english  česky  عربي 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: sharonang-pixabay.com
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Aspekty pracovního práva v Ománu a jeho poslední změny

Čeští občané zaměstnaní v Ománu mohou od 1. 1. 2021 počítat se zjednodušením procedury při změnách zaměstnavatele.
Od 1. ledna 2021 se zahraniční zaměstnanci v Ománu nemusí prokazovat souhlasem při změnách zaměstnavatele. Podle novely může zaměstnanec přecházet z jedné společnosti do druhé za předpokladu, že dokončí smluvní období u předchozího zaměstnavatele.
Doposud se zahraniční zaměstnanci museli při změně zaměstnavatele v Ománu prokazovat souhlasem původního zaměstnavatele – tzv. „No Objection Certificate“. Pokud jej nezískali, nezbývalo jim nic jiného nežli zůstat u svého stávajícího zaměstnavatele nebo opustit Omán se zákazem práce v Ománu na další dva roky.

Další aspekty pracovního práva v Ománu

Dekret sultána č. 35/2003 stanovuje minimální podmínky, které jsou závazné pro všechny zaměstnavatele v Ománu. Například pracovní kontrakt musí být sepsán v arabštině nebo také v angličtině s ověřeným překladem do arabštiny. Zkušební doba je maximálně 3 měsíce. Je stanovena minimální mzda – 325 OMR měsíčně (cca 19.500kč). Zaměstnavatel může hradit mzdu jen bankovním převodem na účet zaměstnavatele (výjimku povoluje ministr). Plně placené jsou veřejné svátky – 13 dní v roce, z toho některé jsou pohyblivé - odvislé od pohybu měsíce. Zaměstnanci mají dále okolo 22 dní dovolené, pracují maximálně 9 hodin denně a 45 hodin týdně. Přesčas nesmí překročit 3 hodiny denně a zaměstnanci za něj náleží 125-150% náhrady. Nemocenská může být až 70 kalendářních dnů, přičemž zaměstnanci přináleží plná mzda za první dva týdny, tři čtvrtiny mzdy za třetí a čtvrtý týden, poloviční mzda za pátý a šestý týden a jedna čtvrtina za sedmý až desátý týden. Zaměstnavatel sice nemá povinnost zaměstnancům zajistit zdravotní pojištění, je to však zde dobrou praxí. Zaměstnankyně mají právo na plně hrazenou mateřskou v rozsahu 50 dní, kterou mohou uplatnit celkem třikrát během svého zaměstnání. Plně hrazený je také čas, který použije zaměstnanec na jednu životní pouť do Mekky (tzv. hadž). Dobrým zvykem je také, že zaměstnavatel hradí zaměstnanci jednu letenku za rok pro cestu domů. K tomu, aby cizinec mohl pracovat v Ománu, musí mít rezidenční kartu.

To, co v posledních letech trápí zahraniční zaměstnance v Ománu, je tzv. „omanizace“, tj. tlak na zaměstnávání většího počtu Ománců jak v soukromém, tak veřejném sektoru. Ještě v roce 2018 v Ománu dosahoval podíl zaměstnaných cizinců v soukromém sektoru 87 %. Jejich počet však klesá. V srpnu 2020 klesl jejich počet meziročně o 14,3 % (tomuto trendu výrazně pomohla i světová pandemie). Ministerstvo práce v posledních letech začalo vyhlašovat povinné kvóty na zaměstnávání vlastních obyvatel, které postupně navyšuje. Např. pro rok 2020 činí podíl pro odvětví cestovního ruchu 44,1 %, pro logistický sektor 20 % a pro průmysl 35 %. Těm, kdo kvóty neplní, ministerstvo práce neudělí povolení najmout více pracovníků.

Ing. Roman Plevák, Ph.D.

diplomat pro Omán

Velvyslanectví ČR v Rijádu