Potahovaná hnojiva jsou navržena tak, aby jejich obal zajišťoval díky své nižší rozpustnosti pozvolné pronikání obsahu granulí do půdního prostředí, tzn. ke kořenům samotných rostlin. Hnojiva, která nejsou potažena plasty, údajně vyžadují nejméně dvě dodatečná hnojení před sklizní a jejich použití je méně ekologické a vede k nižšímu zatížení zemědělců. Potahovaná hnojiva byla vyvinuta koncem 70. let 20. století a od 80. let se rozšířila po celém Japonsku, přičemž je využívají především pěstitelé rýže.

Podle průzkumu Tokijského environmentálního startupu Pirika se od roku 2020 z Japonska ročně do oceánu síří odhadem 157 tun mikroplastů. Dle rozboru pochází 15 % mikroplastů z potahovaných hnojiv, což je druhý největší podíl po 23,4 % z umělých trávníků.

Ve svém prohlášení tyto tři hlavní skupiny (Národní federace zemědělských družstevních asociací Zen-Noh, Japonská asociace výrobců hnojiv a Národní asociace výrobců směsných hnojiv) uvedly, že jejich cílem je zemědělská výroba nezávislá na potahovaných hnojivech vyžívajících plasty do roku 2030. Vzhledem k tomu, že existuje mnoho zemědělců, kteří si vůbec neuvědomují, že se plasty v potahovaných hnojivech používají, tyto asociace plánují zvýšit informovanost a vytvořit opatření, která by zabránila úniku plastů. Zároveň hodlají pokračovat ve vývoji hnojiv využívajících materiály šetrné k životnímu prostředí včetně biologicky odbouratelných pryskyřic, a v zavádění alternativních technologií.

Zpracovala: I. Leopoldová, zemědělská diplomatka