по-русски  česky 

rozšířené vyhledávání
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Historie Čechů na Urale

Zjistit, kdy přišli první Češi do Jekatěrinburgu a na Ural se už dnes zřejmě nepodaří. Jedním z prvních, o kterém se dochovaly dokumenty byl pražský dirigent Jan Ticháček. V roce 1859 přichází na pozvání podnikatele Pavla Ušakova založit na jeho závodě v uralském městě Sergi orchestr. Po několika letech Ušakov zkrachuje a v roce 1867 se Ticháček usazuje i s rodinou v nedalekém Jekatěrinburgu, kde se po dvou letech stává kapelníkem orchestru městského divadla.

Jekatěrinburg, založený v roce 1723 carem Petrem I. Velikým původně jako opevněný závod zásobující carskou armádu zbraněmi, se v krátké době stává centrem ruského zbrojního průmyslu. Jestliže Petrem I. založený Sankt Peterburg bývá označován za okno do Evropy, Jekatěrinburg můžeme směle nazvat bránou do Asie. V průběhu 19. století se město stává významným průmyslovým, obchodním a kulturním centrem Ruské monarchie. Do města přicházejí zahraniční obchodníci, v továrnách pracují specialisté z celé Evropy.
Zjistit, kdy přišli první Češi do Jekatěrinburgu a na Ural se už dnes zřejmě nepodaří. Jedním z prvních, o kterém se dochovaly dokumenty byl pražský dirigent Jan Ticháček. V roce 1859 přichází na pozvání podnikatele Pavla Ušakova založit na jeho závodě v uralském městě Sergi orchestr. Po několika letech Ušakov zkrachuje a v roce 1867 se Ticháček usazuje i s rodinou v nedalekém Jekatěrinburgu, kde se po dvou letech stává kapelníkem orchestru městského divadla. Svému příteli A. Lebedovi v té době do Prahy posílá svoji polku nazvanou Pozdrav Čecha z ruských hor. V roce 1889 se vedení orchestru ujímá Ticháčkův syn Josef. Postupně v orchestru působí i několik českých hudebníků (v dobových dokumentech se dochovala jména klarinetisty Antonína Trčka a flétnisty Jana Svobody). Žádost M. Němce o uvolnění ze zaměstnání (Jekatěrinburg, 1914)
Rusko bylo koncem 19. století přitažlivé i pro české Sokoly. Počet těchto propagátorů tělesné výchovy a slovanského národního uvědomění dosahoval v Rusku na přelomu 19. a 20. století až dvou set. Není proto překvapivé, že se s nimi setkáváme i na Urale. V jekatěrinburgském Alexandrovském reálném gymnáziu vyučuje v letech 1910 - 1914 tělocvik Sokol Matěj Němec (později major čs. legií a následně generál československé armády). M. Němec s sebou přiváží nejen sokolské ideje, ale i české sportovní náčiní do školní tělocvičny. O oblibě M. Němce jako učitele svědčí i skutečnost, že při odchodu do formujících se českých oddílů v roce 1914 vedení gymnázia přislíbilo jeho zaměstnání i po skončení války. Němec však nebyl jediným českým učitelem v Jekatěrinburgu. Na místní obchodní škole vyučoval Otakar Pinkava, na hudebních školách ve městě působili Jaroslav Siman a Bohumil Sicara.
Koncem 19. století dorazila na Ural i sláva českého piva. Nejprve v uralském Irbitu a od roku 1902 v Jekatěrinburgu pracoval jako sládek Václav Tesař. Po odchodu do Jekatěrinburgu ho v Irbitu střídá Václav Žikeš, který si po čase pozval českého pomocníka Kroftu.
Čechů v Jekatěrinburgu a dalších uralských městech bylo v té době nepochybně mnohem víc, jejich jména a osudy však bohužel postupně upadly v zapomnění.
