České vojenské památníky a hroby na italském území

1. Čeští bojovníci a vojáci v Itálii do konce 19.století

 

Bojovníci a v pozdější době příslušníci pravidelných vojenských jednotek pocházející z Čech a Moravy se poměrně často účastnili vojenských tažení a bitev, odehrávajících se na území současné Itálie, a to již nejpozději od 11.století, kdy se čeští bojovníci zúčastnili v roce 1083 po boku císaře Jindřicha IV. dobývání Říma. Ve středověku přicházeli čeští bojovníci (aristokraté i lidé prostého původu) do Itálie především jako členové ozbrojených družin a větších vojenských jednotek, kterým veleli členové panovnických dynastií Přemyslovců a Lucemburků. Proslulou se stala například účast českých bojovníků pod velením krále Vladislava I. na dobývání Milana v roce 1158. Itálie byla rovněž tranzitní zemí pro velkou část účastníků křížových výprav, mezi kterými byla i řada českých válečníků. Ve 13.století se čeští bojovníci zúčastnili na dnešním italském území bojových akcí především za vlády krále Přemysla Otakara II., ve 14.století opakovaně válčili v dnešní Itálii čeští panovníci Jan Lucemburský a Karel IV.

V roce 1617 se pozdější slavný vojevůdce českého původu, Albrecht z Valdštejna, podílel na válečném tažení rakouského arcivévody Ferdinanda proti Benátské republice. S dějinami Čech je spojen rovněž původem německý šlechtic Adam Jindřich ze Steinau, který na přelomu 17. a 18.století dvakrát zastával hodnost maršála (nejvyššího velitele pozemních sil) Benátské republiky. Po ukončení vojenské kariéry se usadil v Čechách, kde žil až do své smrti v roce 1712. Stal se zakladatelem západočeského zámku Nebílovy.

V 19.století často bojovali na dnešním italském území vojáci českých a moravských pluků tehdejší Rakousko-Uherské monarchie. Jejich ostatky jsou uloženy, spolu s ostatky vojáků jiných armád a národností, například na vojenském hřbitově (v objektu tzv. Ossaria) u města Solferino, kde našly místo posledního odpočinku ostatky nejméně 7000 vojáků, kteří padli v roce 1859 v bitvě u lokalit Solferino a San Martino. V roce 1996 odhalili členové Městského střeleckého sboru z Brna pamětní desku vojákům z českých zemí, padlým v této bitvě, v kostelíku v San Martino.

2. Příslušníci vojenských jednotek Rakouska-Uherska, pocházející z Českých zemí, padlí na italském území během 1. světové války            

2.1. Účast českých vojáků – příslušníků rakousko-uherských vojenských jednotek na bojích v Itálii v průběhu 1. světové války

            V průběhu 1. světové války probíhaly v letech 1915-1918 boje mezi rakousko-uherskými a italskými jednotkami na současném území Itálie a Slovinska. Na území těchto dvou států se proto nacházejí i válečné hroby s ostatky padlých vojáků obou tehdy znepřátelených armád. Celkově v té době tvořil podíl vojáků české národnosti v celé rakousko-uherské armádě přibližně 12%. Čeští vojáci sloužili nejen v různých jednotkách pozemních sil Rakouska-Uherska, ale byli i příslušníky válečného námořnictva a tehdy nově vytvořených leteckých sil.

Při posuzování národnosti padlých rakousko-uherských vojáků, sloužících v pozemních jednotkách, je možné do jisté míry použít jako pomůcku číslo vojenské jednotky, které odpovídalo sídlo jejího plukovního odvodního okresu. Příslušnost ke konkrétní rakousko-uherské jednotce, která měla doplňovací okres na současném území České republiky je důležitá pro odhad pravděpodobné národnosti padlého vojáka, je však zároveň potřebné vzít do úvahy, že za války se často stávalo, že původně čistě české a moravské pluky rakousko-uherských pozemních sil byly doplňovány vojáky jiných národností a naopak čeští vojáci mohli sloužit i u pluků s odvodním okresem mimo současné území České republiky. Jak uvádí český historik Josef Fučík, k nejpočetnějšímu přísunu českých vojáků v rakousko-uherské uniformě na italskou frontu došlo na jaře roku 1917, kdy bylo do vojenských operací v oblasti řeky Soča (italsky Isonzo) nasazeno 40-45 tisíc mužů, pocházejících z Čech a Moravy.

