Malou slavností byl v sídle Mongolské asociace zrakově postižených ukončen první z letošních Malých lokálních projektů poskytovaných Českou vládou v rámci Zahraniční rozvojové pomoci. Velvyslankyně i předsedkyně asociace se při předání obou přístrojů shodly, že prostřednictvím Asociace se nyní zrakově postiženým v Mongolsku otevírá další nové okno nejen do světa poznání okolní reality, ale také nové progresivní techniky 21. století. A to přináší i nové možností výtvarného vyjádření či dokonce příležitosti k podnikání. Asociace úzce spolupracuje se 116. státní školou pro žáky s vadami zraku a s rehabilitačními centry pro zrakově postižené mimo hlavní město. Těm budou určeny zejména učební materiály nebo 3D objekty pro výuku např. biologie či historie. Asociace je také zřizovatelem výukového centra nevidomých masérů a dalších profesí – pro něž budou velkým přínosem 3D názorné učební pomůcky např. pro tepovou diagnostiku nebo anatomii. Pro výrobní družstvo zrakově postižených, které funguje již od 90. let minulého století (v nesnadném prostředí, jehož okolí se od těch dob zlepšilo jen nepatrně), může schopnost navrhovat a vytvářet 3D předměty znamenat i nové výrobní nápady a rozšíření pracovních příležitostí.

Velvyslankyně Grollová v projevu i následném interview pro mongolský rozhlas podtrhla, že přístupnost vzdělání i účasti na životě společnosti patří k základním lidským právům pro všechny občany, bez ohledu na jejich možnou dočasnou indispozici nebo zranitelnost. Připustila, že v socialistickém Československu byly osoby se zdravotním postižením různými technickými překážkami vlastně drženy mimo centrum města a považovány za „ostudu“ socialistického systému – takže právě zapojení přátel se zdravotním postižením do plnohodnotného života v zemích západní Evropy se pro ni svého času stalo hlavním symbolem vyspělé demokratické společnosti. Participace a její překážky pro osoby se zdravotním postižením jsou otázkou propojující prakticky všechny vládní sektory, nejen sektor zdravotnictví – a nejen státem pověřené instituce, ale každý, kdo chce být hrdý na svou společnost i sám sebe, by si měl zkusit zavřít oči a chvíli se pohybovat po okolí, aby pochopil, kde jej pro nevidomé spoluobčany může udělat bezpečnějším a přístupnějším. Nejen, že se do stejné situace může dostat kdokoliv z nás, ale i technologie nebo designové prvky zkvalitňující život zdravotně postiženým, mohou být dokonce zajímavým podnikatelským záměrem.

Spolu s předsedkyní Asociace, která je absolventkou americké univerzity v oboru lidských práv, i ředitelem vojenského muzea, který se z vlastní iniciativy snaží o vytvoření „bezbariérové“ expozice, pohovořila velvyslankyně v následné besedě mj. o tom, jak hlavně mladé progresivní úředníky a Podnikatelskou komoru Hlavního města Ulánbátar upozornit na ostudný stav příjezdové cesty a okolí budovy Asociace, které je již několik let v podstatě divokou skládkou a kde se dokonce nedávno stal jednomu z členů asociace na absolutně neudržované komunikaci smrtelný úřad. Nejen halasné konference a hlavní bulváry, ale právě taková místa, kde se musejí pohybovat slabší členové naší společnosti – od dětí, přes seniory až třeba po osoby s omezenými možnostmi pohybu nebo zraku - jsou ukázkou, jak daleko naše demokracie skutečně dospěla.

Více informací: http://news.gogo.mn/r/162710