Ceremonie se rovněž účastnili zástupce vojvody Dolnoslezského vojvodství Jarosław Kresa, velvyslanec Slovenska Andrej Droba a autor myšlenky pojmenování náměstí Julian Golak, který působí ve vedení Nadace Polsko-česko-slovenské solidarity.

Polsko-československá solidarita, také Polsko-česká solidarita, Polsko-česko-slovenská solidarita (pol. Solidarność Polsko-Czesko-Słowacka, také Solidarność Polsko-Czeska, také Solidarność Polsko-Czechosłowacka, také Solidarność Międzynarodowa, - mezinárodní opoziční skupina, která vznikla na počátku osmdesátých let 20. století. Po roce 1989 se transformovala v občanská sdružení působící v Polsku a Československu, resp. České republice.

Polsko–československá solidarita vznikla na počátku osmdesátých let v dolnoslezské Vratislavi. Až do roku 1987 působila jako malá konspirativní skupina, kterou založil Aleksander Gleichgewicht, aktivista dolnoslezské pobočky Nezávislého odborového svazu Solidarita. V září 1981 navštívil Československo a osobně domluvil spolupráci s pražskými signatáři Charty 77. Hlavními partnery pro mladé Poláky z Vratislavi se na několik let stali Anna Šabatová a Václav Malý.

Po internaci Aleksandera Gleichgewichta v souvislosti s vyhlášením výjimečného stavu v Polsku v prosinci 1981 převzal jeho roli vratislavský student slavistiky Mirosław Jasiński, který se rozvíjení kontaktů s disidenty ze sousední země věnoval velmi intenzivně až do konce osmdesátých let. V roce 1984 se vratislavskému okruhu podařilo publikovat společné prohlášení řady známých představitelů polské a československé opozice, mezi nimiž byla také většina z účastníků krkonošských schůzek z roku 1978. Vratislavská skupina tímto způsobem viditelně navázala na předchozí tradici a posílila svou legitimitu pro rozvíjení své činnosti v následujících letech.

Po roce 1989 a v souvislosti s politickými změnami dokázali členové polské větve sdružení využít nového postavení a jako poslanci Sejmu iniciovali omluvu Polska za účast jeho jednotek na okupaci Československa 21. srpna 1968. Vzájemná spolupráce vyvrcholila na počátku listopadu 1989, kdy ve spolupráci s exilovými skupinami připravili mezinárodní diskusní seminář a přehlídku nezávislé československé kultury ve Vratislavi, kam tehdy přijelo několik tisíc Čechů a Slováků. Atmosféra festivalu předznamenala listopadové události v Československu. Činnost Polsko–československé solidarity pád komunistických režimů v obou zemích neuzavřel. Její členové se soustředili na podporu demokratických hnutí v zemích bývalého Sovětského svazu, úpravu legislativních norem pro cestovní styk mezi Polskem a Československem a na pořádání kulturních akcí v příhraničních regionech. Její členové po nástupu do vysokých státních funkcí pomohli výrazně proměnit diplomatické vztahy mezi oběma státy. Významně se také podíleli na vytvoření projektu Visegradské spolupráce středoevropských států a jejich postupného zapojení do Evropské unie.

Pro více informací:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Polsko-%C4%8Deskoslovensk%C3%A1_solidarita