Padlí vojáci byli v průběhu bojů pohřbívání provizorním způsobem, nebo na místních hřbitovech, po válce italské úřady nechaly jejich ostatky většinou převézt na nově zřízené centrální vojenské hřbitovy, ale v řadě případů byli rakousko-uherští vojáci pohřbeni po novém uložení jako bezejmenní, ačkoliv v době pohřbu byla jejich identita známa. Registraci rakousko-uherských vojáků, pohřbených v Itálii má k dispozici italské Ministerstvo obrany a dále rovněž nevládní rakouská organizace Černý kříž, zabývající se péčí o vojenské hroby. Centrální vojenská pohřebiště padlých z 1.světové války, na kterých jsou v současné době na italském území uloženy ostatky padlých rakousko-uherských vojáků (včetně vojáků české národnosti či jinak spojených s historií Čech a Moravy) se nacházejí například v lokalitách Quero, Feltre, Rovereto, Aurisinia, Follina, Fogliano, Oslavia, Prosecco a Redipuglia.

Italská odborná veřejnost a místní i provinční zastupitelstva v oblastech severovýchodní Itálie stále věnují velkou pozornost uchování historické paměti, spojené s tragickými událostmi 1. světové války a jejich důsledků pro vojáky i civilní obyvatelstvo obou znepřátelených stran. Za zvláště potěšující lze označit skutečnost, že vojenské hřbitovy z 1.světové války na italském území se v současné době stále častěji stávají místem konání pietních a vzpomínkových akcí, které mají za cíl přispět k objektivnímu a vyrovnanému pohledu na tehdejší události. Účastníci obdobných akcí, pořádaných většinou s mezinárodní účastí, usilují o pietní připomínku obětí z řad příslušníků ozbrojených sil obou tehdy znepřátelených stran, včetně například vzpomenutí památky rakousko-uherských vojáků italské národnosti, bojujících za 1.světové války převážně na ruské frontě.

Členové Městského střeleckého sboru z Brna odhalili v nedávné minulosti 2 pamětní desky, věnované památce českých vojáků, padlých v Itálii za 1.světové války – v roce 2001 byla odhalena pamětní deska v lokalitě Redipuglia-Polazzo (poblíž města Gorizia) a v roce 2003 byla odhalena obdobná pamětní deska na místě bojiště v lokalitě Monte Grappa. Obě desky jsou opatřeny nápisy v češtině a v italštině.  

Internetové stránky s informacemi o rakousko-uherských vojenských hřbitovech v Itálii:

Internetové stránky rakouské organizace Schwarzes Kreuz:

http://www.osk.at/

Internetové stránky se seznamy vojenských hřbitovů v Itálii (v italštině):

http://www.cimeetrincee.it/cimiterimil.htm

 

2.2. Rakousko-Uherský vojenský hřbitov v lokalitě Follina (region Benátsko)

V souvislosti s oslavami 90.výročí konce 1. světové války se v lokalitě Follina (region Benátsko) konal na místním hřbitově dne 26.října 2008 pietní akt na počest slavnostního uložení ostatků 77 padlých vojáků – příslušníků různých jednotek pozemních sil bývalého Rakouska-Uherska.Pietní akt v lokalitě Follina organizačně připravilo místní zastupitelstvo ve spolupráci se zástupci italských a rakouských ozbrojených sil a s rakouským Černým křížem. Akce byla pojata jako společný italsko-rakouský příspěvek k zachování a prohloubení historické paměti, spojené s tragickými událostmi 1. světové války. K účasti byly pozvány i zastupitelské úřady států, jejichž současné území bylo do roku 1918 (zcela nebo částečně) součástí tehdejšího Rakouska-Uherska (včetně Velvyslanectví České republiky v Římě). Dále se pietního aktu ve Follina zúčastnili kromě místních obyvatel a zástupců radnice Follina a dalších okolních lokalit například členové zdejší sekce bývalých příslušníků jednotek Alpinů a skupiny propagátorů vojenské historie v dobových vojenských uniformách, mezi nimi i členové Brněnského městského střeleckého sboru.

