Upozorňujeme, že krajské školské úřady odmítají akceptovat dokumenty potvrzující studium v zahraničí, jejichž překlady byly realizovány a ověřeny, příp. pouze ověřeny zastupitelskými úřady ČR. Krajské úřady se při odmítání překladů vyhotovených či ověřených ZÚ opírají o ustanovení §108, odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání (školský zákon), který obsahuje explicitní informaci, že: …K žádosti se současně připojí úředně ověřený překlad dokladů uvedených v odstavci 2 nebo 3 do českého jazyka vyhotovený tlumočníkem zapsaným v České republice do seznamu znalců a tlumočníků.

Výše uvedené ustanovení školského zákona tak vylučuje možnost použít při žádosti o uznání vzdělání v zahraničí překlad dokumentů provedený jiným subjektem, než který předpokládá zákon. Toto omezení se ovšem netýká uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání, které se řídí ustanovením § 90 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, které říká, že v případě potřeby se k požadovaným dokumentům připojí jejich úředně ověřený překlad, aniž by kladl podmínku, že tento překlad musí být vyhotoven tlumočníkem zapsaným do seznamu znalců a tlumočníků.

Oprávnění ZÚ (HK) pořizovat překlady a ověřovat správnost pořízených či předložených překladů veřejné listiny vyplývá z § 18 odst. 3 písm. e)  a odst. 5 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě (zákon o zahraniční službě). Provádění ověření správnosti překladu veřejné listiny je dále upraveno Vyhláškou č. 187/2017 Sb., o provádění ověřovací činnosti zastupitelským úřadem a o podrobnějších podmínkách pro složení zkoušky k provádění ověřovací činnosti. Oba předpisy vstoupily v účinnost 1. 7. 2017.