V listopadu své čtyřleté působení v Lotyšsku končí velvyslanec ČR doktor filosofie a sociologie TOMÁŠ PŠTROSS. V rozhovoru vyprávěl o svých dojmech z Lotyšska a vztazích obou zemí.

 

Girts Vikmanis: Vaše Excelence, jak hodnotíte čtyři roky ve funkci velvyslance?

Tomáš Pštross: Práci v Lotyšsku jsem zahájil ve velmi zajímavé době, kdy začala ekonomická krize. Nyní se Lotyšsko stalo příkladem pro svět, jak řešit problémy.  Také ČR byla tehdy ochotna poskytnout finanční pomoc Lotyšsku, toho však nebylo zapotřebí, protože vy sami jste stabilizovali finanční situaci v zemi. Během mého působení byly vztahy obou zemí posíleny státními návštěvami na vysoké úrovni – Lotyšsko navštívil český prezident Václav Klaus, naopak Česko – Valdis Zatlers. Podobně, Lotyšsko navštívila předsedkyně českého parlamentu. Ekonomická krize ovlivnila rozsah obchodní výměny mezi oběma zeměmi, ten se ale nyní zlepšuje. V obchodní bilanci panuje asymetrie - 2/3 tvoří český vývoz do Lotyšska. Hlavní položky našeho exportu vidíme na ulicích – auta, trolejbusy a tramvaje a také různé zboží každodenní spotřeby. Lotyšsko má vynikající potraviny a také farmaceutické a farmakologické výrobky a zde vidím rezervu pro vývoz do Česka. V současné době Lotyšsko do Česka vyváží zejména kovové materiály a dřevo.

Existují také dobré vztahy v oblasti kultury – české velvyslanectví bylo velmi aktivní při jejich posilování. Měli jsme putovní výstavy na 40 místech Lotyšska – na  nich se představovaly vztahy mezi našimi zeměmi, historie, architektura apod. Velice se mi líbí, že v Lotyšsku se lidé zajímají o naši kulturu. Pro mne bylo příjemné setkávat se  při této příležitosti s lidmi  z  regionů – jsou přátelští a otevření. Uváděli jsme rovněž české filmy na různých  festivalech, mj. i filmy z  30. let. Mé hobby je architektura a proto bylo příjemné pracovat v secesní části Rigy, která intelektuálně velmi stimuluje. Zde mi okolí připomíná Prahu. Vídeňská a pražská secese se však od té rižské liší.

G.V. Jezdíval jste  na lotyšský venkov – jak vypadá život tam?  

T.P.:  Lze vidět, že tam probíhá rozvoj. Od znovuzískání nezávislosti toho bylo uskutečněno mnoho. Možnosti k tomu, aby bylo uděláno ještě více a zlepšilo se tamní prostředí, jistě budou, je to jen otázka času. Líbilo se mi, že i nebohatá malá lotyšská města jsou uklizená a čistá. Vnímám mimořádnou péči lidí o přírodu. Příroda je částí lotyšské mentality a lze to cítit i v lidových písních. Před třemi roky jsem byl na Svátcích písní – bylo to něco fantastického, nic podobného jsem nikde neviděl. Máme podobné festivaly, ale zdaleka ne  v takovém rozsahu. Líbí se mi svátek Lígo, který je jakousi směsicí pohanství a křesťanství – také něco fascinujícího. V každodenním životě jsme racionální, ale na tomto svátku lze pochopit hlubší hlubší význam lidových písní a poezie. Přečetl jsem také váš národní epos Láčplésis.

 

G.V. Co mají naše státy společného?

T.P.: V historii máme mnoho společného. Naše státy se staly nezávislými téměř ve stejné době. Před 2. sv. válkou  se i Česko se snažilo o budování nového státu. Nezávislost jsme také ztratili v téměř stejné době. Po válce jsme se setkávali se stejnými potížemi, ale lotyšská situace byla mnohem horší. I v 50. letech minulého. století, kdy u nás byla situace nejhorší, byla v porovnání s vámi procházkou  růžovou zahradou. Dědictví komunismu je vás je mnohem těžší. Úkolem lotyšské současné společnosti je zapojit všechny její skupiny společnosti do ideje jednotného státu. Mohu vám jen přát, abyste našli  to nejlepší řešení. V současné době lotyšské politické chování je ovlivněno etnickými aspekty, což je třeba překonat.  Neznamená to ale, že musíte přestat  mluvit otevřeně o  své historii. Ekonomická situace v Lotyšsku donutila část mladých lidí, aby odcestovali do ciziny. Z Česka lidé za ziskem do ciziny tolik nejezdí. Máme relativně nízkou úroveň nezaměstnanosti – v průměru 8 až 9%, ale např. v Praze – něco přes pouhá dva procenta. Vliv ekonomické krize u nás nebyl tak silný, přičemž našemu vývoznímu partnerovi SRN, kam vyvážíme ¼ zboží, se až dosud dařilo. Velká část naší ekonomiky byla v minulosti zaměřena na potřeby východního bloku. Po jeho rozpadu bylo nutno ekonomiku přeorientovat. Nám se  to podařilo snadněji než vám, protože jsme tradičně byli blíž  Západu a měli s ním těsnější vazby. Je však třeba položit si otázku: potřebuje moderní stát silnou výrobní základnu? Výroba posiluje HDP, ale současný svět začíná být  stále více založen na sektoru služeb. Lotyšsko má vynikající předpoklady pro jejich rozvoj. Estonsko po rozpadu SSSR mělo stejné problémy, ale mnohem lépe se přizpůsobilo nové situaci.

Lotyšsko a Česko jsou v EU a NATO –  zde jsme nejen přátelé, ale i spojenci. V r. 2009 se v rámci mise NATO české letecké síly půl roku staraly a bezpečnost baltského vzdušného prostoru.

 

G.V.:  Jaký dojem z Lotyšů  si uchováte?

T.P.: V komunikaci s Lotyši nemám žádné problémy.  Lotyšská mentalita je velmi podobná české. V porovnání se Slováky, kteří jsou temperamentnější, jsme více rezervovaní. Češi jsou velmi pragmatičtí - stejně jako Lotyši. Lotyši by se možná od Čechů mohli učit, jak vytvářet humor. Oba naše národy jsou velkými patrioty a to nás spojuje. Když odjedu, zůstane zde mnoho dobrých vzpomínek a přátel.

Oba naše státy jsou relativně malé a proto v současné složité evropské ekonomické situaci se navzájem potřebujeme. Musíme těsně spolupracovat při tvorbě společných stanovisek v Bruselu. Přeji vám úspěch ve vašich snahách  dostat se do eurozóny.  Celkově jsou naše cíle  v mnoha ohledech podobné.

G.V. V závěru nám řekněte, jak jste se stal diplomatem?

T.P.: Před pádem komunismu jsme neměl na budování diplomatické kariéry neměl ani pomyšlení, ale po „sametové“ revoluci v roce 1989 jsem pracoval u prezidenta Václava Havla v zahraničním odboru. Bylo to úchvatné období mého života. Celý svět se tehdy obracel k Česku. Poté jsem byl vyzván, abych se stal prvním českým  polistopadovým velvyslancem v Norsku a na Islandu. Následně jsem působil v různých funkcích na MZV a v roce 2007 jsem byl vyslán do Lotyšska. Pokud jde o vzdělání, jsem doktor sociologie a filosofie, doktorát jsem získal na Karlově univerzitě v Praze. Po návratu do Česka  budu opět pracovat na ministerstvu zahraničí.