Mezinárodní klavírní Smetanova soutěž měla v Mongolsku své národní předkolo poprvé předloni. Letos se iniciátorka mongolské soutěže, profesorka klavíru a absolventka české Pedagogické fakulty paní T. Colmon, zasloužila o to, aby se novinka stala tradicí. Dne 6.12. 2015 se v koncertním sále národní Hudební a taneční konzervatoře v Ulánbátaru konal druhý ročník, jehož vítěz obdržel jako cenu letenku do České republiky, kde se v březnu 2016 zúčastní mezinárodního finále pod záštitou Plzeňské konzervatoře.

Velký pokrok za ony dva roky učinili nejen sami účastníci soutěže, ale také pedagogické aktivity paní profesorky Colmon: Jestliže jí, coby absolventce čerstvě navrácené ze zahraničních studií, před dvěma lety pomáhala se soutěží mongolská Asociace na podporu hudby, letos již byla hlavním organizátorem její vlastní hudební a taneční škola Šikulka, kterou v září 2015 otevřela v Ulánbátaru po vzoru českých „lidušek“ – zájmových škol hudebního, tanečního a výtvarného umění. V útulných sálech Šikulky se rozšířily dosud stále velmi omezené možnosti mongolských dětí věnovat se hudbě, zpěvu nebo baletu prostě jen tak pro radost, v odpoledních hodinách nebo o víkendu. A to je výborná zpráva také pro profesionální hudebníky – neboť právě mezi nadšenými amatéry jim do budoucna roste oddané publikum, které dokáže ocenit vynikající výkon klasického klavíristy, houslisty či operního pěvce, neboť i ono samo se snaží o hudbu vlastním úsilím (a nejen v karaoke).

Velvyslanectví ČR v Ulánbátaru podpořilo víkendovou soutěž také výstavou o letošním životním výročí Antonína Dvořáka a pohoštěním účastníků i publika vánočními dobrotami. Využilo velkého zájmu publika též k slavnostnímu předání diplomu letos oceněnému mongolskému účastníkovi mezinárodní výtvarné soutěže Lidice 2015.

Paní velvyslankyně zasedala spolu s dalšími třemi profesionálními učitelkami hudby v porotě – a závěrečné rozhodování o vítězích kategorie amatérů i kategorie „profesionálních“ studentů národní konzervatoře bylo rozhodně nelehké.

Účastníků bylo v profesionální kategorii devět, v amatérské třicet jedna – a každý z nich vložil do svých tří respektive dvou skladeb vybraného repertoáru všechnu svoji píli a cítění. Kromě povinných – a nutno říci, že technicky i dynamicky velmi dobře zvládnutých – skladeb Bedřicha Smetany slyšelo publikum též nádherné tóny nejrůznějších skladatelů, od Mozarta, Haydna, přes Debussyho, Chopina či Čajkovského až po Offenbacha.

A tak byla soutěž nejen pro vítězku M. Zaya, ale pro všechny malé i větší pianisty a jejich rodiče a učitele nakonec především krásným svátkem hudby, která nezná hranic a oslovuje srdce malých i velkých bez ohledu na zemi původu. Všechny přišel nakonec za jejich účast, výdrž a soustředěný výkon odměnit i sám Mikuláš (civilním povoláním konzul) a krásný anděl (Mongolmaa).

Přejeme Zaya, ale i všem těm, kdo se v březnu příštího roku vydají do Plzně na mezinárodní zkušenou mimo soutěž, mnoho úspěchů. A všem ostatním hodně šťastných zážitků a radosti z hudby, tance i všeho možného vlastního aktivního tvoření v celém nadcházejícím roce 2016!