Obě země zároveň musely v rámci nové zahraniční politiky a v duchu Pařížské Charty pro novou Evropu redefinovat svoje vzájemné bilaterální vztahy, etablovat svoje postavení v regionu střední a východní Evropy i ve světě a zároveň se připravit na zapojení do evropských, euroatlantických a dalších mezinárodních struktur.

Budování dobrých sousedských vztahů mělo od začátku zvláštní důležitost. Jak uvedl československý prezident Václav Havel během první návštěvy Polska ve svém projevu v Sejmu dne 25. ledna 1990: „Především je třeba využít toho, že se před našimi národy otevírá po dlouhých letech a desetiletích perspektiva skutečného a autentického přátelství. Dávné spory, rivality a animozity jsou překryty společnou zkušeností totality. (…) Z tohoto vskutku autentického přátelství, založeného na dobrém porozumění osudu, který nám byl společně vnucen; na společném poučení, které nám dal; a hlavně na společných ideálech, které nás spojují, měla by posléze vyrůstat i opravdu dobrá koordinace naší politiky při procesu, který my i vy nazýváme návratem do Evropy. V tomto bodě bychom měli své úsilí co nejlépe koordinovat i s Maďarskem, kam ostatně zítra se svými spolupracovníky - a opět nikoli náhodou - jedu, a s dalšími národy naší části Evropy.“

V duchu této iniciativy dne 15. února 1991 podepsal československý prezident Václav Havel, polský prezident Lech Wałęsa a maďarský premiér József Antall v maďarském Visegrádu deklaraci o blízké spolupráci tří (po rozdělení Československa v roce 1993 čtyř) zemí na jejich cestě k evropské a euroatlantické integraci. Nedlouho poté, dne 21. prosince 1992 v Krakově, uzavřely státy Visegrádské skupiny (V4) dohodu o zóně volného obchodu zemí CEFTA, která významně podpořila rozvoj zahraničního obchodu a tím i konkurenceschopnosti našich ekonomik.

Po pádu komunismu bylo také potřeba upravit bilaterální vztahy s Polskem smluvně. Základním dokumentem v této oblasti je Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci (Układ miedzy Czeską i Slowacką Republiką Federacyjną a Rzecząpospolitą Polską o dobrym sąsiedztwie, solidarności i przyjacielskiej współpracy), kterou podepsali prezidenti Václav Havel a Lech Wałesa 6. října 1991 v Krakově.

Česko-polské vztahy po rozdělení Československa

Po rozdělení Československa navázala dne 1. ledna 1993 samostatná Česká republika diplomatické vztahy s Polskou republikou. S cílem zajistit kontinuitu v oblasti smluvních vztahů sukcedovala Česká republika do mezinárodních smluv uzavřených mezi Československem a Polskem, včetně smlouvy o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci.

Celá 90. léta se nesla ve znamení dynamického rozvoje česko-polských bilaterálních vztahů na mezivládní úrovni, ruku v ruce s rozvojem partnerských vztahů mezi českými kraji a polskými vojvodstvími a také mezi městy a obcemi na obou stranách hranice. V tomto období byly ustaveny všechny tzv. euroregiony, tedy regionální formy přeshraniční spolupráce na úrovni místních samospráv utvořené na základě společných zájmů, zj. s cílem rozvoje hospodářské spolupráce a společenského a kulturního života: Euroregion Nisa (1991), Euroregion Glacensis (1996), Euroregion Praděd (1997), Euroregion Silesia (1998), Euroregion Těšínské Slezsko (1998) a Euroregion Beskydy (2000).

Velmi úzce spolupracují také naše parlamenty, které mají ustaveny parlamentní skupiny přátelství, i jednotlivé parlamentní výbory.

Od roku 1994 funguje Česko-polská komise pro bilaterální spolupráci, zřízená na základě Dohody mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o přeshraniční spolupráci ze dne 8. září 1994. Komise má deset pracovních skupin, z nichž je v současné době aktivních šest:

1. Hospodářství, obchod a dopravní infrastruktura
2. Boj proti katastrofám, živelním pohromám, haváriím a odstraňování jejich následků
3. Ochrana životního prostředí
4. Euroregionální spolupráce
5. Rozvoj regionu pohraničí a podpůrných programů
6. Práce a sociální věci

Výměna zkušeností s transformačními procesy a úspěšná koordinace přístupových jednání přispěly k tomu, že Česko i Polsko společně v březnu 1999 vstoupily do NATO a v květnu 2004 do EU, které jsou garanty našeho ekonomického rozvoje a bezpečnosti. Vstupem do tzv. schengenského prostoru v prosinci 2007 došlo k odstranění hraničních kontrol na (nejen) česko-polské hranici, čímž naše země symbolicky dokončily svůj „návrat do Evropy“.

S cílem posílit regionální spolupráci v rámci zeměmi V4 i mezi regionem V4 zeměmi Východního partnerství a západního Balkánu založily v červnu 2000 visegrádské země Mezinárodní visegrádský fond se sídlem v Bratislavě. U příležitosti 30. výročí Visegrádské deklarace se země V4 rozhodly navýšit od roku 2022 rozpočet fondu na 10 mil. euro, ze kterých jsou financovány regionální projekty v oblasti kultury, vědy a vzdělávání.