Pietní akt se konal na místě bývalého rakousko-uherského vojenského pohřebiště, kam byly v letech 1917 a 1918 ukládány ostatky především rakousko-uherských a v menší míře i německých vojáků a v některých případech i italských válečných zajatců, kteří zemřeli v rakousko-uherské polní nemocnici číslo 1505 (původně celkem minimálně 900 hrobů). Pozemek bývalého vojenského pohřebiště je v současné době součástí areálu místního hřbitova ve Follina. Většina původních hrobů byla zrušena v letech 1939-1970, některé exhumované ostatky byly poté převezeny na centrální vojenská pohřebiště v Quero, Feltre a v Roveretu, v některých případech byly předány rodinám padlých. Následně byly až na výjimky zničeny původní kamenné náhrobky.

Na základě iniciativy místní samosprávy ve Follina a místní sekce Alpinů bylo v letech 2004 a 2005 exhumováno 77 ostatků vojáků, původně pohřbených ve společných hrobech bez označení. S ohledem na nekompletnost dochovaných vojenských záznamů, týkajících se jmen těchto padlých, již v současnosti zřejmě nelze spolehlivě zjistit jejich identitu. Dle přibližných odhadů se v areálu hřbitova nachází řádově ještě několik desítek (možná i stovek) neoznačených vojenských hrobů. Místní samospráva Follina ve spolupráci s Alpiny a za finančního přispění dalších sponzorů nechala na místě vybudovat centrální kryptu, která se má stát základem budoucího památníku smíření mezi národy a oslavou míru. V kruhu kolem krypty byly vztyčeny státní vlajky Itálie, Rakouska a dalších 10 zemí (včetně ČR), jako připomínka národů, z nichž pocházeli zde pohřbení vojáci.

Za finančního přispění místních samospráv města Follina a provincie Treviso byla v roce 2005 vydána publikace, dokumentující historii a dochované údaje, vztahující se k vojenskému pohřebišti ve Follina a v menší míře i k dalším obdobným památným místům v provincii Treviso, spojených s událostmi 1.světové války (autor prof.Roberto Tessari). ZÚ Řím odhaduje, na základě provedeného porovnání částečně dochovaných jmenných seznamů padlých, původně pohřbených ve Follina (uveřejněných v uvedené publikaci) s údaji z dostupné literatury, věnované struktuře rakousko-uherských jednotek za 1.světové války, že nejméně 5% padlých vojáků, pohřbených na zdejším vojenském hřbitově bylo příslušníky rakousko-uherských jednotek, jejichž odvodní okresy (území, na kterém měli trvalé bydliště příslušníci těchto jednotek) se nacházely na současném území České republiky. Nejvíce zastoupen byl pěší pluk číslo 91 s odvodním okresem v Českých Budějovicích a v okolí (nejméně 11 hrobů).

2.3. Hrob českého letce Edmunda Hudečka (příslušník rakousko-uherského vojenského letectva)

 

            V roce 2003 byla na městském hřbitově v lokalitě Mansuè (region Benátsko) odhalena pamětní deska s česko-italským nápisem na památku kapitána Edmunda Hudečka, příslušníka leteckých sil Rakouska-Uherska, který padl v průběhu bojového letu dne 12.června 1918. Na pamětní desce je mimo jiné v obou jazycích napsáno: „Zde končí nenávist tohoto světa, odpočívejte v pokoji stateční letci.“ Tento text byl převzat z nápisu na náhrobku, který v roce 1917 vztyčili příslušníci rakousko-uherského letectva na hrobě italského letce kapitána Giuseppe Gabbina. Kapitán Edmund Hudeček byl pohřben na městském hřbitově v Mansuè na sklonku 1.světové války spolu s dalšími 10 příslušníky různých jednotek rakousko-uherských ozbrojených sil. Jeho hrob byl nově identifikován v roce 1999, díky společné iniciativě několika místních italských zájemců o vojenskou historii, kteří následně kontaktovali badatele a relevantní organizace v České republice a v Rakousku. V nedávné době bylo, dle dostupných informací, uspořádáno na hrobě kapitána Hudečka několik pietních aktů, majících za cíl uctění padlých z 1.světové války, bez ohledu na jejich příslušnost k jedné z tehdy znepřátelených armád a zdůraznění významu mírové spolupráce mezi národy Evropy.

