Dali byste za jeden hrozen vína 300 tisíc korun? V Česku nemyslitelné, ale za tuto horentní sumu byl během první letošní aukce vydražen hrozen prémiové odrůdy "Ruby Roman".

Zajímavosti o různých japonských specifikách prosakují i do českého mediálního prostředí. O aukcích právě ulovených tuňáků, o které se přetahují manažeři luxusních sushi restaurací, jsem věděla už před odjezdem do Japonska. Ale teprve zjištění, kolik jsou zde zákazníci ochotní zaplatit za tak zdánlivě obyčejnou pochutinu, mě přece jen hodně zaskočilo.

Že takto vysoká cena za hrozen vína není ničím výjimečným, dokazuje následující výčet. Sezona začíná speciální odrůdou jahod zvanou bílý drahokam, kdy ty nejlepší kusy můžete pořídit v hodnotě 200 korun za jednu jahodu. Dále pokračuje mangem, kdy cena dvou kusů se zastaví na 80 tisících Kč, následují japonské pomeranče za 250 Kč kus nebo jablka za 400 Kč kus. A konečně položka nejvyšší: cukrové melouny 500 tisíc korun za dva kusy.

A nejsou to zdaleka jen restaurace a obchodní domy, které ženou ceny do oblak.

Už od dávných časů lidé v Japonsku věnovali ovoce chrámům, aby si zajistili propojení s bohy i se svými předky. Nejenže tato tradice přežívá do dnešních dnů, ale postupně se z ní vyvinul zvyk darování ovoce rodinným příslušníkům, přátelům, obchodním partnerům či dokonce nadřízeným. A protože přátele labužníky či šéfa nelze jen tak odbýt něčím obyčejným, cena výběrového ovoce roste. Navíc i zde platí přímá úměra – čím vzácnější zboží, tím hodnotnější dar. Někteří bohatí lidé si dokonce pořizují kolekce luxusního ovoce. Ať už je to pro vlastní potěšení nebo k získání pozornosti během aukcí, utrácejí přitom tisíce dolarů.

K vysoké ceně též přispívá fakt, že zemědělské půdy je v Japonsku omezené množství. Navíc vypěstování takovéhoto ovoce vyžaduje výjimečnou péči. Pro malé farmy s limitovanou produkcí je to dobrá šance na patřičný výdělek. Kromě toho svou roli v ceně hraje nejen předpokládaná chuť. Dalším faktorem zvyšujícím cenu je i požadavek na bezchybný tvar.

Co se týče masných produktů, i ty je možné podobně jako v úvodu zmiňované tuňáky celoročně pořídit na aukci. Výběrová řeznictví a restaurace takto svým zákazníkům zajišťují maso té nejvyšší možné kvality.

Asi také nebude bez zajímavosti, že se ceny vydražených komodit každoročně navyšují. Pro mě je to docela zajímavý fenomén. Lidé se obvykle snaží ukládat finanční přebytky do hodnotu udržujících statků. 

Pokud vím, v Česku se uskutečňují především aukce hospodářských zvířat, například koní nebo skotu. Možná by se šikovný marketér dokázal inspirovat a vytvořit odpovídající kampaň.  Nebyla by to jistě davová záležitost. Ani si nemyslím, že je to pro české zemědělce cesta k zázračnému zbohatnutí.  Nicméně věřím, že by informace o takových aukcích pomohla navýšit povědomí nejen o prémiových produktech českých zemědělců. Aukce kvalitních vín je u nás známá. Třeba by se podařilo rozšířit ji o výběrové ovoce. Těch nadšenců a foodies ochotných sáhnout v aukcích nebo restauracích hlouběji do kapsy by se třeba postupně našlo dostatek. Co myslíte?

Irena Leopoldová, zemědělská diplomatka, ZÚ Tokio