Přesně rok poté, kdy v souvislosti s nástupem do své funkce velvyslanec Tomáš Pštross inicioval návštěvu Muzea lotyšské okupace a setkání s jeho ředitelkou u příležitosti Pamětního dne LR 25. března, se uskutečnila slavnostní prezentace DVD s dokumentárním filmem The Soviet Story režiséra Edvína Šnoreho, absolventa magisterského studia politologie na Lotyšské univerzitě. Symbolické gesto této první oficiální návštěvy muzea českým velvyslancem, kterou byly navázány velmi úzké kontakty mezi ZÚ Riga a muzeem, bylo lotyšskou stranou velmi pozitivně přijato a její odezva se odrazila na pozvání velvyslance k pronesení projevu při této akci (mj. T. Pštross se rovněž osobně sešel s režisérem filmu v listopadu loňského roku).

Na prezentaci vystoupili ředitelka muzea, režisér filmu, předseda Lotyšského svazu obětí represí komunistického režimu a producent filmu. Všichni řečníci se shodli na tom, že jde o zásadní počin, neboť díky DVD nosiči s titulky v 15 jazycích (pozn. včetně češtiny) film může oslovit co nejširší publikum, a tím vnést jasnější pohled na nejtemnější období 20. století, ale i rehabilitovat často pokřivený pohled účasti sovětským režimem porobených zemí na boji proti komunistické okupaci. Velvyslancův projev přednesený v angličtině (tvoří přílohu této zprávy) byl v tištěném lotyšském překladu distribuován všem přítomným. V něm velvyslanec podtrhl jednak obtíže, s jakými se ještě dnes evropské státy vypořádávají s následky nedávné minulosti, jednak význam svědecké výpovědi filmu, který otevřeně srovnává fašistický a komunistický režim a jejich spolupráci ve třicátých letech. Právě  posledně zmiňované téma pobouřilo a vzneslo ostrou kritiku politického vedení Ruské federace (no comment). E. Šnore ve svém filmu, pro nějž sbíral materiály 10 let, totiž použil původní archivní záběry – např. unikátní, nikdy nezveřejněné snímky osobního Hitlerova fotografa Heinricha Hoffmanna o přátelských stycích Stalina a Hitlera, či volně přístupné materiály o spolupráci KGB (tehdejšího NKVD) a SS v Politickém archívu MZV DE. Jak sám autor poznamenal, byl sám udiven, že dosud mnohé z těchto záběrů nebyly zveřejněny, což dokládá nedostatek vůle podívat se na dějiny dvacátého století přímo.

Film oceněný cenou Mass Impact Award na Boston Film Festival 2008, který se skládá z několika kapitol: Hladomor na Ukrajině (1932-33), katyňský masakr (1940), spolupráce NKVD a SS ve třicátých letech, masové deportace na Sibiř, lékařské experimenty na vězních v gulazích, měl již televizní premiéru v mnoha evropských zemích (v ČR byl zatím promítán na 3. Mezinárodním festivalu proti totalitarismu Mene Tekel 2009). Přínosem tohoto vskutku šokujícího dokumentu, který jasně slovem i obrazem pojmenovává věci pravými jmény, je téměř neznámý pohled na konfrontaci fašismu a komunismu jako dvou vzájemně se inspirujících a prolínajících zrůdných systémů, majících zájem na fyzické či psychické likvidaci kohokoliv, kdo se mu snaží vzdorovat či s ním nesouhlasit, a jež se zapsaly do evropských dějin jako režimy založené na teroru. Je proto zarážející, že jakkoliv byl odsouzen německý fašistický režim celosvětově i uvnitř svého národa, který se také snaží se o reparaci náprav jím způsobených, nikdo se dosud veřejně neodvážil stejným způsobem vypořádat se s komunismem či veřejně kritizovat stát, v němž se dosud masový vrazi svého i jiných národů z období Druhé světové války a ještě dlouho po ní těší úctě národa i politických špiček. Jedinými vlaštovkami jsou Lotyšsko, které postavilo komunismus vedle fašismu a jiných zhoubných ideologií na základě historické zkušenosti mimo zákon (proto zde komunistická strana byla zakázána), a Litva, která v loňském roce zakázala veřejné používání a distribuci všech sovětských symbolů a atributů.