Lotyšská, potažmo celého baltského regionu, cesta k obnovení nezávislosti po pádu železné opony trvala celé dva roky. Začala v roce 1989 tzv. Zpívající revolucí (obrození národa a vznik Lidové fronty) a legendární Baltskou cestou (na dva miliony obyvatel tří států baltského regionu spojili ruce v 600 km dlouhém řetězu z Tallinnu, přes Rigu do Vilniusu; pozn. tato akce byla v roce 2009 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO) a vyvrcholila v lednu 1991 Dny barikád (13.1. Lidová fronta zmobilizovala Lotyše k nenásilnému odporu proti vojenskému řádění sovětských jednotek OMON – reakce na litevské události i na obsazování strategických objektů v Rize). Desetitisíce obyvatel regionálních měst se přidali k Rižanům, aby na zbudovaných barikádách bránili centrální  instituce, jako Dům tisku, Ministerstvo vnitra, atp.)   

Jelikož  se jedná o zásadní událost v novodobých dějinách Lotyšska, po celé zemi se konaly vzpomínkové akce a na ulicích opět hořely vatry, u kterých se, jako před 20ti lety, hřály za lednových mrazů obránci barikád, z toho nevyjímaje město Césis, jedno z historicky nejvýznamnějších lotyšských měst, které bylo pochopitelně velmi aktivní také od počátku obrodného procesu v zemi. Během čtyř dnů se v Césis konaly projekce lotyšských i zahraničních dokumentů, přednášky lotyšských aktérů událostí i pozvaných hostí (litevský velvyslanec či zástupci polského a estonského velvyslanectví), výstavy dobových fotografií, atd.  

Po své rižské premiéře v roce 2009, byla výstava 20 let od pádu železné opony v uplynulém roce spolu s další výstavou 1989 očima fotografů a filmem Něžná revoluce několikrát prezentována v lotyšských regionálních městech. Na základě bohatých, kulturních vztahů, které udržujeme s městem Césis (od roku 2000 již 7 kulturních akcí) i s přihlédnutím na význam jubilea, jsme se rozhodli podpořit akci zapůjčením právě této výstavy, doplněnou osobní účastí zástupce ZÚ Riga a krátkou přednáškou o Sametové revoluci 1989. Vzhledem k tomu, že jednou z cílových skupin tohoto projektu byli mladí lidé a studenti, smyslem výběru výstavy bylo přiblížit nelehké období, které předcházelo roku 1989, a přivést je k zamyšlení nad tím, co to vlastně byl onen totalitární útisk, a uvědomit si srovnání života ve svobodné, demokratické zemi ve sjednocené Evropě, tak jak ji znají oni, s životem za ostnatým drátem a v ideově „znepřátelené“ Evropě, v jaké žili jejich rodiče a prarodiče. V neposlední řadě pak ukázat na historické paralely jiných evropských národů.

Na prezentaci výstavy se sešlo na třicet zájemců – studentů místních gymnázií a dalších zájemců o historii. Úvodem promluvila organizátorka večera a přednesla své osobně patriotické zamyšlení a pocity, vyvolané naší výstavou. Kulturní referent ZÚ Riga pak okomentoval vybrané záběry z dokumentu Něžná revoluce a zaměřil se na zásadní roli mladých lidí a studentů v kritických historických obdobích českého národa (rok 1939, 1969, 1989). Pro ilustraci složitosti dějinných převratů 1. poloviny 20. století zpracované uměleckou formou účastníci obdrželi lotyšský překlad Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále.