Již připomínka této výrazné ženské představitelky „nové vlny“, věčné buřičky a provokatérky zesměšňující a kritizující společenské problémy a muže ženskýma očima, byla sama o sobě sondou do české historie. Věra Chytilová patřila ke kulturní elitě Československa 70. a 80. let minulého století a ovlivnila mnoho budoucích filmařů, divadelníků, ale také feministek a aktivistů usilujích hlavně pak v 90. letech o vyrovnání příležitosti pro muže i ženy.

Jeden z filmů, který jsme z dlouhého seznamu její hrané i dokumentaristické tvorby mongolským a českým divákům naší malé komunity připomněli, patří ke klasice osmdesátých let. „Faunovo velmi pozdní odpoledne“ je ironizujícím příběhem stárnoucího fauna, prostopášníka, který má ale rád především sebe – a na konci života s hrůzou zjišťuje, jak povrchně a bez skutečných citů jej asi prožil. Prudké trhané záběry kamery, pro styl Věry Chytilové příznačné, nás zavedly zpět do Prahy roku 1983, se záběry do - tehdejším vysokoškolákům důvěrně známé - Kavárny u Hada, baru u Malého hada vedle divadelní akademie (DAMU) a divadla Disk v okolí Klementina na Starém městě, do Pětikostelní a Sněmovní ulice na Malé straně, mezi herce divadla malých forem Sklep, jakož i na Malostranskou plovárnu nebo do okolí tehdejšího Paláce kultury či Bruselského pavilonu.

Nutno přiznat, že na starší kopii filmu nebyly již všechny tyto záběry snadné ke sledování. Stejně tak zápletky obstarožního svůdce (hrál Leoš Suchařípa) nebo i, v tehdejší době potleskem vítané, „politické“ narážky byly pro dnešní zejména mladé mongolské diváky již trochu nesrozumitelné.

Každopádně se ale opět jednalo o příjemný společenský večer, na kterém se zároveň navázaly další nové přátelské i pracovní kontakty – například v rámci příprav na letošní transport koní Převalského, který v těchto dnech připravoval v Mongolsku ředitel ZOO Praha pan Miroslav Bobek a jeho tým.