            Díky badatelskému úsilí výše uvedených osob a institucí jsou v současné době známy základní údaje o životě kapitána Hudečka. Edmund Hudeček se narodil dne 28.července1890 v polském městě Přemyšlu, kde se v té době nacházela významná rakousko-uherská vojenská pevnost. Pocházel z rodiny, hlásící se k české národnosti, jeho otec Karel Hudeček byl rakousko-uherským důstojníkem z povolání. Edmund Hudeček byl hlášen k trvalému pobytu v obci Obědkovice (15 km od Prostějova). V průběhu první světové války sloužil nejprve jako důstojník jezdectva, později se stal leteckým pozorovatelem a dne 17.května1918 získal pilotní osvědčení. Dne 12.června 1918 padl v průběhu bojového letu. Celkem získal až do své smrti 6 válečných vyznamenání. Jméno kapitána Hudečka je uvedeno na památníku padlých z 1.světové války v obci Bílovice nad Svitavou (3 km na sever od městské části Brno-Obřany), kde na sklonku života žila jeho matka. Na stejném památníku je mezi padlými uvedeno i jméno jeho otce Karla Hudečka.      

3.Hroby a pamětní desky, připomínající památku padlých a popravených příslušníků Československých legií v Itálii za 1.světové války

3.1. Československé legie v Itálii v průběhu 1.světové války

            První jednotkou československých legií v Itálii se stal Československý dobrovolnický sbor, založený v lednu roku 1917, který byl postupně několikrát reorganizován. Italská porážka u Caporetta v říjnu 1917 a rostoucí aktivita čs. zahraniční repre­zentace, především generála M. R. Štefánika, přiměla 21. dubna 1918 italskou vládu k podepsání dohody o zřízení samostatného čs. vojska v Itálii. Jeho velitelem byl jmenován generál A.Graziani. Čeští dobrovolníci působili velice úspěšně jako roz­vědčíci u 1. italské armády již od roku 1917 a jejich čety byly rozesílány na různé úseky fronty. V polovině roku 1918 bylo nasazeno již přes 1600 mužů.

Jako první větší jednotka se na řece Piavě zúčastnil tvrdých bojů 1. prapor 33. pluku, kde jeho příslušníci utrpěli značné ztráty u S.Dony a Fossalta (v současné době italský region Benátsko). Mezitím byla utvořena čs. divize složená z 31., 32., 33., 34. a 35. pluku. Z výzvědných rot vznikl 39. pluk. V polovině srpna 1918 byla divize přesunu­ta na frontu do prostoru mezi Gardským jezerem a řekou Adige (v současné době italský region Trentino-Alto Adige), kde ústředním dominantním bodem byl vrchol Doss Alto. Zde bojovala až do konce září úspěšně proti rakousko-uherské armádě. V říjnu 1918 vznikl Československý sbor v Itálii s 20 000 muži, jehož velení převzal generál Luigi Piccione. Všechny pluky československých legií v Itálii dostaly 8. pro­since v Padově své prapory a složily přísahu. Do konce roku pak byl sbor dopraven do osvobozené vlasti.

Kromě sboru vznikla v Itálii ještě Československá domobrana, vytvořená od listopadu 1918 z českých zajatců (bývalých rakousko-uherských vojáků) z poslední italské ofenzívy na přelomu října a listopadu 1918. Příslušníci Československého sboru v Itálii a Československé domobrany se krátce po příjezdu do nově vzniklé Československé republiky zúčastnili bojů proti maďarským jednotkám na Slovensku a dalších vojenských akcí v iredentistickém českém pohraničí. V průběhu bojů na Slovensku utrpěli v roce 1919 českoslovenští legionáři i domobranci z italské fronty další ztráty na životech.

3.2. Centrální pohřebiště padlých československých legionářů v Roveretu

Ostatky československých legionářů, kteří padli v průběhu bojových akcí za 1.světové války na italském území jsou v současné době uloženy na roveretském centrálním vojenském pohřebišti - Ossario Castel Dante, kde našly místo svého posledního odpočinku spolu s italskými a rakousko-uherskými vojáky. V Roveretu je pohřbeno celkem 151 československých legionářů, z toho pouze 1 hrob je hrobem neznámého vojáka, zbývajících 150 hrobů je označeno jmény padlých. Památka padlých československých legionářů je uctěna i na pamětní desce u vchodu do Ossaria Castel Dante. Ostatky 44 ze 46 československých legionářů, kteří byli na italském území v průběhu roku 1918 popraveni na základě rozsudků rakousko-uherských polních soudů, byly ve 20.letech 20.století exhumovány a převezeny na území tehdejší Československé republiky. V současné době jsou pohřbeny v Praze na hřbitově Olšany. Ostatky zbývajících 2 popravených legionářů nebyly po 1.světové válce nalezeny.

