SUVERÉNNÍ ŘÁD MALTÉZSKÝCH RYTÍŘŮ

 

Státní vlajka Suverénního řádu maltézských rytířů

 

vlajka Suverénního řádu maltézských rytířů

 

 

státní znak

 

ZÁKLADNÍ INFORMACE O TERITORIU

Oficiální název státu: Suverénní řád maltézských rytířů
(Sovrano Militare Ordine Ospedaliero di San Giovanni in Gerusalemme di Rodi e di Malta)

Náboženství: římskokatolické vyznání

Národnostní složení: příslušníky řádu jsou představitelé nejrůznějších národností
cca 11 000 členů řádu
cca 80 000 stálých dobrovolníků

Úřední jazyk: italština, pracovně lze použít angličtinu či francouzštinu

Svátek: 24. června (narození Svatého Jana Křtitele) - 1999 oslava 900. let existence řádu

Hlava státu : 81. kníže a velmistr J.V. Fra’ John T. Dunlap

Velkokomtur: J.E. Fra’ Emmanuel Rousseau

Velkokancléř: J.E. Riccardo Paternò di Montecupo

Velkošpitálník: J.E. Fra’ Alessandro de Franciscis

Receptor státní pokladny: J.E. Fabrizio Colonna

Členové vlády s poradní funkcí: J.E. Fra’ Roberto Viazzo, J.E. Fra’ Richard J. Wolff, J.E. Fra’ John Eidinow, J.E. Fra’ João Augusto Esquivel Freire de Andrade, J.E. Fra’ Mathieu Dupont, J.E. Antonio Zanardi Landi, J.E. Michael Grace, J.E. Francis Joseph McCarthy, J.E. Mariano Hugo Windisch-Graetz

Navázání diplomatických styků: 1.1.1993 (8. června 1990)

Velvyslanci:

J.E. Wenceslas de Lobkowitz (16.2.2016)
J.E. Václav Kolaja (10.10.2018)

 

BILATERÁLNÍ VZTAHY

Bilaterální vztahy s ČR nejsou zatížené vážnější problematikou. Dne 30. 12. 1992 v souvislosti s rozdělením federace předal velvyslanec řádu na FMZV ČSFR verbální nótu, v níž uznal oba nástupnické státy a potvrdil další existenci diplomatických styků s ČR. Čs. velvyslance u řádu uznal jako velvyslance ČR 30. 1. 1993.
Ve dnech 26.- 28. 11. 1993 návštívila ČR delegace řádu v čele s velmistrem A. Bertiem.
Oslav 900 let existence řádu (slavnostní bohoslužba v chrámu sv. Petra 24.6.1999) se zúčastnili předseda ZV PSP ČR L. Zaorálek a poslanec P. Tollner.

Řádu byl navrácen Velkopřevorský palác (sídlo velvyslanectví řádu v ČR) spolu s Maltézským konventem a kostelem P. Marie pod řetězem na Malé Straně v Praze.
Historicky řád pokládá za svůj majetek i nemovitosti ve Slezsku (Dívčí hrádek), hrad Strakonice a cca 2000 ha pozemků, řád však aktivněji za jejich restituci dosud nevystupuje.
Svou charitativní činnost rozvíjí řád i v ČR: složka řádu, která působí pod Velkopřevorstvím českým, byla zaregistrována při MK jako česká maltézská pomoc. Teritoriálně je řád přítomen především v Praze, Jihlavě, Prostějově, Olomouci, Uherském hradišti, Dobříši, Jablonci, Velešíně. Pod interním názvem "Sdružení Maltézský kříž" členové řádu působí v Klatovech a v Albrechticích. Orientují se na pomoc bezdomovcům, starým a nemocným.
V rámci českého velkopřevorství řád založil dne 7. 2. 1995 Bratrství sv. Jana Křtitele, které sdružuje členy řádu, rozhodnuté praktikovat úžeji pojatou náboženskou katolickou činnost (podmínkou je absolvování náboženských cvičení, pravidelných ročních exercicií, složení slibu v řádovém kostele, atp.).
Činnost českých sekcí je materiálně podporována zahraniční kooperační složkou - švédskou misí v Lundu, která je rovněž formální součástí českého velkopřevorství.
Vzhledem k rozsahu relace a charakteru relace, autonomii činnosti řádu v ČR a absenci mezistátních problémů se vztahy na oficiální úrovni omezují především na protokolární styky.

