Gregor Mendel patří v USA k nejznámějším vědcům vůbec. Jeho osobnost a přínos jsou uvedeny např. jako součástí historie vědy na stránkách amerického federálního Národního institutu zdraví a lze jej nalézt v amerických učebnicích druhého stupně základních škol. Jeho genetické pokusy s hrachem zde zná doslova „každé malé dítě.“

Sympozium na půdě prestižní washingtonské instituce zahájil Jeffrey Anderson, ředitel Centra BMW pro německá a evropská studia Školy E. A. Walshe pro zahraniční službu Georgetownské university.

Velvyslanec Hynek Kmoníček ve svém úvodním slově mj. odlehčil závažnost hlavních témat sympozia poznámkou, že pokud v naší zemi něco dokážete, obvykle vás to proslaví až pozdě, a poukázal tak na posmrtné uznání Gregora Mendela coby otce genetiky.

Ředitel Mendelova muzea při Masarykově univerzitě v Brně Ondřej Dostál seznámil publikum se zajímavými dokumenty, Mendelovými rukopisy a kresbami a připomněl také oblasti jeho zájmu, mezi něž patřila např. meteorologie či včelařství.

První odborný panel zahájila Susan Crockinová z Crockin Law&Policy Group. Velmi poutavě shrnula právní otázky spojené s reprodukční genetikou, počínaje prvním dítětem „ze zkumavky“ v roce 1978, přes stále rozšířenější zmrazování embryí, až po dnešní reprodukční procesy, výzkum genetických anomálií, ale také výběr pohlaví a morfologie, neboli preimplantační genetickou volbu. Hovořila o problematice právních nároků vč. statusu promlčení. Připustila, že právo si stále „hraje na babu“ s vědou a technologiemi reprodukční genetiky. Podle ní je proto zcela zásadní ustanovit základní právní definice. Jako příklad uvedla, že pro soudní stanovení, kdo je matka, může úmysl převážit nad ostatními faktory, jakými jsou genetika i gravidita samotná. Pootevřela Pandořinu skříňku otázek, jež s sebou nezbytně přinese překotný vývoj genetické reprodukce. Vzhledem k rostoucímu počtu dětí narozených díky anonymnímu oplození metodou in vitro a zároveň s geometricky rostoucími možnostmi včasné léčby závažných dědičných karcinomů (tzv. familiárního a hereditárního nádorového syndromu) se brzy budou soudci zabývat např. právem těchto dětí na informace o rodinné anamnéze. Svoji přednášku zakončila Crockinová konstatováním, kdy – pohledem paragrafů – začíná život: v případě požáru hasiči přednostně zachraňují ženy a děti, nikoliv zmrazená embrya.

Emeritní profesor Kennedyho Institutu pro etiku Filozofické fakulty Georgetownské univerzity LeRoy B. Walters hovořil o eugenice v Čechách a na Moravě v letech 1915– 1945, čímž dodal sympoziu zajímavý historický kontext. Popsal eugenická hnutí v bývalém Československu, USA a Německu na začátku 20. století a vyjmenoval skupiny kandidátů, jež by přicházeli v úvahu pro sterilizaci v těchto zemích. Zároveň zdůraznil rozhořčení, jež vzniklo v Československu v souvislosti s návrhy sterilizovat skupiny nemocných, trpících dědičným mentálním postižením (dříve tzv. chabé mysli), závažnou dědičnou nervovou či mentální chorobou (duševní postižení), závažnou dědičnou smyslovou nedostatečností (hluchota či slepota) a závažným fyzickým defektem (deformace končetin). Walters však zároveň zdůraznil, že německé rasové teorie o árijské nadřazenosti byly v Československu vždy odmítány a žádný zákon o eugenické sterilizaci nebyl nikdy přijat.

Druhý blok sympozia zahájila za přítomnosti zpravodajské kamery stanice ABC News Beth N. Peshkinová, profesorka onkologie, seniorní poradkyně v oblasti genetiky a ředitelka pro oblast vzdělávání Fisherova centra pro dědičný karcinom a klinický výzkum genomu Centra klinické bioetiky Georgetownské univerzity. Ve svém strhujícím příspěvku přiblížila zřejmě nejznámější případ, který přitáhl pozornost celého světa k testování genomu dědičného karcinomu, tzv. BRCA1 – případ herečky Angeliny Jolie, která se na základě svých výsledků seznámila s vysokým rizikem vzniku dědičného tumoru a podstoupila oboustrannou mastektomii a oophorohysterektomii. Svým souhlasem se zveřejněním tohoto rozhodnutí zvýšila povědomí o dědičných formách rakoviny na dosud bezprecedentní úroveň. Společně s rozhodnutím Nejvyššího soudu USA z června roku 2013, že objev příslušného genomu nemůže být patentován (a tedy prováděn exkluzívně jedinou laboratoří za ceny široké veřejnosti nedostupné), napomohl tento počin neúspěšným snahám o širokou dostupnost screeningu mutací genomu BRCA pro ženy v USA. I tyto pozitivní zprávy však přinášejí řadu otázek do budoucna. Jakým způsobem a jak dlouho ukládat miliony genetických vzorků, zda vůbec a na základě čeho je v budoucnu zpřístupňovat jiným výzkumným subjektům, jak postupovat při neustálém zdokonalování výzkumu, např. v případě úspěšného izolování dalších genomů, jež přinesou nové informace (počet genomů v lidském vzorku se pohybuje v řádu deseti tisíc). Peshkinová zároveň navázala na předchozí příspěvek právní expertky Crockinové o právních otázkách souvisejících s částečně či plně anonymní rodinnou anamnézou lidí narozených za pomoci asistované reprodukce.

Posledním řečníkem byl Kevin T. FitzGerald, šéf oddělení Katolické zdravotní péče a etiky Centra pro klinickou bioetiku, profesor výzkumu na katedře onkologie v Lékařském centru Georgetownské univerzity. Strhujícím způsobem předložil publiku výzvy spojené s etickými otázkami v souvislosti s medicínou genomu a připomněl důležitost slov/výrazů a jejich definic. Zaměřil se zejména na význam slov zdraví a zdravotní péče a jak se odráží v různých typech společností ve světě, dále pak na genetický vývoj různých etnik. Jako příklad uvedl genetické dispozice Inuitů, které se vyvíjely v souladu s klimatem i dlouhodobým omezeným příjmem (západním společnostem běžně přístupných) živin, či příjmem jejich zcela odlišných dávek, než je tomu u etnik jiných. Karcinom se u Inuitů téměř nevyskytoval. S globalizací ve 2. pol. 20. století přišly však u nich změny životního stylu i návyků a s nimi také zvýšené riziko tumorů s tím spojených (plic, tlustého střeva, prsu). Vyšší výskyt dědičného typu karcinomu prsu byl zaznamenán také například u žen v komunitách aškenázských Židů.

Sympozium zakončila neméně zajímavá diskuse řečníků s pozorným publikem, moderovaná Laurou Bishopovou, ředitelkou Akademického programu na Kennedyho Institutu pro etiku. Stěžejní akci letošního Festivalu vzájemných inspirací na Georgetownské univerzitě doplnilo české velvyslanectví stylovým českým občerstvením, v němž symbolicky nechyběl zelený hrášek.