Vodíková strategie

Vodík se aktuálně těší rychle rostoucí pozornosti jak v rámci Evropské unie, tak ve světě. Evropská unie považuje využití vodíku za jednu ze svých priorit v oblasti zelené politiky. V červenci 2020 představila EU svoji vlastní vodíkovou strategii pro klimaticky neutrální Evropu. Kumulativní investice do vodíku z obnovitelných zdrojů v Evropě by do roku 2050 mohly dosáhnout 180 až 470 miliard euro. Švédsko jako světový environnmenátlní lídr nechce zůstat pozadu. Švédská skupina Fossil Free Sweden vypracovala „cestovní mapu“ pro celkem 22 průmyslových odvětví pro cestu k bezfosilní společnosti ve Švédsku. Mapa mimo jiné zdůrazňuje výhody využití vodíku. V roce 2021 švédská vláda plánuje představit novou vodíkovou strategii, která musí také zohlednit některé výzvy jako dosavadní absenci přenosové vodíkové infrastruktury či nedostatečně rozvinutou domácí plynárenskou síť.

Fakta o využití vodíku

Pod pojmem obnovitelný, čistý nebo zelený vodík se rozumí výroba vodíku z obnovitelné energie nebo z obnovitelných zdrojů. Vlastní výroba vodíku může probíhat několika různými způsoby, a to přeměnou fosilních paliv (zemního plynu, uhlí), z biomasy (z pevných biopaliv, organického odpadu, bioplynu) či elektrolýzou, kdy se prostřednictvím elektřiny z vody odděluje vodík, kyslík a teplo. Pokud je vodík získáván z jaderné energie, bývá obvykle označován jako růžový, bezfosilní vodík.

Na druhou stranu fosilní vodík nebo též šedý vodík se standardně vyrábí z fosilních zdrojů. Jako tzv. modrý vodík bývá označována výroba vodíku z fosilních zdrojů v kombinaci se zachycováním oxidu uhličitého, tzv. technologií CCS (Carbon Capture and Storage).

Příležitosti pro dodavatele vodíkových technologií

S využitím vodíku ve Švédsku se již počítá. Ve Švédsku aktuálně existuje, nebo se plánuje celá řada velkých průmyslových projektů, které hodlají čistý, obnovitelný vodík využívat. Příkladem jsou investice společností Scania či Volvo do vývoje nákladních automobilů na vodíkový pohon či výroba oceli pomocí bezfosilního vodíku, kterou připravují švédské společnosti SSAB a Ovako.

Klíčem k realizaci investic do vodíku je nutný další rozvoj švédského elektrického systému. Například pro dosažení předpokládaného 8GW efektu z elektrolýzy do roku 2045 bude potřeba přibližně 55 TWh elektřiny. Jinými slovy, v krátkém horizontu je třeba vybudovat elektrickou síť, v dlouhodobém horizontu pak zvýšit vlastní švédskou výrobu elektřiny. K tomu bude třeba vybudovat novou infrastrukturu speciálního vodíkového potrubí a plynovodů. Poptávka se bude týkat také vybudování skladovacích systémů, ať již konvenčních (skladovací nádoby, kryogenní nádrže), či alternativních. To představuje nové dodavatelské příležitosti pro zahraniční a české firmy, které budou schopné nabízet svá řešení pro očekáváný dynamický rozvoj vodíkového hospodářství.