português  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

V Sao Paulu byla otevřena první samostatná výstava JIŘÍHO KOLÁŘE v Brazílii

OBJEVY JIŘÍHO KOLÁŘE: KOLÁŽ A EXPERIMENTY je název první samostatné výstavy slavného českého umělce v Brazílii. Od 16. února do 2. dubna 2017 je celkem 75 děl ze sbírky Nadace Jana a Medy Mládkových  k vidění v Institutu Tomie Ohtake v Sao Paulu. Výstava vznikla ve spolupráci s Muzeem Kampa a Generálním konzulátem České republiky v Sao Paulu.

Objevy Jiřího Koláře: koláž a experimentace

OBJEVY JIŘÍHO KOLÁŘE: KOLÁŽ A EXPERIMENTY

As descobertas de Jiří Kolář: colagem e experimentação

Od 16. února do 2. dubna v Instituto Tomie Ohtake v Sao Paulu

Ve spolupráci s Muzeem Kampa  Nadací Jana a Medy Mládkových a Generálním konzulátem České republiky v Sao Paulu.

Hlavní sponzor: Sellier & Bellot

Kurátor: Jiří Machalický

Produkce: Instituto Tomie Ohtake a Terra à Vista

Výstava Jiřího Koláře v Instituto Tomie Ohtake

Výstava Jiřího Koláře v Instituto Tomie Ohtake


Výstava 

Slavnostní zahájení výstavy Jiřího Koláře 15.2.2017

Slavnostní zahájení výstavy Jiřího Koláře 15.2.2017



 

OBJEVY JIŘÍHO KOLÁŘE: KOLÁŽ A EXPERIMENTY

Jiří Machalický

Jiří Kolář se začal koláži věnovat už ve třicátých letech, měl také tehdy výstavu v pražském divadle D 37, kde ředitel a režisér E. F. Burian umožňoval mladým progresivním umělcům, aby tu prezentovali své současné práce. Kolář tu vystavil surrealisticky laděné koláže, z nichž se do dneška dochovaly nejméně dvě, které byly k vidění na umělcově retrospektivě uspořádané v pražské Národní galerii (1999–2000). Pak se však v tomto směru v době Skupiny 42, k níž patřili později slavní a uznávaní malíři (František Gross, František Hudeček, Bohumír Matal, Karel Souček, Jan Smetana, Jan Kotík), básníci (Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný), teoretici (Jiří Kotalík, Jindřich Chalupecký), sochař (Ladislav Zívr) a fotograf (Miroslav Hák) téměř odmlčel, i když se přece jen občas k vizuálnímu projevu vracel. Byl totiž ostatními členy tohoto seskupení uznáván hlavně jako básník. Přesvědčovali ho, aby se věnoval psané poezii. Od začátku pracoval velmi systematicky, sbíral materiál pro svou psanou i pozdější tzv. evidentní poezii. Obě oblasti rozvíjel na základě pravidel a principů, které si postupně stanovil. Ty potom neustále upřesňoval, až došel ke svým originálním metodám, kterým se věnuji v následujících řádcích.  

Období čtyřicátých let bylo pro Jiřího Koláře do značné míry rozhodující, shromažďoval motivy představující jeho vztah k městu, k historii i novým technickým či vědeckým objevům. Už tehdy se ukázala jeho mimořádná otevřenost, s níž dokázal vnímat svět v celé jeho rozmanitosti a proměnlivosti. Zároveň se rodil jeho výtvarný názor, v němž se uplatnily i některé literární postupy, ze kterých průběžně vycházel. K nim patří například volné prolínání témat, rytmus řazení slov a vět, skladba veršů apod. Šlo mu také o volné prostupování různých časů či epoch nebo o nekonečně a nevyčerpatelné prolínání rozmanitých významů. Dařilo se mu prokázat, že všechna historická období určitým způsobem souvisejí, že nic nevzniká ve vzduchoprázdnu, že každý předešlý krok ovlivňuje budoucí vývoj.  

