Japonská vláda sleduje dlouhodobě se znepokojením přílišnou závislost japonských firem na čínském trhu, ze kterého pochází nejen téměř pětina jejich zisků, ale také řada klíčových surovin a produktů. Podobně znepokojivá je rostoucí technologická převaha Číny s negativními dopady na zajištění domácí kritické infrastruktury. Po několika letech diskuzí se Japonsko nyní snaží situaci řešit ambiciózním zákonem.

Vládní podpora i omezení volného podnikání

Nový zákon má nově posílit ekonomickou bezpečnost země zavedením celé řady opatření. V první řadě se bude jednat o posílení odolnosti dodavatelských řetězců japonských firem u vybraných kritických materiálů. Ty prozatím nebyly vyjmenovány, nicméně lze očekávat široký záběr od čipů, přes léky až po vzácné vzácné minerály. Japonská společnost, která s nimi zachází, bude muset mj. vypracovat podrobný plán k zajištění jejich dodávek a zásob. Vláda bude za to tyto společnosti finančně podporovat.

U kritické infrastruktury se zavádí kontrola komponentů, které jsou dováženy ze zahraničí a jsou součástí systémů nezbytných k provozu ve čtrnácti „kritických“ odvětvích pro fungování státu a společnosti, např. telekomunikace, vodohospodářství, námořní a letecká doprava. Hlavním cílem tohoto opatření je zvýšení ochrany před kyberútoky, kterým japonské státní instituce i firmy stále častěji čelí.

Plánuje se také založení nové instituce, která bude sloužit ke konzultacím mezi veřejným a soukromým sektorem a jejím úkolem bude identifikace a vývoj průlomových technologií, kterým se dostane státní finanční a institucionální podpory. S tím souvisí i zavedení přísných pravidel pro ochranu patentů, zvláště u nových technologií, které je možné využít pro vojenské účely. Společnosti, které je vlastní, s nimi nebudou moci obchodovat, a místo toho dostanou finanční kompenzaci.

Možné dopady nového zákona na mezinárodní spolupráci

Implementace zákona o ekonomické bezpečnosti bude mít bezpochyby významné dopady na japonské byznysové prostředí, které budou mít také přímý vliv na vzájemný obchod japonských společností s jejich zahraničními partnery, kdy hrozí omezení sdílení technologií nebo importu rizikových zařízení a aplikací.

Ani mezinárodní technologická spolupráce, jako např. dva česko-japonské projekty aplikovaného výzkumu kofinancované Technologickou agenturou ČR (TAČR) a japonskou Agenturou pro nové energetické zdroje (NEDO), se pravděpodobně nevyhne z japonské strany přísnějšímu posuzování. Lze tak očekávat ještě větší byrokratické požadavky, než bylo dosud na japonské straně obvyklé.

Zaznívají také obavy, že japonská vláda bude subvencovat odvětví, která označí za kriticky důležitá pro národní bezpečnost. Takovým krokem by se dostali zahraniční konkurenti do značné nevýhody proti vládou podporovaným domácím šampionům. Přesto se v delším horizontu nabízejí i pozitivní scénáře předvídající, že dopad na evropské, resp. české společnosti by neměl být příliš velký. Evropská unie s Česká republika jsou pro Japonsko důvěryhodní partneři. Navíc pro japonské společnosti hledající alternativy mimo rizikové trhy by tak právě v Evropa mohla představovat oblast, které začnou věnovat více pozornosti.

Ondřej Svoboda, ekonomický diplomat Velvyslanectví ČR v Tokiu