EUFASA je zkratka pro European Union Foreign Affairs Spouses, Partners and Families Association.

Sdružuje, jak bylo řečeno v úvodu, evropské asociace podobné SRP. Nemá žádný stálý sekretariát, je řízena na principu rotačního předsednictví s roční periodicitou. Jejím hlavním posláním je výměna informací („Byl již u Vás schválen zákon o zahraniční službě? A jak usnadnil život doprovázejícím osobám?“) a zkušeností („Ministerstvo zahraničí náš záměr podporuje, ministerstvo financí ho však není ochotno financovat. Proto jsme se domluvili na organizačních opatřeních, která nic nestojí, avšak vyřeší alespoň část problémů.“)

Kdo jsou členové národních asociací? U většiny asociací je členství podmíněno individuální žádostí o vstup a úhradou členského příspěvku. V některých zemích (Nizozemí a Velká Británie) se však členem asociace automaticky stává každá „doprovázející osoba“. V posledních letech jak národní asociace tak i jednotlivá MZV stále častěji považují za doprovázející osobu nejenom manželské či registrované partnery (i stejného pohlaví), ale i osoby žijící ve společné domácnosti. Zvláštní skupinu tvoří partneři narození v zahraničí, tzv. Foreign Born Spouses. V západoevropských asociacích obvykle představují více než polovinu všech partnerů a ministerstva zahraničí samy aktivně napomáhají jejich integraci (jazykové kurzy, získání občanství apod.)

Všechny asociace (kromě zemí, kde je členství „automatické“) se potýkají s problémem, jak získávat nové členy a motivovat je k práci v asociaci. Řešení naráží na první bariéru – informační výměnu mezi MZV a asociací. MZV s odvoláním na ochranu osobních dat asociacím zpravidla neposkytují žádné informace týkající se doprovázejících osob. Asociace tudíž nemají k dispozici seznam lidí, které by mohli kontaktovat a musí hledat náhradní řešení: oslovují účastníky předvýjezdových školení, anebo se snaží získat své přítele a známé z předchozích pobytů v zahraničí. Západoevropské asociace, které mají tradici již několika desetiletí, počítají své členy na stovky, my v postkomunistivkých zemích, stěží na desítky. Povzbudivě působí zkušenost švýcarských kolegyň: Když před více než dvaceti lety začínali, přezdívali jim „kastrólovej klub“. Dnes s nimi o některých problémech jedná ministryně zahraničí osobně.

K často kladeným patří i otázka: Koho asociace vlastně zastupují? Asociace samotné vycházejí z toho, že zastupují všechny doprovázející osoby (životní partnery a děti) bez ohledu na to, zda jsou, či nejsou jejich členy. Argumentují tím, že o problémech se snaží diskutovat se všemi a podaří-li se dosáhnout dobrých výsledků, budou profitovat všichni. Zatímco členy asociace lze spočítat poměrně jednoduše, o počtech všech partnerů doprovázejících zaměstnance MZV na zahraniční posty se statistiky příliš nevedou, anebo chybí ochota k jejich poskytování.

Před pár týdny finské kolegyně na vnitřních stránkách EUFASA, kde v průběhu roku komunikujeme a pracujeme, tlumočili dotaz svého MZV: Jaké procento zaměstnanců je při výjezdu doprovázeno životními partnery? Doposud získané údaje ukazují, že podíl zaměstnanců doprovázených partnery ve vztahu k celkovému počtu vyslaných pracovníků (včetně např. svobodných)se pohybuje mezi 47 %– 75%.  Některé země sledují  pouze procento ženatých (vdaných, žijících v partnerství), kteří jsou do zahraničí doprovázeni jejich životními partnery, což je hodnota mezi 75% až 90%. Tato informace naznačuje, že převážná většina zaměstnanců MZV a jejich rodin si i v dnešní individualizované společnosti přeje zůstat spolu.