chystané na brzké spuštění těžby. Dle zveřejněných odhadů se zde nalézá 9 až 31 bilionu m³ zásob zemního plynu, což z této oblasti činí skutečně obří naleziště s nesmírným potenciálem do budoucna. Jednou z dosud nevyužitých a částečně opomíjených investičních příležitostí pak představuje oblast Sidi Mokhtar.

Oborovou příležitostí ve vztahu k Maroku jsou kromě těžby uhlovodíků také drahé kovy, molybden, zlato, olovo, měď, zinek, uran, nikl, železo, kaolin, síra, křemen či magnezit včetně kompletních dodávek zpracovatelských technologií a technického zázemí; současně se na marockém území nacházejí 6. největší zásoby ropné břidlice na světě, které jsou zcela nevytěžené.

Na marockém území dnes v rámci průzkumu spojeného s vyhledáváním nových zdrojů ropy a zemního plynu působí 32 zahraničních společností s většími či menšími úspěchy; mnohá naleziště dosud navíc nebyla odkryta, nicméně v zemi dle provedených studií prokazatelně existují, tudíž jsou příslibem pro budoucnost.

Maroko je v současné době celkem z 91% závislé na dovozu energetických zdrojů ze zahraničí. Spotřeba primární energie dle ročního průměru dosahuje 18,80 milionu tun ekvivalentu ropy (MTOE), což představuje 787 PJ (petajoule), resp. 219 TWh (terawatthodin). Během let 2013-16 byla země závislá především na dovozu surové ropy a ropných produktů (cca 68%), uhlí (cca 16%), zemního plynu (cca 6%), biopaliv (cca 7%) či elektřiny (cca 2%). Hlavními dodavateli nezpracované ropy směřující do Maroka jsou Saúdská Arábie, Irák a Rusko. Většina zemního plynu však pochází z Alžírska, pouhých 7% je z čistě marockých zdrojů. V sektoru elektrické energie je větším marockým dodavatelem Španělsko, se zhruba 2% celkové marocké spotřeby.

S ohledem na aktuální hospodářský vývoj země v Maroku vzrůstá potřeba energií a poptávka po primární energii v zemi se do r. 2030 dle stávajících odhadů dokonce ztrojnásobí. Maroko disponuje omezenými zásobami uhlí, fosilní paliva musí dovážet. Využívání palivového dřeva znamená masivní likvidaci lesů. Z ekonomických a ekologických důvodů tudíž marocká vláda věnuje hlavní pozornost obnovitelným zdrojům energie.


Mgr. Jana Kostrounová, obchodní rada, Velvyslanectví ČR v Rabatu