Ve čtvrtek 19. dubna ve 14:00 přistál na římském vojenském letišti Ciampino český vládní speciál, který přivezl delegaci vedenou ministrem kultury Iljou Šmídem. Ten přijel z pověření premiéra Andreje Babiše doprovodit zpět do vlasti po téměř půl století od smrti ostatky kardinála Josefa Berana.

Delegace vedená ministrem kultury se sestávala dále z náměstka ministra zahraničních věcí pro řízení sekce evropské Jakuba Dürra, náměstkyně ministra kultury Kateřiny Kalistové a ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Rudolfa Jindráka. Vedle zástupců státu přijeli doprovodit kardinála zpět do vlasti zástupci církve včetně 3 biskupů.

Tentýž den v podvečer se uskutečnil v podzemí baziliky sv. Petra slavnostní obřad, během kterého byla rakev z ostatky kardinála přenesena k nejsvětějšímu místu celé baziliky, k oltáři u hrobky sv. Petra, kde generální vikář Vatikánu kard. Angelo Comastri vedl liturgii. Po ukončení ceremonie se vydala kolona, v jejímž čele jel pohřební vůz, do místa, kde kard. Beran žil a zemřel, do Papežské koleje Nepomucenum.

Zde nepomucenští bohoslovci přenesli rakev do kaple, kde se s kardinálem přišli rozloučit čeští krajané. Po slavnostní mši, kterou předsedal slovenský kard. Tomko, který sám ještě kardinála Berana zažil, promluvil ke shromážděným ministr kultury Ilja Šmíd, který vyjádřil veliké poděkování Svatému stolci, že se českého krajana ujal v okamžiku, kdy se jeho tělo nesmělo vrátit do vlasti. Nakonec pozvali rektor Nepomucena Petr Šikula a velvyslanec Pavel Vošalík přítomné k společenskému setkání do refektáře koleje.

Následujícího dne vládní delegace uskutečnila prohlídku Vatikánu, zastavila se na místech baziliky sv. Petra, která nesou české stopy, a dále se přesunula do Apoštolského paláce, aby byla přijata druhým nejvyšším představitelem Vatikánu, J. Em. kardinálem Pietrem Parolinem v doprovodu tajemníka pro styky se státy Mons. Paul Richard Gallaghera. Tento neobvyklý formát přijetí, který je vyhrazen pro hlavy státu, jen dokládá to, jak mimořádný význam Vatikán repatriaci českého kardinála přikládá.

V brzkém odpoledni vedl plzeňský biskup Mons. Tomáš Holub v Nepomucenum poslední liturgii - obřad rozloučení, a dále pak už byla rakev s ostatky kard. Berana dopravena na letiště, kde na ni čekal vládní Airbus 319. Ten krátce po půl páté odpoledne opustil italskou pevninu a vydal se směrem ke Praze, která již byla připravena na kardinálův slavnostní návrat.

Kardinál Beran sice opustil Věčné město, ale jeho jméno zde jen tak zapomenuto nebude. V brzké době bude dokončena diecézní fáze beatifikačního procesu, a poté se dokumentace dokládající pověst svatosti kard. Berana přesune k posouzení do Vatikánu. Ve Vatikánu se pak rozhodne, zda bude kard. Beran prohlášen za blahoslaveného.

Hrob kard. Berana už v bazilice sv. Petra nenalezneme. Na jeho místě v kapli P. Marie zraněné na tváři však Vatikán umístí mramorovou desku, která bude připomínat, že z vůle papeže Pavla VI. zde po 49 let odpočívalo tělo arcibiskupa pražského a primase českého, kardinála Josefa Berana.

 

Níže uvádíme některé historické souvislosti kolem smrti kard. Berana.

Kardinál Beran, který žil léta ve vyhnanství v Římě, si přál být pochován v zemi svých předků. Jeho lásku k rodné zemi navíc podporují slova, kterými se na kardinála Berana obrací ve svém dopise tehdejší litoměřický biskup Štěpán Trochta. Trochtova slova o triumfálním návratu do země ve stylu sv. Vojtěcha se zdají být až prorocká. Dovolujeme si takto citovat z dopisu biskupa Trochty kard. Beranovi z 30. března 1969, tj.  který je uložen v archívu pražského arcibiskupství.

„Vím, jak rád bys zase uviděl své metropolitní město, které Ti přirostlo k srdci tak, jako matce to z jejích dětí které ji stálo nejvíce probdělých nocí a slz. Přeju Ti to - i sobě - ze srdce a podnikám poslední kroky, aby se tak stalo co nejdříve. Výsledkem si však nejsem jist. Od 21. srpna si kladu otázku, zda snad Bůh pro Tebe nevybral jiný triumfální návrat, kterým se vracel do Čech Tvůj předchůdce, sv. Vojtěch. Kdyby tě Bůh pro tuto cestu opravdu vyvolil, znamenalo by to, že Tě má zcela mimořádně rád a přeje si odměnit Tě tak, jak my toho lidé nejsme schopni. Znamenalo by to, že si přeje, aby pražský arcibiskup, které o mileniových svatovojtěšských slavnostech držel ve svých rukou drahocennou lebku prvního Čecha světového jména a prvního světce na pražském stolci,, ukazoval ji svému národu a celému světu, má před celým světem zopakovat Vojtěchův život, být novým celoživotním dokumentem víry a věrnosti pražského stolce a jeho Božího lidu Kristu a Petrovi.

Svatému Vojtěchu nebylo za života dopřáno shlédnout ovoce svým námah. A snad to bylo tak dobré. Protože jinak by ho byli Čechové uvítali, zamávali by mu, pronesli několik oslavných řečí a přípitků a domnívali by se, že tím učinili všechno, aby s nimi mohl být jejich pastýř spokojen. Ale svatý Vojtěch chtěl od svých oveček daleko víc. Lidskou řečí jim to nebyl s to vysvětlit. Nechápali. Teprve když spolu s naším Pánem před celým národem takřka vstal z mrtvých, pochopili. Teprve Vojtěchův návrat za Břetislava jim otevřel oči i srdce.“

I z dopisu biskupa Trochty je patrné, že v souvislosti s událostmi srpna 1968 se stal Beranův návrat do země méně pravděpodobný. Komunistická Státní bezpečnost měla z kardinála Berana velký strach. Obávala se, že jeho návrat, popř. návrat jeho ostatků by mohl vyvolat masivější "tichou demonstraci" než tu, kterou vyvolala smrt Jana Palacha. V archívu Státní bezpečnosti se nalezl přísně tajný dokument, který zaznamenává preventivní opatření učiněná v obavách z reakce na "očekávanou brzkou smrt kardinála". Aktivní opatření "Kardinál" (DOCX, 275 KB)

Na webu Papežské koleje Nepomucenum naleznete prezentaci, která zachycuje posledních 24 hodin kardinála Berana.