Je nutné zdůraznit, že Jiří Kolář se nikdy neohlížel na podmínky, v nichž jeho tvorba vznikala. Pracoval svobodně, ať už se politická a společenská situace vyvíjela jakkoliv. Napsal řadu básnických sbírek, s jejichž vydáním vznikly během totalitního komunistického režimu velké problémy. Některé z nich byly připraveny k tisku a matrice byly rozmetány, jiné byly již dokonce vytištěny, a pak šly do stoupy. Také monografie, kterou o něm napsal a v českém nakladatelství Obelisk vydal známý český teoretik Miroslav lamač, šla opět do stoupy a zachovalo se jen několik exemplářů. Jiří Kolář byl sám vězněn v padesátých letech a jeho situace se znovu velmi zkomplikovala, když jako jeden z prvních podepsal slavnou Chartu 77, kterou inicioval Václav Havel a která vyzývala československý stát, aby respektoval lidská práva. Kolář byl přesvědčen, že není možné být dobrým umělcem bez uznání a dodržování etických hodnot. To je zřetelně vidět například v jeho deníku z roku 1968, tedy z krátkého období Pražského jara roku 1968, a potom i z následných měsíců do okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Umělcův vyhraněný smysl pro spravedlnost a sociální cítění se promítaly nejen do jeho literární tvorby, ale i do jeho vizuální poezie, v níž často uplatňoval i svůj osobitý smysl pro humor a jemnou ironii. Tato výstava se však týká především jeho výrazově pozoruhodně rozmanité výtvarné tvorby, v níž vycházel z poznání dějin umění, z hlubokého přemýšlení nad nejrůznějšími vztahy, z mimořádné schopnosti vnímat vývoj společnosti z nejrůznějších úhlů pohledu.

V raných konfrontážích a raportážích se spojují motivy z časopiseckých, většinou černobílých reprodukcí nebo xylografií. Do nich se promítají určité souvislosti, které nejsou na první pohled zřejmé a také si je každý může vyložit jinak. Jde o různé významy slov, o rozmanité výklady pojmů. Důležitý je i princip tzv. nalezených koláží, v nichž se určité prvky z různých důvodů spojily. Jiří Kolář pak povýšil kompozici, zamýšlenou původně třeba jen jako běžnou časopiseckou ilustraci, na umělecké dílo. Pokoušel se o vystižení příběhů prostřednictvím obrazů vytržených z jiných vztahů, o proměnu měřítek, o vyjádření souvislosti mezi uměleckým projevem a etikou. Od raportáží a konfrontáží, které mu umožnily zachytit rytmus poezie vizuální formou, byl už jen krůček k novým metodám.

Svébytné techniky po létech experimentů a sbírání materiálů plně rozvinul na konci padesátých a počátku šedesátých let. Tehdy přišel na své základní a zároveň nejtypičtější postupy, v nichž se slovo a písmo proměnily v souvislosti se soudobým mezinárodním vývojem na výtvarný prostředek.

Jedním z raných objevů konce padesátých let se stala muchláž, v níž se zmačkáním obrazů (xylografií, reprodukcí, map apod.) deformovaly původní motivy, abychom je mohli vnímat v nových dimenzích, z nezvyklých úhlů pohledu. Rozvíjely se jich celé série, proměňující původní témata, která nás najednou oslovila v jasném vztahu k dnešku. Jinou důležitou technikou se stala roláž, jež vznikala rozřezáním reprodukcí na proužky nebo případně čtverečky. Ty pak autor podle předem zvolených pravidel přeskupoval a sestavoval do nových kompozic. Někdy použil prvky z jedné, jindy z více reprodukcí. Spojil například dva obrazy z různých epoch, čímž se střídáním proužků z jednoho i druhého motivu začaly prolínat zdánlivě neslučitelné světy. Jindy se proužky vertikálně posouvaly nebo se řadily do kruhu.

Jinou důležitou technikou, v níž se prostupovala rozdílná prostředí, byla proláž. Její princip spočívá v tom, že jeden motiv (jak už název napovídá) prolínal jiný, že se obraz otevřel do dalšího prostoru, že se setkaly zcela odlišné významové roviny. Touto technikou vytvářel Jiří Kolář celé soubory, které měly určité téma. Jedním z motivů se staly jídelní příbory, kde tvary lžic, vidliček a nožů vystřihl a podlepil například obrazem malíře Piera Dorazia a proláž nazval Italské příbory. Siluetu krávy podložil motivem z obrazu amerického malíře Marka Tobyeho a proláž nazval Kráva, která snědla T. Velký soubor proláží tvoří ornitologie, v níž používal podobný princip, když siluety různých ptáků podlepoval obrazy známých malířů, jako byl Andy Warhol, Roy Lichtenstein, Jackson Pollock a další.   

Mimořádně zajímavá, ale jen krátce užívaná, byla technika stratifie. Její podstatou bylo slepování barevných papírů a jejich prořezávání skalpelem. Tím se odhalovaly spodní vrstvy a vznikaly obrazy připomínající toky energií. Jsou velmi blízké soudobému proudu informelu, který tak získal novou a zcela svébytnou dimenzi. Mimořádnou úlohu hraje ve vývoji Kolářova díla chiasmáž, v níž se objevily nové možnosti písma. Autor trhal stránky starých i nových knih tištěných v různých jazycích a rozmanitými druhy písem a typy liter. V tomto smyslu užíval i rukopisy, notové záznamy, zeměpisné, historické či hvězdné mapy, vzory látek, znaky šachových figurek.

