Maroko mezi pěticí olivových velmocí světa: téměř zdvojnásobení produkce během pouhých šesti let (2009-15).
03.11.2016 / 10:09 | Aktualizováno: 16.04.2017 / 22:44
Maroko v současnosti figuruje z hlediska celosvětového srovnání na 5. příčce pěstitelů a exportérů olivového oleje (za Španělskem, Itálií, Řeckem a Tuniskem). Země i nadále, zejm. v kontextu královského programu „Zelené Maroko“ (fr. Maroc Vert) vyhlášeného pro roky 2008-20 vyčleňuje další plochy pro pěstování této výnosné plodiny, která vedle arganovníku a z něj lisovaného arganového oleje představuje páteř marockého zemědělství.
Nově je pro specifické „olivové využití“ v rámci zemědělského sektoru připraveno dosud neobdělávaných 224 500 ha, což značí průměrný meziroční nárůst dosud nevyužívané půdy vhodné pro pěstování zemědělských plodin o 37 420 ha mezi lety 2009-2015.
Během téhož časového úseku marocká produkce olivového oleje zaznamenala téměř dvojnásobek svého objemu na výsledných 1,5 milionu tun, což z hlediska národních statistik představuje rekordní záznam. Maroko se právě díky tomuto příznivému trendu nově zařadilo mezi zmíněnou pětici hlavních světových vývozců olivového oleje.
Plocha, na níž jsou dnes marocké olivy pěstovány, se z původní rozlohy 772 780 ha v roce 2009 rozšířila na 998 000 ha závěrem roku 2015. Enormní nárůst pak zaznamenala sklizeň oliv ze 783 000 tun na 1 326 000 tun během téhož sledovaného období, přičemž se jedná o nárůst ve výši 70%. Roční průměr marocké sklizně oliv pak vykazuje 138 300 tun, což např. oproti letům 2004-08 představuje až 87% zvýšení výnosů.
Hlavní oblasti, v nichž jsou olivy pěstovány, se rozprostírají prakticky rovnoměrně po celém území Maroka, s výjimkou pobřeží Atlantského oceánu. Jedna z hlavních příčin tohoto marockého úspěchu, jak je prezentován zejména státními zemědělskými agenturami (pro rozvoj zemědělství či export), tkví především v samotné podstatě druhu olivových stromů, které jsou v Maroku (s ohledem na místní subtropické klima) pěstovány. Jedná se o „klíč k úspěchu“ v podobě typu Picholine, potažmo jeho vyšlechtěnou unikátní odrůdu Marocká Picholine, kterou lze nalézt až na 96% všech zdejších olivových plantáží. Její sklizeň mj. probíhá v naprosté většině případů ručně, jelikož plody mají velmi pevně uchycenou stopku, proto lze jen velmi obtížně uplatnit sběr mechanický.
Na zbytku plochy určené pro pěstování oliv v Maroku se nacházejí další známé druhy v podobě Manzanille, Picual, Hojiblanca, Arbequine, Ascolana Dura, Frontoio či Gordal. I tyto rovněž významně přispěly k marockému exportu 170 000 tun čistého olivového oleje a 64 000 tun stolního olivového oleje na světový trh za rok 2015.
Mgr. Jana Kostrounová, obchodní rada, Velvyslanectví ČR v Rabatu