Český humanista Přemysl Pitter (nar. 21. června 1895 – zemř. 15. února 1976), byl pedagog, vychovatel a bojovník za mír, který po strašlivých zkušenostech 2. světové války zasvětil svůj život pomoci druhým. V meziválečném období byl činý v dělnických předměstích Prahy, kde s pomocí přátel postavil tzv. Miličův dům, centrum pro mimoškolní vzdělávání dětí. Kromě své pedagogické činnosti byl Pitter zapojen do mírového hnutí a věnoval se publikační činnosti.

 

Během 2. světové války poskytoval pomoc židovským rodinám a po jejím skončení se věnoval péči o židovské děti vracejících se z nacistických koncentračních táborů. Tato operace známá jako "Zámky" byla brzy rozšířena i na německé děti z českých internačních táborů. "Zámky" bezpochyby patří mezi největší morální Pitterovy zásluhy. Poté, co skončil světový válečný konflikt, Pitter v souladu se svým celoživotním postojem poskytoval  konkrétní pomoc těm, kteří byli nejzranitelnější – dětem, a to bez ohledu na jejich národnost. V letech 1945-1947 se mu s hrstkou kolegů podařilo otevřít sanatoria na několika zámcích v okolí Prahy. Dětem byla poskytnuta lékařská péče, dobrá strava a především láskyplný přístup. Po zotavení jim bylo poskytováno vzdělávání, které jim bylo během války odepřeno.  Současně s péčí o děti v rámci projektu „Zámky“ inicioval pátrání po dětech, které byly ztraceny, a nebo zmizely během válečného období. První skupina židovských dětí přišla do „Zámků“ z Terezína 22. května 1945. Osudy 850 dětí, kterým P. Pitter a se svými spolupracovníky pomohl, byly různé. Židovské děti většinou zamířily do Palestiny, dnešního Izraele. Zde vyrostli a vedli vlastní život. Mnozí z nich však zůstali v kontaktu s Českou republikou a udržují povědomí o tomto období svého života.

Po únoru 1948 se Pitter stále více stával nepohodlným komunistickému režimu. V r. 1951 byl donucen k emigraci.  I v exilu pokračoval ve své nezištné činnosti pro druhé; avšak zaměření tohoto úsilí se změnilo – nyní pomáhal uprchlíkům zejména z komunistických zemí. Deset let působil v uprchlickém táboře Valka v Bavorsku. V roce 1962 se Přemysl Pitter a jeho nejbližší spolupracovnice, švýcarská občanka Olga Fierzová, přestěhovali do Švýcarska, kde se aktivně podíleli na společenském životě emigrantů. P. Pitter zemřel v roce 1976. O. Fierzová pokračovala v této práci až do své smrti v roce 1990. Pitterovy zásluhy nalezly uznání již za jeho života - jeho úsilí o záchranu židovských dětí v době nacistické okupace bylo oceněno udělením vyznamenání „Spravedlivý mezi národy“ a mohl zasadit svůj strom v Aleji Spravedlivých v Památníku Yad Vashem v Jeruzalémě. V roce 1973 byl vyznamenán Velkým křížem 1. třídy za zásluhy Spolkové republiky Německo. U příležitosti svých 80. narozenin obdržel čestný doktorát z teologie na univerzitě v Curychu. V roce 1991 udělil prezident České republiky Václav Havel Přemyslu Pitterovi in memoriam Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Od roku 1991 Národní Pedagogické muzeum a Knihovna J. A. Komenského spravují Archiv P. Pittera a O. Fierzové, pečují o dokumenty o jejich životě a činnosti, jakož i dalších vynikajících lidech, kteří podporovali P. Pittera a jeho humanitární aktivity. Archiv také slouží jako zdroj historických materiálů o dětech zachráněných P. Pitterem, z nichž mnohé jsou stále ještě naživu a P. Pittera pamatují.

Autorky výstavy: Markéta Pánková, Lenka Lajsková a Pavlína Schultz