Začíná znovu ožívat příběh tzv. odcizení Západu, který historicky představuje mezi spor středovýchodních provincií Ontaria a Québecu se západními provinciemi, především na suroviny bohatými Albertou a Saskatchewanem. Západní provincie se domnívají, že federální politika nebere na jejich potřeby zájmy a preferuje právě Ontario a Québec, dvě s náskokem nejlidnatější provincie (60% obyvatel, s odpovídajícím zastoupením ve Sněmovně) s nejsilnější hospodářskou a průmyslovou základnou, jakou se na Západě zatím nepodařilo vytvořit.

Proto, abychom lépe porozuměli vztahu kanadských provincií, musíme si uvědomit, že značná část Kanaďanů se často vnitřně identifikuje nejdříve se svou provincií, až pak s Kanadou. Jinak řečeno, můžete být nejdřív Alberťan či Québečan a až potom Kanaďan.

Dokud na západě Kanady vládla hospodářská konjunktura, kritické hlasy byly spíše sporadické, byť se začaly ozývat již po prvním federálním vítězství liberálního premiéra Justina Trudeau v roce 2015. Situace se ale začala vyostřovat s prohlubující se hospodářskou krizí především v Albertě a federálními volbami v roce 2019, kdy na celostátní úrovni vítězná liberální strana v Albertě a Saskatchewanu neuspěla a získala 1 mandátu ze 48 možných. Situace odráží obavy z nejistého hospodářského vývoje na Západě, který je těsně navázán na ropný a plynárenský průmysl, trpí poklesem cen ropy, odchodem zahraničních společností, snižováním investic a rostoucí nezaměstnaností. Zvláště Alberta, dlouho motor kanadské ekonomiky a stále jedna z nejbohatších kanadských provincií, na tohle není zvyklá. Z pohledu Alberty nepomáhají ani tzv. vyrovnávací platby, kterými se z federálních daní vyrovnávají rozdíly mezi chudšími a bohatšími provinciemi, mezi které patří právě ty západní. Jejich obyvatelé přitom nerozumí tomu, že Québec je podle nich ochoten si brát nejvyšší vyrovnávací platby a  zároveň odmítá plány Alberty na nové ropovody. Vyrovnávací platby se stávají politickým nástrojem, které s sebou přináší názory hrající na notu využívání systému k politickým hrám a podpoře vybraných provincií na úkor jiných.

 

Kritické postoje vůči federální vládě, zesilující od zmíněných voleb, dovedly v prosinci 2019 albertského a saskatchewanského premiéra k navržení jednání o novém uspořádání pro Kanadu, které by mělo obnášet zrušení uhlíkové daně, změnu vyrovnávacích plateb a podporu staveb nových ropovodů. Podobně se objevily také zprávy o oživení tzv. „Buffalo“ projektu, které mají svou historii v úvahách o sjednocení Alberty a Saskatchewanu do jedné silnější provincie a v současné době podporují vyšší spolupráci mezi provinciemi za účelem společného lobbyingu, zvláště za stavbu nových produktovodů.

Premiér Trudeau je si problémů Západu vědom, ohlásil, že Albertu „slyší“ a jmenoval bývalou ministryni zahraničních věcí Chrystiu Freeland, rodačku z Alberty, vícepremiérkou ve své menšinové vládě, s úkolem hledat způsoby, jak může Kanada smysluplně reagovat na požadavky jednotlivých provincií a získat jejich podporu. I přes neklid oddělení západní Kanady, tzv. Wexit, momentálně nehrozí, přesto jde o problém, jenž začíná provinční politikou do jisté míry rezonovat. Je možné čekat, že pokud bude nechán sám sobě, tak nespokojenost v západních provinciích poroste. Federální vláda má v plánu ukázat, že chce řešit i problémy Západu, a musí hledat způsob, jak vyvážit svůj program v oblasti podpory klimatu, podpory byznysu a jednotu Kanady. Současná situace s pandemií přitom staví před Kanadu, stejně jako před zbytek světa, další výzvy, se kterými je třeba se vypořádat.

 

 

David Müller, Denisa Šenkýřová, Generální konzulát ČR v Torontu