Poláci zaslouží podle velvyslance ve Varšavě Jakuba Dürra za svoji pomoci Ukrajině v posledních dvou měsících velké uznání. Česko bere Polsko opět jako svého klíčového spojence.

Polsko během minulých dvou měsíců zvládlo přijmout přes dva miliony uprchlíků z Ruskem přepadené Ukrajiny. Jak se to podařilo bez zásadních otřesů ve fungování státu?

Důvodem je nevídaná solidarita a polské rozhodnutí převzít zásadní díl odpovědnosti za pomoc Ukrajině.

Polsko-ukrajinské vztahy nebyly ale v posledních letech jednoduché?

Ano, ten vztah byl skutečně komplikovaný a ne všechny problémy se podařilo urovnat. Ale probíhající ruská agrese odsunula všechny tyto spory stranou. Polsko ve svém odhodlání pomoci Ukrajině je nyní prvním spojencem Kyjeva. Je zemí, která udává tón v celoevropském přístupu k pomoci. Polsko pomáhá Ukrajině opravdu vším, čím může, a je připraveno v tom pokračovat. A zvládá to bez politických, ekonomických i sociálních otřesů.

Vzal pomoc Ukrajině za svou nejen polský stát, ale i drtivá většina Poláků?

Ano, to bylo nedůležitější. Do pomoci se zapojila občanská společnost a zde tradičně silné humanitární organizace. To velmi pomáhá jak vládě, tak samosprávám celou situaci bez zásadních problémů zvládnout. Projevuje se to i v počtu ukrajinských uprchlíků, které Poláci ubytovali u sebe v bytech a domech. Jde o proporčně nejvyšší číslo v celé Evropě.

Je to lepší než v Česku, kde začíná ubytování pro ukrajinské běžence scházet?

Ano, v Polsku je připravenost ubytovat Ukrajince u sebe doma větší, ale v Česku se není za co stydět.

V Polsku za ubytování Ukrajinců stát platí. Je to víc než v Česku?

Já si myslím, že mechanismus je obdobný. Ale je pravda, že tady, ještě než stát nabídl finanční motivaci ve výši asi dvou set korun na osobu a den, všichni, kdo tu měli volné byty, chalupy, zahradní domky, je k ubytování Ukrajinců dali zdarma k dispozici.

Jako jeden z důvodů obrovské vlny solidarity se uvádí blízkost Poláků a Ukrajinců.

Dá se to srovnat se vztahem mezi Čechy a Slováky?

Myslím, že úplně ne. Je tady Lublinská unie (v letech 1569–1795, pozn. red.) a polsko-litevsko-ukrajinské soužití v tomto útvaru. Polsko bylo také po roce 1945 posunuto geograficky mnohem západněji, než do té doby bylo. To určitá vazba je, byť byla za Sovětského svazu do značné míry přerušena. Po roce 1989 si i Poláci a Ukrajinci museli vyjasnit bolestivá místa své společné historie, jako byl Volyňský masakr a další konflikty. Nicméně vazba jazyková, historická a kulturní je velmi silná. Ale česko-slovenský vztah je dnes asi silnější a hlavně víc bezproblémový.

Na jak dlouho jsou opatření pomáhající v Polsku ukrajinským běžencům přijata?

Zatím na tři měsíce od počátku konfliktu. Proto zřejmě budou muset být prodloužena, neboť válka do té doby asi úplně neskončí.

Chce Polsko, aby tu ukrajinští uprchlíci, kterými jsou hlavně ženy s dětmi, zůstali?

Z hlediska polského trhu práce ano. V Polsku je po Česku druhá nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Z dlouhodobého hlediska se těžko něco plánuje, protože nevíme, jak se situace na Ukrajině vyvine. Většina Ukrajinců se ale chce vrátit. Je i v zájmu Evropy, aby se vrátili a pomohli postavit svoji vlast na nohy. A už teď vidíme, že se víc Ukrajinců vrací domů, než kolik přichází do Polska.

Vnímá Polsko, z hlediska pomoci Ukrajině, Česko jako nejbližšího spojence?

Především v oblasti vojenské, přijetí uprchlíků i humanitární pomoci určitě ano. Poláci vědí, že děláme maximum. A naše vztahy jsou teď skutečně na velmi dobré úrovni.

www.denik.cz