František (Franz, litevsky Pranas) Vocelka se narodil 23. července 1897 v rakouském Perchtoldsdorfu (okres Mödling). Otec Josef Vocelka byl Čech, matka Zerafina Zabrak von Wonetsky byla Maďarka. F. Vocelka vystudoval ve Vídni tiskařství a od roku 1920 žil v Litvě. Pohřben je na hřbitově městečka Rudninkai (okres Šalčininkai).

Po příjezdu do meziválečného Kaunasu se F. Vocelka stal vedoucím kina „Palase“. Tvořil filmové plakáty, pracoval v tiskárnách „Joselevičius“, „Švyturys“, „Spindulys“, „Kauen-Vilnaer Verlag und Druckerei“. Pracoval jako malíř, umělecký redaktor, hrál na housle. Zasloužil se o vytištění vzpomínkového alba „Vytauto Didžiojo mirties 500 metų sukaktuvėms paminėti (1430–1930)“ (Vzpomínka na 500. výročí úmrtí Vytautase Velkého (1430–1930), které připravili H. Serafinas a V. Čekauskas. Stal se blízkým přítelem významných židovských obyvatel meziválečného Kaunasu, skladatele Edwina Geista (1902–1942), majitele knihkupectví „Pribatis“ a nakladatele Maxe Holzmana (1889 – 1941) a tiskaře Šimonase Joselevičiuse.

Během nacistické okupace zachránil František Vocelka mnoha lidem život. Pomohl utéct - nebo se schovat - mnoha židovským dětem z kaunaského ghetta, padělal doklady (pasy, potravinové lístky). Nepomáhal však jen Židům, po válce pomoc poskytoval i Němcům, kteří se dostali do obtížné situace.

Od roku 2013 je František Vocelka nositelem titulu Spravedlivý mezi národy (Yad Vashem, hebrejsky יָד וַשֵׁם). Prezident Litevské republiky mu v roce 2001 udělil vyznamenání „Kříž spásy mrtvých“.

Citujeme ze svědectví Juliany Zarchi, kterou F. Vocelka zachránil z kaunaského ghetta: „Jsem ráda, že si dnes můžeme uctít památku těch, kdo během nejtemnějšího období 20. století neztratili morální sílu. Přesto, že tím ohrožovali své životy a životy svých blízkých, zachránili mnoho lidí. (…) Jeden z nich byl i František Vocelka. Zachránil nejen mě, zachránil i mnoho dalších. Ve své knize „Toto dítě musí žit“ o něm psala Helena Holzman, ve svém deníku „Tobě, Lído“ jej zmiňoval položidovský z Berlína vyhnaný skladatel Edwin Geist (…). Je o něco snazší žít, když se ví, že lidé s jasnou morální silou jako František Vocelka existují, i když jich není mnoho."

Více na: https://righteous.yadvashem.org/?searchType=righteous_only&language=en&itemId=6610447&ind=NaN

Informace a fotografie: „Knygų šalis”, 2020

Foto: Státní archív Litevské republiky 

Foto: Sigute Chlebinskaite