V umělcově díle nechybí ani klasické koláže, v nichž využil svou mimořádnou literární i obrazovou představivost. Někdy motivy v kolážích zdvojil či znásobil, aby zdůraznil jejich účinek. Antikoláže vytvářel zmizením základních motivů z reprodukcí známých obrazů. Například z Rousseauova autoportrétu, který je v pražské Národní galerii, vyňal právě malířovu postavu, která se jakoby vznáší prostorem. Tak donutil diváka k zamyšlení, k nezvyklému způsobu vnímání reality.  Krásná a nápaditá je také řada kolážovaných objektů, rovněž již z šedesátých a počátku sedmdesátých let. Zajímavá jsou jablka různých velikostí, sošky či předměty polepené chiasmáží (obří houslová kobylka kolážovaná písmem, glóbus s notovými osnovami,…). Zvláštní kapitolu tvoří transparenty, v nichž kombinoval textilie a koláže vytvářené různými metodami. Vycházel z ironického pohledu na tzv. angažované umění, staly se pro něj protestem proti totalitním režimům. Reagoval v nich na prvomájové a jiné průvody, propagující komunistický režim, ale také na poezii církevních procesí. Závěsy zase s určitou nadsázkou a zároveň s nostalgií připomínají kouzlo domova. Jiří Kolář nesporně ovlivnil vývoj českého volného i užitého umění. Jeho metody se uplatnily v ilustraci, filmové, divadelní a televizní tvorbě i třeba v reklamě. Někdy si jejich autoři možná ani nejsou vědomi, z čeho vlastně vycházejí, od koho si nápady vypůjčili.

Ve sbírce Jana a Medy Mládkových se nachází v Čechách jistě nejkvalitnější kolekce děl Jiřího Koláře, která obsahuje přes 250 jeho koláží, kolážovaných objektů a dalších prací z jeho nejdůležitějších období. Totiž z časů před umělcovým odchodem z Prahy do Berlína (1979), a pak do Paříže. Tehdy se jeho názor utvářel, když opouštěl psanou poezii, aby ji nahradil vizuálním projevem, v němž uplatňoval podobné přístupy jako v literární tvorbě. V té době také využíval silné inspirační zdroje, které mu skýtalo české prostředí s každodenním setkáváním s dalšími umělci – malíři, sochaři, básníky a spisovateli, k němuž docházelo v ateliérech i u proslulého Kolářova stolu v pražské kavárně Slavia. A právě tehdy postupně objevoval své nejdůležitější metody a rozvíjel je nejrůznějšími způsoby, i když u nás často nemohl vystavovat ani publikovat. V Praze však byl dán základ jeho celoživotní tvorby, jenž později za berlínského i pařížského pobytu rozšiřoval a obohacoval o další možnosti a své postupy spolu s technickým pokrokem zdokonaloval a propojoval.

Jeho tvorba byla již dávno (od první poloviny šedesátých let) oceňována ve Francii, Německu, Itálii, Spojených státech a dalších zemích, kde mu postupně pořádali výstavy v různých prestižních institucích a vydávali četné obsáhlé monografie. V totalitním Československu se o něm zvlášť od podpisu Charty a po následném opuštění republiky mlčelo, jeho dílo se nevystavovalo a do oficiálních sbírek se nesmělo kupovat. Jeho část i velká část Kolářových mimořádně kvalitních sbírek českých i zahraničních umělců byla po jeho nuceném odchodu z Československa na počátku osmdesátých let státem zabavena a předána do pražské Národní galerie. Teprve po skončení komunistického režimu se v závěru života konečně setkal s uznáním a obdivem i ve vlastní zemi. Česká a slovenská muzea a galerie se v devadesátých letech předháněly v uspořádání jeho výstav, dva roky před smrtí (1999–2000) se v pražské Národní galerii konala jeho velká retrospektiva, k níž vyšla i reprezentativní monografie s několika texty (Josef Hlaváček, Jan Rous, Jiří Machalický). Jiří Kolář byl už tehdy připoután na invalidní vozík, ale vernisáže se ještě zúčastnil.

Museum Kampa zapůjčilo svou kolekci Jiřího Koláře do mnoha zemí světa (kromě jiných do Německa, Polska, Ruska a Finska, kde mu uspořádali velké retrospektivní výstavy. Tentokrát se reprezentativní výběr ze sbírky Jana a Medy Mládkových, který byl začátkem devadesátých let přemístěn do Prahy, představí v Sao Paulu, kde kdysi získal cenu na slavném a respektovaném bienále.

 

Pozvánka

 

přílohy

Jiří Kolář - convite 531 KB PDF (Acrobat dokument) 10.2.2017