O Havlově politické činnosti hovořil Marijan Lipovac, předseda Česko – chorvatské společnosti, který, mimo jiné, zdůraznil, že Havel zastával myšlenku, že politika není nutně umění možného, ale měla by být spíše umění nemožného, umění zdokonalování sebe a světa. „V Havlově éře se Česko změnilo ze základu, osvobodilo se politických a duševních řetězů, kterými bylo spoutáno se Sovětským svazem a svoji demokratickou a civilizační úroveň dokázalo klidným rozpadem Československa. Z šedé a pochmurné země za železnou oponou se tento stát transformoval na progresivní a úspěšnou zemí, s vyvinutým demokratickým systémem a tržním hospodářstvím. Symbolem tohoto úspěšného Česka byl a jest právě Havel, kterého celý svět zná jako bojovníka za svobodu a demokracii. I přestože zastával nejvyšší státní funkci, Havel nikdy neztratil jednoduchost a ležérnost, proto byl také považován za ideálního vůdce jednoho nevelkého středoevropského státu“ uvedl Lipovac. 

Literární práci Václava Havla posluchačům přiblížil Matija Ivačić z Katedry bohemistiky Filozofické fakulty v Záhřebu. Zmínil se o Havlově úspěšné kariéře dramatika a vůdce českého divadla absurdu a zdůraznil, že se Havlova dramata v osmdesátých letech, kdy byl Havel v Česku ještě disidentem, hrála na jevištích předních záhřebských divadel a sklízela velký úspěch. Nebyly opomenuty ani Havlovy grafické básně, které vznikly v šedesátých letech minulého století a byla i vyzdvihnutá výstava těchto básní s názvem Antikódy, kterou uspořádal ZÚ Záhřeb ve spolupráci s knihovnou Václava Havla. V současné době je možné výstavu shlédnout v Národní a univerzitní knihovně města Záhřebu.

Úryvky z Havlových děl a jeho nejznámější citáty interpretovali členové Literární sekce České Besedy Záhřeb a žáci České doplňovací školy ze Záhřebu.

Na závěr velvyslanec Vladimír Zavázal, před zaplněným auditóriem, připomenul vlastní setkání s Václavem Havlem a zdůraznil Havlovu dobrou pověst, kvůli které se Česko dostalo do podvědomí lidí z celého světa.