Začátek první světové války zasáhl i do života Čechů na Urale. Někteří, jako například M. Němec a syn sládka Tesaře Jaroslav, odcházejí do formujících se legií, ostatní se snaží přežít neklidné roky války, revoluce a následné občanské války. Matěj Němec (sedící vlevo) s rodinou Václava Tesaře (Jekatěrinburg, 1918)V létě 1918, nedlouho po vyvraždění carské rodiny, Jekatěrinburg obsazují československé legie. Spolu s nimi se do města nakrátko vrací i Matěj Němec a Jaroslav Tesař. Ural se stává místem těžkých bojů občanské války, v nichž zahynuly stovky Čechů. V Jekatěrinburgu sídlí velitelství Sibiřské armády, spojené s kontroverzní postavou jejího velitele generála Radoly Gajdy. Mezi několika tisíci legionáři, kteří prošli Jekatěrinburgem, byly i později známé osobnosti jako spisovatel Rudolf Medek, pozdější první vyslanec Československa v Rusku Bohdan Pavlů, generálové Jan Syrový, Sergej Vojcechovskij, Ludvík Svoboda a mnozí další. Ve městě jsou zřízeny vojenské nemocnice, působí týlové jednotky. Vlakové nádraží je zaplněno vagóny - "těpluškami" - v nichž vojáci žijí. Dodnes v Jekatěrinburgu stojí budova někdejšího "Amerického hotelu", v němž sídlilo Oddělení Československé národní rady. Ironií osudu je skutečnost, že z téže budovy, několik týdnů před příchodem legií do města, vyrazila do domu inženýra Ipaťjeva skupina ozbrojených mužů s rozkazem zabít posledního ruského cara Nikolaje II. a jeho rodinu. Na dohled od " Amerického hotelu" byla budova, v níž od konce roku 1918 úřadoval tehdejší československý konzul Jindřich Holna. 14. prosince 1918 přijíždí do Jekatěrinburgu na návštěvu legií ministr vojenství prozatímní československé vlády M. R. Štefánik. Sídlo OČSNR v Jekatěrinburgu (Jaroslav Vlček, 1918)
Život legionářů v Jekatěrinburgu měl i svoje "nevojenské" stránky. V matrikách z tehdejší doby můžeme nalézt záznamy o sňatcích legionářů a o narození jejich dětí. Ve městě vycházely české noviny a knihy, pořádala se divadelní představení, kulturní a sportovní akce. Divadelní oddělení Osvětového odboru Oddělení Československé národní rady vyjíždělo z Jekatěrinburgu i do dalších měst, kde působili českoslovenští vojáci. Mezi jeho členy byly později známí herci jako Zdeněk Štěpánek, Josef Jeníček, Václav Menger. Divadelní představení a koncerty byly organizovány i pro místní obyvatele. Od ledna 1919 působil v Jekatěrinburgu československý symfonický orchestr. Jekatěrinburg se stal i tématem mnoha obrazů malíře-legionáře Jindřicha Vlčka.
Jekatěrinburg však byl i místem, kam byli sváženi vojáci padlí v bojích na Uralu. Na Michajlovském hřbitově bylo v letech 1918 - 1919 pohřbeno více než 400 Čechů. Michajlovský hřbitov byl místem častých vzpomínkových shromáždění a péči o něj byla věnována zvláštní pozornost. Nedaleko od Jekatěrinburgu, ve městě Ufalej, byla zřízena kamenická dílna zhotovující pomníky padlým. Po odchodu legií z města a nástupu bolševické moci byla československá část hřbitova zrušena. Stejný osud potkal i československé hřbitovy a památníky padlým v Nižním Tagilu, Marianovce, Zlatoustu, Miassu, Čeljabinsku a dalších místech Uralu.
V průběhu jara 1919 se československá vojska začínají postupně stahovat z bojů na Urale a přesunují se na ochranu Transsibiřské magistrály. V létě 1919 československé legie prakticky opustily Jekatěrinburg. Spolu s legiemi odchází i většina Čechů žijících na Urale. Historii českých a slovenských legionářů dodnes v Jekatěrinburgu připomínají budova v nichž sídlila Československá národní rada, dům, kde měl úřadovnu československý konzul J. Holna, gymnázium pamatující sokola Matěje Němce. Čechy v Jekatěrinburgu a dobu, kdy čeština zněla v jeho ulicích, dodnes ještě připomíná několik příjmení Žikeš, Šíma, Kouba, Hlaváček, které nosí potomci lidí, jejichž osudy se postupně stávají vzdálenou historií.

(foto z archivu GK Jekatěrinburg a paní Boženy Žikešové)