VNITROPOLITICKÁ CHARAKTERISTKA

Členství v řádu
Zásadní možnost vstoupit do řádu je vymezena především věkem (20 let), složením vstupního členského příspěvku ("vstupní dávka"), nepřímo katolickým vyznáním a vykázáním užitečné humanitární činnosti ve prospěch řádu. Posledně jmenovaný požadavek není upřesněn, řád jej reprodukuje dle osobní užitečnosti uchazeče. Členové řádu se po složení slavnostního slibu stávají profesními bratry (zkratka před titulem: Fra'). Dělí se na profesní rytíře (celibátní laici, z nichž je volen velmistr, velkopřevor, převoři a komtuři, a kteří musí být šlechtického původu) a profesní kaplany (duchovní). Druhou třídu tvoří tzv. obediční rytíři, kteří skládají pouze nižší slib poslušnosti a křesťanského života. Mohou být ženatí a mohou vykonávat funkce řádových delegátů a regentů. Třetí skupinu tvoří řadoví členové, kteří jsou vázáni povinností pomáhat poslání řádu.

Mezinárodní postavení řádu
Řád vykazuje právní a fyzickou dualitu, která vyplývá z jeho historického vývoje a kterou lze zřetelně vyčíst i z jeho úplného názvu. Za prvořadou vlastnost formálně považuje svrchovanost ("suverenitu"), v užším smyslu mezinárodně uznané postavení subjektu mezinárodního práva sui generis.
Historický charakter vzniku "řádu" jako součásti katolické církve vyžaduje zohlednění podřízenosti Sv. stolci. V praxi je tato dualita řešena tím, že papež jmenuje kardinála - protektora (Cardinalis Padronus), který má kompetence nad duchovním životem řádu. Řád rovněž uznává primát Sv. stolce v oblasti právní, svrchovanost je naopak vyjádřena např. ve jmenování velvyslance řádu při Sv. stolci, který však nemá protějšek v papežském nunciovi.
Řád sám přiznává, že v jeho případě nejde o klasickou, ale tzv. "funkční" svrchovanost, v níž chybí např. teritoriální prvek. Tradiční přívlastek "maltský a rhodský" současně odkazuje na historické období (1530 -1798), kdy řád vykonával i teritoriální svrchovanost nad ostrovem Rhodos a později Maltou.

Vnitřní organizace
Výkon suverenity řádu spočívá v diarchii knížete velmistra (hlavy státu), Svrchované rady, Generální kapituly a Úplné státní rady. Generální kapitula (obdobná svým charakterem parlamentu) je nejvyšším shromážděním rytířů, které se schází každých 5 let a volí členy výkonné Svrchované rady (de facto vlády).
Úplná státní rada je zvláštním zasedáním Generální kapituly a je svolávána výhradně k volbě velmistra nebo jeho zástupce.
Generální kapitula i Úplná státní rada jsou složeny z představitelů velkopřevorství, převorství, podpřevorství a národních sdružení (asociací).

Administrativně-správní členění

Teritoriální členění
Přes mezinárodně přiznávanou právní subjektivitu řád nemá teritoriální svrchovanost. Jeho územní postavení je proto řešeno ve vztazích s Itálií, která naposledy v r. 1969 přiznala extrateritoriální práva římské budově Palazzo di Malta (sídlo velmistra a vedení řádu) a reprezentativnímu sídlu řádu na římském Aventinu a současně přiznala velmistrově funkci charakter funkce hlavy cizího státu s diplomatickou imunitou. Řád současně jako mezinárodní subjekt vlastní řadu historických nemovitostí ve světě.

