Tradičně byly přepraveny čtyři klisny vybrané z několika evropských ZOO do Národního parku Gobi B v místě zvaném Tachiin tal (neboli „step koní Převalského“, od mongolského názvu „tachi“) v západomongolské provincii Gobi-Altaj.

Protože k dlouhodobě udržitelnému životu stáda v podmínkách volné přírody je však žádoucí, aby se jeho populace zvýšila co nejrychleji na alespoň tři sta kusů (a zatím má kolem jednoho sta), požádala před dvěma lety tehdejší mongolská ministryně životního prostředí Čechy o pomoc s vnitrostátní přepravou dalších čtyř jedinců z rezervace v Centrální provincii, kde je již na malém prostoru stádo koní Převalského spíše přemnoženo a kde navíc nemá ideální podmínky, jako ve svém původním habitatu jihozápadní Gobi. Tento záměr nemohla mongolská strana sama dlouho uskutečnit, protože nemá k dispozici potřebný letoun. Vše se tedy konečně podařilo až díky pražské ZOO, nepochybně i zásluhou energické podpory mongolského ministra životního prostředí a zeleného rozvoje v průběhu loňského roku. Speciální ohrada pro odchyt vybraných jedinců v Národním parku Chustaj Nuruu bude za stejným účelem využita i v následujících letech a přinejmenším ZOO Praha je připravena, kromě transportů koní z Evropy, dál pokračovat také v této části společného úsilí. Samozřejmě, jiní donoři, kteří by se náročného úkolu chtěli také ujmout, budou vítáni. Ovšem zdá se, že v této dekádě se v rámci Mezinárodní skupiny pro záchranu koní Převalského (International Takhi Group), kterou v Mongolsku aktivně reprezentuje p. Sajchnaa, kromě Čechů zatím nikdo další s tak robustními možnostmi neobjevuje.

Přepravu jednoho hřebce a tří klisen z Chustaj Nuruu - tedy jejich odchycení, naložení do speciálních beden, tříhodinovou cestu nákladními vozy na ulánbátarské letiště, odtud let do jihozápadního Bulganu a odtud ještě další mnohahodinovou cestu nákladními vozy až k místu vypuštění do volné přírody - charakterizovali zkušení pracovníci ZOO Praha jako ještě mnohem náročnější a dramatičtější, než v případě koní odchovaných v zoologických zahradách. Chustajští koníci se již narodili a žili v relativně volné přírodě – a proto se nepřirozené situaci a manipulaci bránili mnohem zuřivěji, než přivyklá zvířata. Ředitel Chustajského parku p. Dašpürev se s nimi loučil dojemným obřadem jako s odjíždějícím „synem a dcerami“ – a zejména ženská část pracovního týmu nemohla potlačit slzy. V těsné spolupráci českých veterinářů s pracovníky Chustajského parku i s dlouholetými mongolskými propagátory znovunavrácení koní do původního rodiště, působícími v různých institucích, se však nakonec celá akce úspěšně zdařila. V Gobi B již nové přírůstky přijal a pomohl vypustit druhý tým v čele s neúnavným a svému poslání oddaným ředitelem národního parku p. Ganbátarem. Chustajská skupinka spolu s novými evropskými „slečnami“ se tak již ráno probudila na pláních, po nichž se celá staletí proháněli jejich světově unikátní předkové!

Letošní transport se těšil velkému zájmu mongolských médií a jistě posílí také zájem samotného mongolského obyvatelstva o ochranu jeho unikátní, leč často opomíjené přírody. Je nesporné, že unikátní plemeno koní Převalského v 50. letech 20. století v Mongolsku málem vyhynulo především díky působení lidí. Pro svět dokázali koně Převalského zpětně vyšlechtit jen odborníci mnichovské a pražské ZOO (která je od té doby také správcem celosvětové plemenné knihy těchto koní). Nyní záleží opět jen na Mongolech, zda si jednu z vlastních přírodních vzácností, dokáží ochránit a udržet, aby na ni mohli být také jejich potomci v dalších stoletích hrdí.