Mongolsko je svojí rozlohou asi 3x větší než Francie a 20x větší než Česká republika. Tento ohromný prostor obývá pouze 3,4 milionů lidí, z nichž celá polovina je koncentrována v hlavním městě Ulánbátaru. To je samozřejmě velký nápor na město, které bylo původně plánováno pro maximálně 500 000 obyvatel. Přechod z centrálně řízené ekonomiky na tržní, rozpad Sovětského svazu a spolu s tím konec poskytované materiální pomoci mongolským pastevcům, změna životního stylu mnoha Mongolů a hlavně změny klimatu jsou hlavní faktory, které stojí za migrací obyvatel ze stepí do hlavního města.

Globální oteplování v Mongolsku způsobuje více škody než kdekoliv jinde. Průměrná roční teplota zde za posledních 70 let vzrostla o 2,07 °C (tj. dvakrát více oproti celosvětovému průměru). Tato změna má za následek mnohem častější výskyt mongolského fenoménu zvaného dzud. Ten je charakterizován neobvykle suchými léty následovanou dlouhou a velmi chladnou zimou. Výsledkem jsou zhoršené podmínky pro pastevectví, kdy v létě je obtížné zasévat a sklízet trávu pro dobytek v potřebném množství, která potom chybí v zimních měsících. Podvyživená a dehydrovaná zvířata tak nemají v dlouhých a tuhých mrazech šanci na přežití. Pouze v letech 1999 a 2009 v Mongolsku následkem dzud zahynulo na 18 miliónů kusů dobytka. Stále obtížnější podmínky pastevectví a změna životního stylu mnoha Mongolů, kteří si již nepřejí vykonávat tvrdou práci, každoročně přiměje mnoho lidí, aby zanechali tradičního způsobu obživy a stěhovali se spolu se svými rodinami z dalekých stepí do Ulánbátaru za vidinou nalezení stabilnější a lepší práce.

Pastevci stěhující se do města se usídlují na vrcholcích kopců v okolí Ulánbátaru ve svých jurtách (místně nazývaných ger). Oblastem s vysokou koncentrací osob žijících v ger se říká ger distrikty/čtvrtě. V současné době v těchto čtvrtích žije více než polovina celkové populace Ulánbátaru. Tyto oblasti nejsou připojené na centrální vodovodní a kanalizační systém. Chybějící infrastruktura pro zabezpečení zdrojů pitné vody, neřešené odpadové hospodářství, zejména tuhých komunálních odpadů způsobují problémy v podobě znečištění ovzduší a půdy.

S každoročním nekontrolovaným přírůstkem obyvatel města je také spjata současná neudržitelná dopravní situace ve městě. Obrovské dopravní zácpy jsou na denním pořádku a jsou rok od roku horší. Pokud se situace nezačne v brzké době řešit, můžeme být svědky totálního dopravního kolapsu v centru města a jeho bezprostředního okolí. Hlavními důvody špatné dopravní situace jsou nevhodný systém plánovaní městského rozvoje, který nezohledňuje aktuální potřeby stále rozrůstajícího se města, slabá disciplína a neohleduplnost řidičů, špatný technicky stav vozidel a každoroční velká kvantita importovaných vozidel do Mongolska a její koncentrace v hlavním městě. Z celkového počtu 782 210 registrovaných osobních aut v Mongolsku, připadá celých 483 367 aut na Ulánbátar. V roce 2021 bylo do země importováno 55 237 osobních a 26 526 nákladních aut. Více než 80 % dovezených aut tvoří ojetá auta, přičemž 81 % všech aut v zemi jsou starší 10 let.

Současné nařízení občanského churalu města z roku 2012, který omezuje vyjíždění vozů na základě čísla SPZ, dostatečně nereguluje počet vozidel na silnicích. Podle aktuálního systému v pondělí nesmí vyjet auta s SPZ končící čísly 1 a 6, v úterý mají zákaz 2 a 7, ve středu 3 a 8, ve čtvrtek 4 a 9 a v pátky je zákaz pro vozidla s SPZ končící číslem 5 a 0.

K řešení problémů městské dopravy Ulánbátaru udržitelným způsobem je zapotřebí komplexní program, tomu chce přispět Světová banka rozvojovým projektem v hodnotě CZK 2,1 mld. s cílem vyvinout komplexní rámec udržitelné městské mobility, snížit dopravní zácpy, zvýšit bezpečnost silničního provozu a řešení odolnosti vybraných transportních koridorů vůči změně klimatu. Nová mongolská vláda začala aktuální špatné dopravní situaci ve městě věnovat potřebnou pozornost. Tento problém je adresován i v samotném programovém prohlášení vlády. V roce 2022 bude na rozvoj města vynaložena částka CZK 3,2 mld. (desetinásobný nárůst alokované částky oproti minulým létům). Strategický plán vlády v rámci SDG´s Mongolia 2030 počítá se změnou systému osídlení a decentralizace obyvatel, vytvořením nových průmyslových, obchodních a rezidenčních center a přestěhování chudého obyvatelstva z jurtovišť (ger čtvrtí). Dojde k rozšíření městské silniční sítě o nových 223 km silnic, tunelů a mostů.

V nadcházejícím období se bude také obnovovat zastaralý vozový park veřejné hromadné dopravy hl. m. Magistrát má zájem o dodávky autobusů, trolejbusů, nebo např. tramvajových systémů. Nové, komfortní a bezpečné dopravní prostředky by mohly být motivačním faktorem pro obyvatele města, aby více využívali veřejnou hromadnou dopravu. Prozatím je tendence v posledních letech opačná, každoročně klesá procento lidí, kteří využívají městskou hromadnou dopravu. Podle zveřejněných dat mongolského statistického úřadu veřejnou dopravu v současnosti využívá 54 % obyvatel města, před 15 lety to bylo o 13 % více. Současná 1100 km dlouhá uliční síť je řídká a nedostatečně propojená, což snižuje atraktivitu podniknutí cesty pěšky na úkor užití soukromého vozidla.

Pro české firmy z této situace vyplývají příležitosti v odpadovém hospodářství (sběr, svoz, třídění a následné využití), výstavba čistírny odpadních vod. Mohou se také podílet na řešení složité dopravní situace v Ulánbátaru, ucházet se o dodávky dopravních prostředků, nebo se účastnit na rozvoji infrastruktury zahrnující výstavbu silniční a tramvajové sítě. Uplatnění mohou najít také při dodávkách stavebního materiálu a při samotné realizaci staveb rezidenčních čtvrtí. Lze využít i české know-how s energeticky úspornými stavbami, zateplováním fasád, používáním izolačních materiálů a úsporných topných systémů. V neposlední řadě, mezinárodní organizace často vypisují tendry na najímání konzultantů pro technickou spolupráci (vypracování studií proveditelnosti apod.), čehož mohou využít české poradenské firmy z oboru.

Vypracoval: Vardan Khachatryan, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Ulánbátaru