Organizační členění
Hierarchicky nejvyšší místní jednotkou jsou velkopřevorství v čele s velkopřevorem (Řím, Lombardie a Benátsko, Neapolsko a Sicílie, Čechy, Rakousko a Anglie) a podpřevorství (Německo, Irsko a Španělsko), které vznikly v regionech historického působení řádu. V ostatních zemích je řád přítomen formou národních sdružení (asociací), v některých případech obojí formou (Itálie, Irsko) v čele s předsedy.

ZAHRANIČNĚ POLITICKÁ ORIENTACE

Řád ve své zahraniční činnosti formálně vždy podtrhuje především postavení subjektu mezinárodního práva a nezávislost, tj. svrchovanost. Argumentace v uvedeném smyslu je obsažena ve většině oficiálních informací. Řád proto zdůrazňuje své členství v mezinárodních organizacích: OSN (pozorovatel od r. 1994), Rada Evropy, Mezinárodní ústav lidských práv, Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva, Organizace středoamerických států, UNESCO, FAO, Mezinárodní výbor vojenského zdravotnictví.
Základními principy činnosti řádu jsou pomoc trpícím a ochrana lidské důstojnosti na základě křesťanské solidarity. Z věcného hlediska proto řád svrchovanost označuje pouze za nástroj své humanitární činnosti ve světě, která je v zásadě apolitická a neideologická a je podmíněna pouze ochotou místních vlád přijmout pomoc řádu.
V případech, kde to místní podmínky vyžadují, řád (či jeho místní složka) uzavírá jednorázové bilaterální dohody o pomoci - např. v r. 1995 s Marokem, Seychelskou republikou a s Francií.
Řád proto většinu zahraničních událostí hodnotí především z hlediska podmínek humanitárního působení. Vzhledem k rizikovosti svého působení v oblastech konfliktu se současně zdržuje vyhraněnějších stanovisek.
Zvláštní pozornost řád věnuje situaci na Blízkém východě. (Důvody jsou jak náboženské - "Svatá země" spojená se vznikem řádu - tak technické. řád vlastní v Betlémě špičkově vybavenou nemocnici a existují obavy, aby zhoršení situace v místě neznemožnilo její činnost.)

Poštovní unie: Řád vyvíjí emisní filatelistickou činnost a uzavřel poštovní konvence s 35 státy, naposledy s Rakouskem, Polskem, Maďarskem a Slovinskem a ČR. Tyto dohody chápe jako projevy mezinárodního uznání své humanitní činnosti i jako výraz uznání své suverenity.

Pomoc na úseku zdravotnictví tvoří hlavní viditelnou složku humanitární pomoci řádu. Podle řádových údajů se roční objem výdajů na hmotnou i finanční pomoc v cca 80 státech pohybuje okolo 250 milionů USD . Řád provozuje celkem 350 sociálních zařízení a nemocnic. Udržuje 17 větších nemocnic na špičkové úrovni (Malta - 900 lůžek, nemocnice sv. Františka ve Flensburgu - 420 lůžek, nemocnice v Bonnu Hartberg - 400 lůžek), 30 ošetřoven, 22 domovů pro handicapované, útulky pro postižené leprou (Afrika a Jižní Amerika: rehabilitační centrum v Argentině ošetřuje 21 000 nemocných), 2 skladovací a distribuční uzly léků a krevní banku (Malta).
Řád se zaměřuje, vedle pomoci v oblastech válečných konfliktů, na pomoc obětem přírodních katastrof - za tímto účelem řád v roce 1994 založil skupinu ECOM (Emergency Corps Order of Malta), která koordinuje humanitární pomoc v uvedených případech.
V rámci evropských řádových místních organizací jsou aktivní především rakouská a německá složka. OSN v minulosti několikrát (např. při volbách v Latinské Americe v r. 1990) pověřila některou z organizací řádu zajišťovat lékařskou pomoc pro pozorovatele OSN.