3.3. Památníky na počest popravených československých legionářů v regionu Trentino-Alto Adige: Arco a Riva del Garda  

V severoitalském městě Arco se od počátku 90.let 20.století každoročně koná česko-italská pietní vzpomínková akce, pořádaná na památku popravy 4 československých legionářů, odsouzených v roce 1918 vojenským soudem armády Rakouska-Uherska k trestu smrti za účast v 1.československém odboji v řadách jednotek Československých legií v Itálii. Za italskou stranu jsou hlavními organizátory akce místní samospráva města Arco a zdejší sekce bývalých příslušníků jednotek Alpinů (Alpini jsou elitní složkou italských pozemních sil, její příslušníci jsou speciálně cvičeni pro vojenské operace ve vysokohorském prostředí). Za českou stranu se pietní akce pravidelně zúčastňují zástupci Velvyslanectví ČR v Římě (dříve rovněž Generálního konzulátu ČR v Miláně), Československé obce legionářské a další organizace i soukromé osoby.   

Uvedená pietní akce se koná na počest 4 československých legionářů, popravených ve městě Arco dne 22. září 1918: Antonín Ježek, Karel Nováček, Jiří Schlegl a Václav Svoboda. Na místě jejich smrti byl po 1.světové válce vybudován památník se jmény popravených a s nápisem v češtině a v italštině: „Na těchto olivách byli popraveni českoslovenští legionáři zajatí rakousko – uherskými vojáky na Doss Altu, protože bojovali po boku italského vojska za svobodu.“ Jedná se o rozměry největší památník na počest popravených československých legionářů na italském území.

V blízkosti Arca, v katastru města Riva del Garda se dále nachází památník, věnovaný památce československého legionáře Aloise Storcha, popraveného na tomto místě dne 5.července 1918. Oba památníky 1.československého odboje vydržely v dobrém stavu až do současné doby díky obětavé péči místních občanů.

V rámci pietní akce probíhá pravidelně rovněž výstup na místo bojiště v horách nad Arcem - Doss Alto, kde se v době 1.světové války  nacházela bojová postavení italských a československých jednotek. Zde účastníci výstupu navštěvují zbytky italských opevnění, včetně předsunutého zákopu, ve kterém byli zajati 4 českoslovenští legionáři, následně popravení v Arcu. Čeští účastníci výstupu jsou při této příležitosti doprovázeni členy sekce Alpini a zástupcem vojenského muzea v Roveretu.

V regionu Trentino-Alto Adige byl popraven dne 26.července 1918 československý legionář Josef Sobotka v lokalitě Creto (součást Pieve di Bono), dle dostupných informací není na místě jeho popravy v současnosti žádná pamětní deska.

V nedávné době byly v italštině publikovány na základě iniciativy místních institucí 2 knihy, věnované památce československých legií v Itálii a jejich bojovým akcím v regionu Trentino-Alto Adige:

1)      Tiziano Bertè: Arditi e Alpini sul Doss Alto di Nago 1915-1918 (Ardité a alpini na Doss Alto di Nago 1915-1918), Museo Storico della Guerra, Rovereto 2005 – kniha je částečně věnována bojovým akcím československých legionářů v průběhu bojů na Doss Alto.

2)      Graziano Riccadona: Il 90˚ del Martire Cecoslovacco per l´Italia Alois Storch (90.výročí československého mučedníka pro Itálii Aloise Storcha), Museo Civico a Biblioteca Civica, Riva del Garda 2008 – kniha je věnována památce popraveného československého legionáře Aloise Storcha.        

3.4. Památníky na počest popravených československých legionářů v regionu Benátsko

V severoitalském regionu Benátsko se v současnosti nachází nejméně 7 pamětních desek, věnovaných památce popravených československých legionářů.

Ve městě Conegliano se nachází  ve zdejší ulici Československých mučedníků (Via Martiri Cecoslovacchi) pamětní deska s česko-italským textem označující místo, kde bylo dne 18.června 1918 v budově tehdejších vojenských kasáren popraveno 15 československých vojáků, odsouzených vojenským soudem armády Rakouska-Uherska. Jedná se o nejvyšší počet obětí popravy československých legionářů na italské frontě v průběhu 1.světové války. Tato pamětní deska byla obnovena v roce 1991. Na desce je umístěn nápis v češtině a v italštině: „Na tomto místě bylo zastřeleno Rakušany 15 československých legionářů, zatčených během bojů po boku Italské armády na svazích Montellu za svobodu vlasti – 18.červen 1918.

