Úvodní slovo ministra zahraničních věcí Jana Lipavského na semináři „Kde jsou hranice?“
23.03.2022 / 16:52 | Aktualizováno: 03.03.2023 / 12:42
středa, 23. března 2022, Černínský palác
Dámy a pánové,
vážení páni předsedové
vážení hosté, kolegyně a kolegové,
vítejte na dnešní diskusi nazvané „Kde jsou hranice?“ Jsem rád, že jste přijali naše pozvání, abychom se společně zamysleli nad budoucností našich vztahů s Ruskem, jejichž podoba se samozřejmě odvine od budoucnosti Ruska jako takového. A jestliže známá anekdota říká, že není nic nepředvídatelnějšího než ruské dějiny, obávám se, že dnes je stejně tak naprosto nepředvídatelná ruská budoucnost, a to i ta nejbližší.
Scházíme se přesně měsíc od zahájení barbarské války proti Ukrajině. Tuto svoji válku Vladimir Putin prohraje, nevíme však kdy a nevíme, zda a jak se poté Rusko změní. Na rozdíl od pozvaných hostů nejsem znalcem Ruska, přesto mi dovolte několik úvodních poznámek a otázek k diskusi.
Předně se hodí připomenout slova otce sovětského jaderného programu a později i lidskoprávního hnutí Andreje Sacharova, který tvrdil, že pokud se vládci v Kremlu budou chovat brutálně ke svým občanům, budou se takto chovat i ke svým sousedům. Jako Evropská unie i Západ jsme příliš dlouho zavírali oči před pošlapáváním lidských a občanských práv v Rusku i přípravou tamní společnosti na válku. Soustředili jsme se místo toho na obchodování a podléhali iluzi, že ruští vládci mají zájem o řešení problémů dnešního světa, jako je íránský jaderný program, globální oteplování či terorismus.
Kreml má však jediný zájem – posilovat moc nad obyvateli Ruska, které považuje za své poddané, a to i za použití teroristických metod jako atentáty, parazitování na ruském nerostném bohatství a oslabování a rozvracení liberální demokracie a Západu. Stejně jako sovětští vládci se Putin nebojí západních armád, ale západní svobody a demokratických hodnot. Vladimir Putin a jeho generálové moc dobře vědí, že Západ na Rusko nezaútočí. Stejně tak dobře ale vědí, že svoboda slova a volby, o nichž se předem neví, jak dopadnou, jsou smrtelným nebezpečím pro jejich vládu.
Rozšiřováním NATO a jeho přibližováním k ruským hranicím pouze straší obyvatele Ruska a pocitem bezpečnostního ohrožení manipulují veřejné mínění na Západě. Tento trik mu částečně vychází a bohužel ani dnes nejsou v USA a západní Evropě ojedinělé hlasy, které sebemrskačsky označují za viníka Putinovy agrese proti Ukrajině Západ a Spojené státy, které podle něj ignorovaly ruské červené linie, snažily se z Ukrajiny udělat západní baštu a proamerickou demokracii na ruských hranicích a přiblížit ji Evropské unii. Putin podle nich zahájil invazi na Ukrajinu, aby eliminoval hrozbu, kterou spatřuje v NATO.
Ve skutečnosti Vladimir Putin bojuje proti liberální demokracii a snaží se rozvrátit Západ a světovou bezpečnostní architekturu, jak se ustavila po pádu Sovětského svazu. Je to Vladimir Putin a zkorumpované okolí jeho mocenských souputníků, který podporoval na Západě všemožné extremisty a nařizoval atentáty a sabotáže, včetně útoku ve Vrběticích. Hranice civilizovaného chování překračoval opakovaně, a jelikož se nesetkal z naší strany s rozhodným odporem, posouval tyto hranice stále dál. Výsledkem jsou stovky jeho agentů pracujících pod diplomatickým krytím na ruských velvyslanectvích, kteří nerušeně a usilovně pracovali a v řadě zemí dosud pracují proti demokratickým hodnotám, na nichž je založena Evropská unie a NATO. Zverbovali či zkorumpovali pro tyto své cíle tisíce osob, včetně řady vrcholných politiků.
Choutkám Vladimira Putina zničit svobodu a liberální demokracii v Ukrajině a celé Evropě musíme postavit jasnou hranici. Proto usilujeme o maximální omezení působení příslušníků ruských tajných služeb v EU, například tím, že jsme prosadili zastavení možnosti jejich bezvízového cestování do zemí Schengenu. Kromě agentů pod diplomatickým krytím tu jsou i propagandisté z ruských státních médií, které jsme na západě často naivně považovali za novináře a na osoby tohoto typu je také potřeba upřít pozornost.
Rád bych, abychom se dnes společně zamysleli i nad dalšími kroky, které můžeme učinit nejen pro záchranu Ukrajiny a izolaci Vladimira Putina a jeho zločinného režimu, ale také pro podporu těch nesmírně statečných Rusů, kteří protestují proti Putinově šílené válce, jako redaktorka Marina Ovsjanikova a desetitisíce dalších. Potřebujeme nápady i pro obranu a posílení odolnosti zemí Západu a těch, které usilují o integraci do euroatlantických struktur, jako Moldavsko a Gruzie. Potřebujeme strategii, jak zajistit, aby Vladimir Putin a kdokoli, kdo přijde v Rusku k moci po něm, chápal, že jsou hranice, které si jednoduše nebude moci dovolit překročit. A to znamená i to, že nebude moci zneužívat příjmy z prodeje nerostného bohatství pro vedení války. Ani proti Gruzii, ani proti Ukrajině, ani proti Západu a liberální demokracii. Tuto strategii potřebujeme nejen jako Česká republika, ale celá Evropská unie a Severoatlantická aliance.
Jsem velice rád, že jsou dnes s námi také představitelé Parlamentu České republiky, jelikož otázek, které si v souvislosti s utvářením budoucích vztahů s Ruskem musíme položit, je mnohem více a v lecčems přesahují působnost mého ministerstva. Řadu z nich bychom měli řešit i v rámci nadcházejícího předsednictví naší země v Radě EU. Například, na čem založit další vztahy s Ruskem? Jaké si klást podmínky pro vztahy politické a obchodní? Jak zajistit potrestání válečných zločinů a reparace zničené Ukrajině? Jak dosáhnout stažení veškerých ruských sil nejen z Ukrajiny, ale i z Běloruska, Moldavska a Gruzie? Čím nahradit pět principů EU pro vztahy s Ruskem? Za jakých podmínek začít diskutovat o změnách sankčních opatření? A jsme schopni se na budoucí jednotné politice EU a celého Západu vůči Rusku shodnout?
Dámy a pánové, děkuji vám, že jste vážili cestu do Černínského paláce a těším se na závěry z diskuse a konkrétní návrhy pro naší zahraniční politiku. Děkuji také panu náměstku Dvořákovi a jeho teamu za organizaci dnešního setkání a (přeji mu alespoň na dálku brzké uzdravení). Děkuji za pozornost.