Willer působil dlouhá léta v brazilské Curitibě (stát Paraná), kde se podílel na řadě významných architektonických projektů, například systému sociálního bydlení COHAB, systému unikátních autobusových zastávek, síti „majákových“ knihoven či  návrhu sídla Průmyslové asociace státu Paraná. 

V dokumentu se Alfred Willer  poprvé vrací do svého dětství v okupovaném Československu.  Vypráví hrůzy druhé světové války  příběhem své rodiny – židovského původu, která jako zřejmě jedna z mála židovských rodin  zůstala až do roku 1945 v Praze.  Společně s rodinou Willer emigroval do Brazílie v roce 1947, a to z obavy před narůstající mocí komunistů.

Částečně byl film  natočen (v podstatě amatérsky)  v roce 2005, kdy se Willer do České republiky na krátkou chvíli vrátil a procházel místa svého dětství – dnes již některá zaniklá. Vznikly tak zároveň unikátní záběry např. kaznějovské továrny na výrobu kyseliny citronové, která již dnes neexistuje.

Promítáním na GK Sao Paulo provedl  Willerův syn Marcelo, který se na realizaci filmu rovněž podílel.