Další dvě pamětní desky s česko-italskými nápisy na památku 6 československých legionářů, se nacházejí v lokalitě Oderzo. Českoslovenští legionáři, popravení v Oderzo a v Oderzo-Piavon byli zajati v červnu roku 1918 příslušníky 64. uherské pěší divize, jejíž velitelství zde mělo v té době své sídlo. Pamětní deska v Oderzu je umístěna na malém památníku, pamětní deska v lokalitě Oderzo-Piavon je instalována ve stěně budovy, nacházející se v blízkosti pozemní komunikace Oderzo-Chiarano. Na obou pamětních deskách je česko-italský nápis: „Zde byli popraveni českoslovenští legionáři, zajatí rakousko-uherskými vojáky, protože bojovali po boku italského vojska za svobodu své vlasti.“

Čtvrtá pamětní deska se nachází v lokalitě Montone (10 popravených). Byla vztyčena na památku 10 československých legionářů, popravených dne 17. června 1918. Tato kamenná pamětní deska, později doplněná o bronzovou destičku se v současné době nachází ve stěně jednoho z místních domů. Na kamenné desce je česko-italský nápis:“10 vojínů z Československa bojujících v Itálii za svobodu svého národa bylo zastřeleno zde.“

Pátá pamětní deska se nachází v lokalitě San Stino di Livenza (je úmístěna na stěně domu). Je věnována památce 2 československých legionářů, popravených dne 19.června 1918.                          

Další 2 pamětní desky na počest popravených československých legionářů se nacházejí v oblasti města San Dona di Piave, v lokalitách Calvecchia (1 popravený – 21.června 1918) a Davanzo (5 popravených – 19.června 1918).

 

K popravě 1 československého legionáře na území dnešního italského regionu Benátsko došlo rovněž v lokalitě Mandrielle. ZÚ Řím nemá k dispozici informaci o existenci pamětní desky v této lokalitě.

4. České vojenské hroby a památníky z doby 2.světové války

4.1. Partyzánské pohřebiště ve Forno di Coazze a účast československých občanů v protifašistickém odboji za 2.světové války ve zdejší oblasti

           Pietní partyzánské pohřebiště v lokalitě Forno di Coazze (Ossario Caduti – Forno di Coazze) v regionu Piemont (v blízkosti italsko-francouzské hranice) vzniklo krátce po skončení 2.světové války. Jeho stavba byla financována z dobrovolných příspěvků přeživších válečných veteránů. V areálu pohřebiště jsou uloženy ostatky italských partyzánů, padlých v letech 1943-1945 v bojích proti vojenským jednotkám tehdejšího nacistického Německa a jejich italským spojencům, příslušníkům ozbrojených sil takzvané „Italské sociální republiky“, vyhlášené italskými fašisty v severoitalských regionech po 8.září 1943, kdy vláda tehdejšího Italského království podepsala kapitulaci se zástupci států protifašistické spojenecké koalice a vyhlásila válku takzvané „Velkoněmecké říši“.

Pohřebiště je tvořeno okrouhlou katolickou kaplí, ostatky padlých (celkem 97 hrobů a 1 symbolický hrob s prstí země z koncentračního tábora) jsou uloženy ve stěnách po obou stranách kaple. Mezi zde uloženými ostatky padlých jsou i 2 hroby partyzánů, pocházejících z tehdejšího Československa, které se nacházejí ve 2. horní řadě pravé stěny (pohled čelem ke vchodu do kaple) – 2. a 3. hrob odleva: Vilém Sabela (padl 6.prosince 1944) a Jan Heger (padl 27. dubna 1945). Ve vlastní kapli je na stěně umístěn československý státní znak (verze malý státní znak s dvouramenným křížem) s letopočtem 1938-1945. U oltáře jsou umístěny státní vlajky Itálie, USA, Velké Británie, Francie, vlajka bývalého Sovětského svazu a vlajka bývalého Československa (respektive současná vlajka ČR).