Česko-polskou spolupráci v oblasti kultury, školství a vědy upravuje zejména Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci v oblasti kultury, školství a vědy, která byla podepsaná dne 30. září 2003 v Praze.

Spolupráce v oblasti kultury je bohatá na bilaterální i regionální úrovni, zj. v rámci V4. Živě spolupracují kulturní instituce i umělecké soubory či jednotliví umělci, dochází k výměně výstav, hostování divadelních nebo hudebních souborů, organizují se filmové festivaly, vychází překlady knih. Svou tradici má např. divadelní festival „Na hranici“ či Filmový festival „Kino na hranici“, stejně jako Polsko-české dny křesťanské kultury. Řada polských osobností získala ocenění Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí – režisérka a scénáristka Agnieszka Holland, novinář a spisovatel Mariusz Szczygieł, překladatel a publicista Andrzej Jagodziński, bohemista a velvyslanec Jacek Baluch či katolický kněz a publicista Tomasz Dostatni. Laureátem Gratias Agit je také Polsko-československá Solidarita a její člen Julian Golak.

Za kulturními institucemi nezaostávají ani instituce akademické. Paralelně ke spolupráci České a Polské akademie věd a dalších institucí navázaly české univerzity síť partnerských vztahů s polskými vysokými školami, se kterými realizují výměny studentů i profesorů a výzkumné mezinárodní projekty.

S cílem podporovat stávající bilaterální projekty a iniciovat vznik nové spolupráce v oblasti politiky, kultury, umění, vědy, výzkumu či vzdělávání podepsali dne 14. listopadu 2008 ministři zahraničních věcí K. Schwarzenberg a R. Sikorski Memorandum o porozumění, na jehož základě vzniklo Česko-polské diskusní fórum. Fórum ideově navazuje na spolupráci nezávislých skupin v období nesvobody před rokem 1989, jejímž vyvrcholením byla činnost Polsko-Česko-Slovenské Solidarity. Žádosti o podporu projektů, které mohou předkládat nevládní organizace, obce, kraje, školy, výzkumné instituce a dalších subjekty, schvalují jednou ročně programové rady Česko-polského a Polsko-českého fóra při zasedání v Praze a ve Varšavě.

Dynamika rozvoje česko-polských vztahů v prvních dvou dekádách po pádu komunismu ve všech oblastech přirozeně vyústila v rozhodnutí o aktivaci formátu mezivládních konzultací (jinak také společné jednání vlády) mezi Českem a Polskem. Poprvé se uskutečnily v roce 2011 v Praze a opakují se s periodicitou 1 – 2 let. Premiéři a ministři během nich diskutují aktuální otázky týkající se spolupráce v oblasti hospodářství, bezpečnosti a obrany, vnitra, kultury, sociálních věcí ad.

V reakci na zhoršení bezpečnostní situace ve východní Evropě po anexi Krymu Ruskou federací na podzim 2014 se Česko i Polsko připojily k rumunské iniciativě vzniku koordinačního formátu tzv. Bukurešťské devítky, která sdružuje státy nacházející se na východním křídle Severoatlantické aliance (pobaltské státy, V4, Rumunsko a Bulharsko). Hlavním cílem skupiny je koordinace pozic a zájmů východního křídla NATO před důležitými jednáními, a to jak v NATO, tak v Evropské unii především v oblastech evropské bezpečnosti, obrany proti kybernetickým hrozbám a šíření dezinformací.

Česká republika se na summitu 2016 v Dubrovníku přihlásila k Iniciativě Trojmoří, neformálnímu uskupení dvanácti členských zemí EU v regionu střední a východní Evropy se 112 mil. obyvatel. Polsko je vůdčí silou této iniciativy, která si klade za cíl posílit propojení regionu v severo-jižním směru prostřednictvím spolupráce při výstavbě energetické, dopravní a komunikační infrastruktury a tím posílit potenciál rozvoje regionu Trojmoří. Za tímto účelem byl zřízen Investiční fond Trojmoří.

Česko se posledních 30 let těší nejlepším vztahům se svými sousedy, což se odráží v nebývalém rozvoji hospodářské a obchodní spolupráce. Česko a Polsko jako dva sousední státy jsou stále významnějšími obchodními partnery, naše spolupráce je oboustranně výhodná. Od roku 1999 sdružuje české a polské firmy Česko-polská obchodní komora se sídlem v Ostravě. Firmy z obou stran hranice stále více spolupracují, vznikají pobočky českých firem v Polsku a obráceně, roste objem vzájemného obchodu i vzájemných investic. Polsko se pohybuje okolo třetího místa na seznamu největších obchodních partnerů Česka, Česko je na polském seznamu páté.

Jak potvrdili ministři zahraničních věcí Tomáš Petříček a Zbigniew Rau při svém setkání v Praze v říjnu 2020, Česko a Polsko jsou strategickými sousedy. V rámci našeho strategického partnerství chceme dále posilovat spolupracovat v oblasti bezpečnostní a obranné, energetiky, dopravy vč. dobudování dopravního propojení, kultury, vzdělávání a životního prostředí ad. a rozvíjet regionální partnerství a dialog občanské společnosti. Plnění těchto cílů napomáhá zahraniční zastoupení ČR v Polsku, jejímiž součástmi jsou české velvyslanectví ve Varšavě, České centrum Varšava, kanceláře CzechTourism a CzechTrade a stále rozšiřovaná síť honorárních konzulátů.