srpski  česky 

rozšířené vyhledávání
na_celou_sirku
Foto: Josef Brož
Upozornění na článek Tisknout Zmenšit písmo Zvětšit písmo

Budova Českého velvyslanectví v Bělehradě

Monumentální stavba československého zastupitelského úřadu, v současné době Velvyslanectví České republiky, byla vybudována podle projektu českého architekta Aloise Mezery. Pozemek na prestižní adrese Ulica kralja Aleksandra 20, na kterém byla budova postavena, koupila Československá republika v roce 1923. Areál úřadu byl v roce 1931 rozšířen koupí dalšího pozemku, který Československu nabídl král Aleksandar I. Karadjordjević.

Výstavba monumentální budovy československého vyslanectví byla symbolem výborných vztahů obou států mezi světovými válkami, zhmotněných mj. v československo-jugoslávsko-rumunské alianci Malá dohoda, a blízkostí obou národů, zesílené osobním přátelstvím prezidenta T. G. Masaryka s králem Aleksandrem I. Karadjordjevićem i jeho následníkem Petrem II.

Slavnost položení základního kamene nového zastupitelského úřadu se uskutečnila na svátek sv. Václava v roce 1925 a mezi pozvanými hosty vyslance Jana Šeby byli náměstek ministerstva zahraničních věcí J. Marković, zástupci krajanských sdružení v Království SHS, starosta Bělehradu Bobić a sekční šéf československého MZV Dr. Rybář.

Již o dva roky později, v říjnu 1927, se českoslovenští diplomaté přestěhovali do téměř dokončeného nového sídla, na jehož stavbě se podílely jak československé, tak jugoslávské firmy pod vedením pražské stavební firmy Matěje Blechy. Úřad byl z rozhodnutí ministra zahraničních věcí E. Beneše slavnostně otevřen v den narozenin československého prezidenta T. G. Masaryka dne 7. března 1928. Působivá architektura objektu výrazného objemu zaujme čistou a klasicky komponovanou hlavní fasádou. Na ní lze rozpoznat několik výtvarných prvků, kvůli kterým byla v historiografii mylně považována za dílo neoklasicismu. Skutečný původ slohového výrazu stavby ale pochází z českého kubismu, jehož architektura měla výjimečnou schopnost integrovat se do tradičního městského konceptu, a tak evokovat duch doby, kterou vyjadřuje prostřednictvím abstraktní konfigurace forem. Tři vchody v přízemí s balkónem v prvním patře a rytmické střídání oken v kombinovaném pohledu dělají objekt „starším a hezčím“ i vizuálně lehčím.

Výjimečný příklad klasického principu organizace prostoru a vyhýbání se nadbytečným detailům, představuje ušlechtilá jednoduchost formování interiéru. K monumentalitě a slavnostní eleganci stavby přispívá využití architektonického rytmu přísného tempa. Prostranné slavnostní schodiště a vstupní hala spojují všechny primární prostory v prvním patře do integrální části reprezentativního celku, kde vynikají „dámský“ salónek nebo slavnostní mramorový sál. Zvláštní kuriozitu představuje originální nábytek a výzdoba interiéru, které se z velké části zachovaly dodnes.

Po zániku Československa na jaře 1939 přestal československý zastupitelský úřad sloužit svému účelu a budova včetně inventáře musela být předána německému ministerstvu zahraničních věcí. V jeho velké jídelně byla dne 17. dubna 1941 podepsána bezpodmínečná kapitulace Království Jugoslávie.

Budova dnešního českého velvyslanectví je jedním z mála účelově budovaných zastupitelských úřadů v Bělehradě. Jeho architektura je o to významnější, že představuje v srbském prostředí konečný rozchod s tradičními stavebními zásadami a propaguje moderní architektonický trend tzv. pražské školy.

Péče o architektonicky cennou budovu velvyslanectví jako viditelného symbolu historických vztahů našich dvou národů je nedílnou součástí práce zastupitelského úřadu. V tomto duchu byla v letech 2014 – 2015 provedena citlivá rekonstrukce fasády, v jejímž rámci se v říjnu 2015 podařilo vrátit na atiku vnější fasády státní znak Československé republiky, který byl odstraněn v průběhu II. světové války.

Alois Mezera (1889, Slaný - 1945, Rýzmburk) studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. arch. Josipa Plečnika. Ve svém stavebním díle dosáhl největších úspěchů ve funkci státního architekta, kdy projektoval některá díla moderní české architektury, mezi kterými vyniká Gymnázium v Trutnově (1923 – 1924), Krematorium Strašnice v Praze (1927 - 1930) a zvláště československé zastupitelské úřady v Berlíně (zničen při bombardování za II. světové války) a Bělehradě či rezidence velvyslance v Ankaře.

Autoři: Ivan R. Marković, Jiří Kyrian

Galerie


Velvyslanectví České republiky v Bělehradě / Ambasada Republike Češke u Beogradu