Na stěnách kaple jsou umístěny fotografie dalších padlých partyzánů, mezi nimi 3 českoslovenští občané: František Niemec, Josef Stebel a Antonín Vituš. Jednalo se pravděpodobně o bývalé příslušníky takzvaného „Vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava“ - symbolické, spíše pracovní vojenské jednotky s velmi omezenou výzbrojí, jejíž příslušníci byli z důvodu „nespolehlivosti“ v závěru 2.světové války německými okupačními jednotkami přesunuti do Itálie, kde převážně manuálně pracovali na stavbě vojenských opevnění. Řada z těchto českých vojáků se zapojila v Itálii do protifašistického odboje, případně se přes italské území v závěru 2.světové války přesunuli do Velké Británie, kde několik desítek z nich vstoupilo do řad Československé obrněné brigády.Dle dostupných údajů působilo jen v partyzánských jednotkách v horách v okolí Forno di Coazze – údolí Val Sangone celkem 35 československých partyzánů (nejpočetnější zahraniční skupina protifašistických bojovníků v dané oblasti).

Internetové stránky ANPI: www.anpi.it  

 

4.2. Českoslovenští parašutisté, pohřbení na britském vojenském hřbitově v Miláně - Trenno    

            Na britském vojenském hřbitově v Miláně (umístěn v parku v městské části Trenno) jsou pohřbeni 2 českoslovenští vojáci – příslušníci československých výsadkových jednotek ve Velké Británi :

a)      Štábní kapitán Rudolf Hrubec  (narozen v Bernarticích 15.listopadu 1914) – aktivní důstojník Československé armády. Do řad československého zahraničního odboje vstoupil již v červnu roku 1939, následně sloužil mimo jiné jako instruktor a letecký dispečer československých výsadkových jednotek ve Velké Británii.

b)      Poručík Bohuslav Nocar (narozen v Plzni 22.října 1920) – v době vypuknutí 2.světové války pracoval jako vedoucí prodejny firmy Baťa na Trinidadu v Britské Západní Indii. Počátkem roku 1941 dobrovolně vstoupil do řad zahraničních československých jednotek ve Velké Británii, kde byl vycvičen jako spojař a výsadkář.

Š.kpt. Hrubec a por.Nocar byli v letních měsících roku 1944 odveleni z Velké Británie na britskou leteckou základnu v italském městě Bari, na které tehdy působili i příslušníci zvláštních britských výsadkových jednotek SOE. Oba zahynuli při plnění bojových úkolů na palubě britského bombardovacího letounu Halifax v noci z 11. na 12.září 1944, kdy se tento letoun zřítil v horách poblíž severoitalské lokality Biella. Spolu s nimi zahynulo i dalších 11 spojeneckých vojáků, členů posádky letadla a příslušníků výsadkové skupiny SILICA, pověřené bojovými úkoly na severoitalském území za nepřátelskými liniemi. Kromě obou československých vojáků byli v době havárie letounu na jeho palubě přítomni příslušníci leteckých a výsadkových sil, pocházející z Velké Británie, Kanady, Nového Zélandu a spolu s nimi i dva italští parašutisté. Rudolf Hrubec a Bohuslav Nocar jsou pravděpodobně jedinými příslušníky československých vojenských jednotek ve Velké Británii, kteří během 2.světové války zahynuli na italském území v průběhu plnění bojových úkolů. Jejich hroby jsou v současné době umístěny na zmíněném vojenském hřbitově Milano – Trenno, oddělení 6, řada C, hroby číslo 5 a 6.         

Závěr: Italská odborná veřejnost a místní i provinční zastupitelstva v oblastech severní Itálie stále věnují velkou pozornost uchování historické paměti, spojené s tragickými událostmi obou světových válek a jejich důsledků pro vojáky i civilní obyvatelstvo znepřátelených stran. Za zvláště potěšující lze označit skutečnost, že organizátoři pietních akcí, organizovaných na počest vojenských i civilních obětí válek se v současné době snaží o objektivní a vyrovnaný pohled na tehdejší události a o pietní připomínku obětí z řad příslušníků ozbrojených sil všech armád, včetně například vzpomenutí památky rakousko-uherských vojáků italské národnosti, bojujících za 1.světové války převážně na ruské frontě. Pro Českou republiku je velmi významné, že odborná i laická veřejnost v severovýchodní Itálii má stále ve velké úctě bojové akce Československých legií v Itálii po boku ozbrojených sil tehdejšího Italského království.Dle názoru ZÚ Řím existuje v těchto oblastech řada možností dalšího prohloubení vědecké spolupráce s místními italskými partnery pro česká muzea moderní historie a pro české vědecké i vysokoškolské instituce, zabývající se oblastmi moderní historie a mezinárodních vztahů.