Oba vyznamenaní Medaily za zásluhy o diplomacii převzali od velvyslance ČR v Polsku Ivana Jestřába (v zastoupení pana ministra), a to v průběhu slavnostní ceremonie, jež tvořila část programu recepce ke státnímu svátku 28. října. Recepce se odehrála ve středu 30. října ve varšavském hotelu Regent. Recepce ke státnímu svátku ČR se rovněž zúčastnil a předání medailí přihlížel ministr zahraničních věcí Polské republiky, pan Jacek Czaputowicz.

O úloze obou vyznamenaných na společném shromáždění polského Sejmu a Senátu hovořil dne 25. ledna 1990 i prezident ČR Václav Havel:

"...Léta analogického osudu a podobného boje za podobné ideály by se tedy měla zhodnotiti ve skutečné přátelství a vzájemnou úctu. Tedy přesně v to, co charakterizovalo roky tajného přenášení batohů a nezávislé literatury přes naše společné hory a co posléze vyústilo v podzimní festival čsl. nezávislé kultury ve Vratislavi, který se tak skvěle vydařil, hlavně dík členům Polsko-československé solidarity Zbyškovi Janasovi a Mirkovi Jasińskému, a který se bezděky stal jednou z předeher naší československé revoluce..."

Mirosław Stanisław Jasiński 

Polský scénarista a režisér, dyplomat, bývalý vratislavský vojvoda.

V roce 1986 ukončil studia polské filologie a historie umění na Vratislavské univerzitě.

Po vyhlášení výjimečného stavu se dlouhodobě skrýval a později se zařadil mezi zakládající členy podzemního hnutí Polsko-československé solidarity.

V letech 1990-1991 zastával pozici velvyslaneckého rady na Velvyslanectví Polské republiky v Praze. V roce 1991 se stal vratislavským vicevojvodou a později vojvodou. W 1991 został wicewojewodą, następnie wojewodą wrocławskim. Později byl vysokoškolským učitelem, psal scénáře a režíroval. V letech 2001 - 2007 byl ředitelem Polského institutu v Praze. Později pracoval na různých pozicích v rámci vratislavské radnice.

Je držitelem vyznamenání Řádu znovuzrození Polska 4. třídy (2007).

Zbigniew Piotr Janas

Polský politik, disident a poslanec.

V roce 1973 ukončil Technickou železniční školu ve Varšavě. V letech 1974 - 1978 pracoval jako strojvedoucí. V letech 1979 - 1981 pracoval jako elektromontér.  V roce 1980 vstoupil do Solidarity a v roce 1981 se stal členem její Celostátní komise. V době výjimečného stavu se skrýval a v letech 1985-1989 působil v Polsko-československé solidaritě. V roce 1989 založil Polsko-maďarskou solidaritu.

V letech 1989 - 2001 byl poslancem Sejmu.

Po ukončení politické kariéry začal podnikat a působit jako člen dozorčích rad akciových společností.  Byl předsedou představenstva a členem vedení Nadace Stefana Batoreho.

Na záklsdě rozhodnutí exilového prezidenta Ryszarda Kaczorowského byl vyznamenán Řádem znovuzrození Polska 5. třídy . V roce 2007 mu prezident Lech Kaczyński udělil Řád znovuzrození Polska 3. třídy.

Fotografie z recepce: