Ministerstvo zahraničních věcí ČR

   česky      english     

rozšířené vyhledávání

Přejít na menu

Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Chile

 


Předsedkyně krajanského Chilsko - českého kroužku Ana María Kocianová s velvyslancem Zdeňkem Kubánkem, 11. 7. 2014


Počty krajanů

Počet krajanů je odhadován na přibližně 300 rodin s českými předky.

Historie

České vystěhovalectví do Chile nebylo ve srovnání např. s Brazílií nebo se sousední Argentinou nikdy zvlášť intenzívní, a to především kvůli geografické odlehlosti země na "odvráceném" tichomořském pobřeží amerického kontinentu a navíc za vysokým hřebenem And, který představoval dopravní překážku.

Největší přistěhovalecké vlny proběhly ve druhé polovině 19. století (Němci z Čech a Moravy jako součást organizované německé kolonizace), dále před druhou světovou válkou (Židé na útěku před Hitlerem a zakladatelé Baťovy továrny v Chile) a nakonec v letech 1948 - 1950 (politický exil). V ostatních obdobích byl počet imigrantů z Československa mizivý - např. v Chile téměř chybí Češi a Slováci přišedší v důsledku sovětské okupace v srpnu 1968.

Podle odhadů bývalého velvyslance ČR v Chile Jiřího Jiránka, který se studiu českých a slovenských stop v Chile věnoval plné čtyři roky, přišlo do Chile v celé historii na dva tisíce osob z území dnešní České a Slovenské republiky. V pestré mozaice českých a slovenských krajanů jsou zástupci tří šlechtických rodů, dva krajané jsou držiteli ceny Gratias agit ministra zahraničních věcí ČR, další se uplatnili v nejrůznějších oborech, jsou majiteli významných průmyslových a obchodních podniků, zemědělských statků, cestovních kanceláří, hotelů atd. Byli a jsou mezi nimi i královny krásy a vynikající sportovci, mistři Chile v různých disciplinách a dokonce i držitelka zlaté olympijské medaile (E. Hofmannová 1972 v judu). V současné době velvyslanectví registruje v Chile přítomnost přibližně 300 českých rodin podle hlavního příjmení (z toho 67 příjmení německých spoluobčanů z doby německé kolonizace) a kolem tří stovek krajanů narozených v ČR.

Historicky vůbec prvními Čechy v Chile byla skupina asi 25 jezuitů, kteří tu působili v letech 1686 - 1767 ve dvou vlnách; v první šlo především o misionáře, ve druhé pak o umělce, vědce a řemeslníky. Vynikli mezi nimi zvláště Jiří Burger, Ondřej Suppetius a Jan Nepomuk Erlacher.

V rámci chilskou vládou organizované německé kolonizace středojižní části Chile (čerstvě pacifikovaná oblast tzv. Araukánie ovládaná do té doby odbojnými domorodci etnika Mapuche) ve druhé polovině 19. století přišlo z našeho území až 600 osob (celkem asi 200 rodin), většinou z oblasti Broumovska. Naprostá většina potomků těchto "českých Němců" ví, že jejich rodinné kořeny jsou v dnešní České republice.

Od velké vlny německého přistěhovalectví až do roku 1930 přišlo do Chile a k témuž roku zde žilo podle chilských oficiálních statistik 325 Čechů a Slováků. Tento počet nezahrnuje jejich děti narozené v Chile, které již byly považovány za Chilany. V té době sem přišla celá řada zajímavých a vynikajících osobností. Například kolem Magalhãesova průlivu a na Ohňové zemi působil 14 let jako lékař slovenský spisovatel Matej Bencúr alias Martin Kukučín. Benedikt Kocián přinesl do Chile volejbal, basketbal, prostná cvičení a sokolský život. František Papež přišel jako expert na tisk bankovek a cenin. Adolf Šimek-Vojík byl vynikajícím violoncellistou a profesorem chilské národní konzervatoře. Albig Kolowrat Krakovský Liebsteinský působil jako zeměměřič v jihochilském Aysénu a další šlechtic, Václav Špaček z Kokořína, se v Chile oženil a zůstal zde až do své předčasné smrti. Od roku 1930 do roku 1962 žil v Chile Václav Vondrák, významný činitel československého zahraničního odboje v Rusku za první světové války.

Skupina třinácti Baťových dělníků a techniků založila v březnu 1939 v městečku Peñaflor u Santiaga novou továrnu. Řada z nich pak odešla bojovat v řadách dobrovolníků do Anglie a po válce se někteří z nich už do Chile nevrátili. Po roce 1948 sem však přišla čerstvá baťovská krev (14 nových zaměstnanců). Jako připomínku baťovské etapy českého přistěhovalectví a česko-chilských vazeb současná krajanská organizace Chilsko-český kroužek převzala za podpory a spolupráce českého velvyslanectví záštitu nad jednou z obecních škol v Peñafloru, která od září 2003 nese jméno "Škola České republiky".

Mezi roky 1938 a 1939 přibylo z ČSR do Chile na 250 převážně židovských rodin na útěku před Hitlerem; do konce války se jich přistěhovalo už jen málo, a to ještě převážně těch, kteří mezitím pobývali ve třetích zemích. Mnoho z našich židovských krajanů v Chile zakrátko vyniklo jako podnikatelé v průmyslu či obchodu a jejich firmy působí úspěšně na chilském trhu dodnes. Arnošt Korálek a JUDr. Emil Kantor se stali v různých dobách diplomaty naší exilové vlády. František (Francisco) Otta, nositel ocenění Gratias agit, v Chile pokračoval ve své dráze malíře a profesora výtvarného umění. Hanuš Jiří Stein se stal zpěvákem a univerzitním profesorem hudby. Do Chile přišel i Sigismund Geminder, jehož bratr byl v 50. letech v Praze popraven v procesu s Rudolfem Slánským.

Řada našich chilských krajanů se přímo účastnila bojů druhé světové války v Evropě a další z odbojářů sem po únoru 1948 přišli do exilu. V Chile se po roce 1948 na určitou dobu ocitli i českoslovenští váleční generálové Heinzelmann, Němec, Vlna, Hertz a dva bratři kněží, synové legendárního generála J. S. Ingra. Naopak po boku Německa se válečných bojů účastnil letec Slovenského štátu Karol Bachratý a další Slovák, Štefan Kramár, se údajně účastnil vývoje německé bomby, která měla zvrátit vývoj válečných událostí. Někteří z krajanů, kteří se účastnili bojů za obnovení Československa (Jan Zika, Jaroslav Landsfeld a Blahoslav Pazdírek), byli za své zásluhy vyznamenáni v březnu 2000 pamětní medailí MZV ČR a čestným odznakem uděleným v Santiagu osobně vrchním velitelem vzdušných sil Armády ČR.

Nárůst počtu emigrantů a exulantů z naší vlasti v Chile a historická realita okupace a války přispěly k vytvoření prvních krajanských sdružení v této zemi. První z nich, Československé sjednocení Benedikta Kociána, bylo založeno v září 1939 a činnost vyvíjelo pouhý jeden rok. Poté vznikají Komité čs. žen a Český židovský spolek. V roce 1942 vzniká Československé národní sdružení v Chile, fungující až do roku 1947.

Několik krajanů přichází i krátce po válce, ještě před únorovým převratem 1948. Někteří z nich prožili část války v koncentračních táborech. Po roce 1948 se z bývalých vězňů koncentračních táborů v Chile ocitli mimo jiné Milan Platovský, významný podnikatel a pozdější nositel ocenění Gratias agit, který zemřel v r. 2012, a Judith Klein. Společně v Chile úspěšně vydali knižní paměti z let nacistické okupace.

Mezi 1. červencem 1947 a 31. prosincem 1951 přišlo do Chile 289 československých uprchlíků před komunismem. Chile se tak zařadilo na čtvrté místo v Latinské Americe (po Brazílii, Venezuele a Argentině). Nejznámějším Čechem z této exilové vlny se v Chile stal zmíněný Milan Platovský, který byl vyhlášen nejlepším chilským podnikatelem roku 1995 a v r. 1999 se stal laureátem ceny Gratias agit ministra zahraničních věcí ČR, autor čtivé knihy pamětí Přežít a žít. Syn Milana Platovského Daniel dosáhl vysokého postavení v politice, byl jedním z nejvyšších představitelů středopravicové strany Renovación Nacional. Slovák Karol Bachratý se hned po příchodu do Chile stal pilotem prezidentského letadla. V Chile našli druhý domov i předúnorový čs. diplomat Bohumil Messany (v Chile 1948 - 1960) a neteř (a jediná žijící příbuzná) spisovatele Franze Kafky, Klára provdaná Nová. Zasloužilý válečný partyzán Milič Sklenář neunesl skutečnost, že by měl znovu prožívat komunismus, a s nástupem vlády Salvadora Allenda v roce 1970 se upálil.

"Osmašedesátníků" je v Chile minimum. Na základě podnětu Milana Platovského chilský prezident Eduardo Frei Montalva vypravil po srpnové okupaci Československa speciální prezidentské letadlo, které z evropských uprchlických táborů převezlo do Chile několik desítek českých a slovenských uprchlíků. Naprostá většina z nich však krátce poté odešla z Chile do USA a jiných zemí před hrozbou nastupujícího socialistického prezidenta Salvadora Allendeho, který se netajil tím, že jeho vláda Lidové jednoty hodlá československé exulanty vrátit zpět do "normalizovaného" Československa.

Bezprostředně po listopadu 1989 přichází kolem 35 nových krajanů; mnozí z nich tu ale již nežijí. V roce 1995 je založeno krajanské sdružení Chilsko-český kroužek (viz www.checo.cl). Podnikatelé vytvářejí už v roce 1991 pod vedením Milana Platovského a posléze Rodolfa Kantora Chilsko-českou obchodní komoru, později transformovanou na Chilsko-česko-slovenskou obchodní komoru.

 

Významní krajané

Nejvýznamnějším a nejznámějším rodákem z Čech v Chile je Milan Platovský, spoluzakladatel a spoluvlastník firmy Millafe y Salas. Byl vyhlášen chilským "Podnikatelem roku 1995". V roce 1999 obdržel Cenu Jana Masaryka Gratias agit.

Další osobností krajanské komunity je Eva Saxlová, celosvětově uznávaná odbornice na léčbu cukrovky. S manželem působila pod záštitou OSN v mnoha zemích Latinské Ameriky a Asie. Dům v Praze, který získala v restitučním řízení, paní Saxlová darovala České diabetické společnosti. Saxlová obdržela u příležitosti jubilejního 50. zasedání OSN vyznamenání za celoživotní činnost.

Prof. Hanuš Jiří Stein, absolvent pražské konzervatoře u prof. Jaroslava Horáčka, je uznávaný hudebním pedagog a nadšený propagátor české hudby. Stein, syn židovského majitele továrny na výrobu pánských košil z Nýrska, přišel do Chile spolu se svými rodiči v roce 1939.

Francisco Otta (zemřel v roce 1999) byl známý malíř. Rodák z Plzně se do Chile dostal v roce 1940. Kromě umělecké činnosti působil jako docent na různých univerzitách, mj. Universidad de Chile a Universidad de Santiago. Otta za svůj život uspořádal 38 samostatných výstav a jeho dílo bylo představeno na více než 200 kolektivních výstavách. Po dvě období byl místopředsedou Chilské asociace malířů a sochařů a více než 20 let působil jako ředitel Chilsko-amerického institutu. Posmrtně obdržel v roce 2000 cenu Gratias agit.

Vilém Pollak s rodinou přišel do Chile v roce 1939. V tehdy zcela neznámém malém městečku Pucón, asi 800 km na jih od Santiaga, postavili Pollakovi exkluzívní hotel. Dnes je Pucón známým a vyhledávaným letoviskem a hotel Antumalal, který spravuje Pollakova dcera, patří k nejlepším v jižním Chile.

Benedikt Kocián byl nadšený propagátor sokolského hnutí, skautingu a sportu; přinesl do Chile několik sportovních odvětví (volejbal, basketbal, sportovní gymnastika). Do Chile se přistěhoval v r. 1919. K jeho nadšeným žákům a obdivovatelům patří např. bývalý předseda Olympijského výboru Chile Sergio Santander. Dcera B. Kociána Ana-María je od r. 2006 předsedkyní sdružení Chilsko-český kroužek.

Drahomíra Šrytrová se vdala do Chile v roce 1970. Pracuje jako ředitelka univerzitní knihovny v Antofagastě. Její manžel Lautaro je ředitelem Archeologického muzea v San Pedru de Acatama.

 

.