DĚJINY A ČINNOST ŘÁDU

Heslo: Defensio fidei et obsequium pauperum (Ochrana víry a služba chudým)

Řád Svatého Jana vznikl r. 1099 v Jeruzalému jako společenství spjaté s řádem benediktýnů a působil jako ošetřovatelský řád pro poutníky do Svaté země. V roce 1113 za vedení velmistra Gerarda mu byla bulou papeže Pascala II. přiznána nezávislost při volbě svých představitelů. Pod vedením Raymonda du Puy (1120 -1158) byl řád pověřen poskytováním pomoci nemocným a poutníkům na území osvobozeném od musulmanů i vojenskou ochranu a stal se tak "personna mixta" - řádem vojenským a ošetřovatelským. Raymond du Puy rovněž zavedl používání dodnes známého symbolu řádu - osmihraného bílého kříže.
Po pádu křesťanských pozic ve Svaté zemi v roce 1291 řád přesídlil na Kypr. Vedle církevního práva na nezávislost a práva udržovat vlastní ozbrojené síly získal řád dobytím Rhodu r. 1310 i suverenitu teritoriální. Roku 1522 však musel kapitulovat před tureckými útoky a ostrov opustit. V roce 1530 získal řád od císaře Karla V. ostrovy Malta, Gozo a Comino. Od tohoto data se uvádí jeho název "Suverénní rytířský řád maltský ".
V letech 1607 a 1620 obdržela hlava řádu - velmistr - titul Knížete Svaté říše. V roce 1798 byl řád Napoleonem z Malty opět vypuzen a dodnes sídlí jeho ústředí v Římě (s právem exteritoriality) v Maltézském paláci. V r. 1998 však dostal do bezplatného užívání na 99 let svůj původní hrad nedaleko hlavního města Valletty.
Ve 20.století se řád maltézských rytířů navrátil ke svému původnímu, tj. charitativnímu zaměření. Přijímá patronáty nad nemocnicemi, výzkumnými projekty ve zdravotnických oborech, podílí se na pomoci postiženým. Jeho národní sdružení ve světě vlastní 200 nemocnic, útulků pro přestárlé a postižené. Řád se podílí na finanční a materiální pomoci potřebným, na organizování poutí, pomoci uprchlíkům, aktivně vystupuje proti násilí, terorismu, nebezpečí drog, atp.

DĚJINY PŮSOBENÍ ŘÁDU NA ÚZEMÍ ČR

První řádoví kněží přišli do Prahy již v roce 1150. Řád byl do Čech uveden v letech 1156-59 a patřila mu řada objektů v Čechách a na Moravě (v Praze, Strakonicích, v Brně, v Mladé Boleslavi, atd.).
Po roce 1626 se představeným řádu stal velkopřevor. Ve svém působení na území Čech a Moravy se řád orientoval především na charitativní činnost - např. na přelomu 19. a 20. století byla vytvořena zvláštní sanitní jednotka, která se kromě působení v lazaretních vlacích podílela i na záchranných pracích. Během první světové války mělo Velkopřevorství české v užívání osm lazaretních vlaků a několik vojenských nemocnic. Po roce 1939 byla činnost řádu v Čechách zastavena, v roce 1945 znovu obnovena. Po roce 1948 byl řád opět rozehnán a jeho majetek konfiskován. K listopadu 1989 zachovávalo činnost řádu na území Československa posledních 5 členů řádu; 60 jich působilo v zahraničí.
V květnu 1990 projevili představitelé řádu zájem o navázání diplomatických styků s ČSFR. Dne 8. června 1990 si místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČSFR Jiří Dienstbier a velvyslanec Suverénního rytířského řádu maltského se sídlem ve Vídni Gioacchino Malfatti di Montetretto vyměnili nóty o navázání diplomatických styků mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Suverénním řádem maltézských rytířů.

Informace o působení Maltézské pomoci jsou dostupné zde: www.maltezskapomoc.cz